Zakletá [D.M]

7.

Září vystřídal Říjen a vše bylo podle Bettyniných plánů. Květy i listy Bradavických stromů se pomalu ale jistě začali zbarvovat do podzimních barev. Dnešní den však bude opět v něčem zajímavý, nejen, že dnes píší test z obrany proti černé magie, ale taky dnes mají první famfrpálový zápas - respektive má první zápas pouze Betty, jelikož dnes hrají proti Mrzimorskému družstvu pod velením Rogera Davise. 

"Dneska máš první zápas, že? Jak se cítíš." Pozdravil příchozí blondýnku na snídani, Theo.

"Pro začátek bych ráda napsala ten test z OPČM alespoň dobře." Posadila se na své standartní místo mezi Pansy a Daphné a naproti Dracovi s Blaisem a Theem.

"Budeš mi radit Bettyno." Pohrozil jí významným pohledem blonďák, který každou hodinu obrany proti černé magii seděl vedle ní.

Betty ho propálila pohledem, jako by mu včera neříkala ať se na to naučí. "A neměl ses na to náhodou včera učit." 

"MY jsme se na to měli učit. Nechala si mě v tom." Řekl s důrazem na slovo my. 

"Měla jsem něco na práci, a sama jsem ti to říkala." Zakroutila nad tím hlavou, ale stejně si byla jistá, že svého nejlepšího přítele nechá na holičkách a při tom testu mu neporadí. Stejně jako tomu bylo u každé eseje či školního projektu.

"A co bylo tak důležitého, že si za mnou včera nemohla přijít, stejně jako každý večer." Jeho posledních slov ihned litoval. Znělo to, jako kdyby spolu opravdu něco měli. "Abychom se učili samozřejmě." Dodal a zabodl svůj pohled do jeho prázdného talíře.

"Budeme ignorovat Dracovu poznámku. Já bych taky ráda věděla kam si včera šla. Když si se vrátila do pokoje, byla si nějaká veselá." Pokukovala na ní podezíravě, ale s úšklebkem na tváři, Pansy.

Betty se lehce začervenala. Nevěděla jestli jim to má říkat, ale jsou to její nejlepší přátelé, no ne? "Tak dobře... hádejte, kdo má v neděli rande s kapitánem našeho famfrpálového družstva." Vesele se usmála, hrdě si narovnala hábit a na chvíli koukla na onoho Zmijozela, který jí včera večer na astronomické věži pozval na romantickou procházku kolem černého jezera.

Draco málem zlostí ohnul nůž. Ne, že by snad žárlil - to sám vyvracel - ale moc dobře věděl, jak se jeho spoluhráč a spolužák chová. "Tebe pozval na rande Boom. Ten Maxmilien Boom?" Šílela z toho oznámení Daphné a Pansy se k ní hned přidala: "Ty máš štěstí holka. Bodejď by taky ne, jseš nejžádanější studentka v Bradavicích. Každý po tobě slintá ze spaní." 

"To bych neřekla-" Začala blondýnka, ale skočil jí do toho hlas Blaise, který - proti jeho zvykům - ještě nepromluvil, ale stále poslouchal jejich výklad. "Prosimtě, každý by chtěl chodit s modelkou a Merlin ví co všechno ještě děláš." Blaise ještě pohledem zaměřil Draca, který se stále červenal a rudl vzteky. Sám pro sebe se ušklíbl - hlavně, že říkal, že jeho city k blondýnce vyprchali, ale přitom tady láme příbory. Teď si v hlavě přemítal plán, jak dostat tyto dva nejlepší přátele dohromady...

"Pokud ti něco udělá." Vyslovil svou myšlenku nahlas blonďák.

Betty se lehce pousmála nad jeho obavami, ale ona sama měla již tolikrát zlomené srdce, že by jí už snad nic nepřekvapilo. "Neboj se, umím se o sebe postarat." Věnovala mu jemný a přesvědčivý úsměv, který jí Draco oplatil. 

Ještě chvíli seděli u snídaně, ale s nátlakem na čas před hodinou obrany proti černé magie, museli opustit Zmijozelský stůl a vydali se po točivých nekonečných schodech, do oné učebny. Hodina probíhala v klidu - v rámci možností samozřejmě. Když přejdeme fakt, že v jeden okamžik sletěl Blaise z lavice, když do něj Pansy vrazila loktem, s tím, že není slušné opisovat. Od té chvíle se ani Draco tolik nedíval do testu Elizabeth, která měla více než samozřejmě 'výborně'. Blondýnka sedící se svým nejlepším kamarádem, měla taky chvíli před výbuchem. To, ale přejdeme. Nás zajímá první famfrpálový zápas sezóny. Je známo, že každý rok bojuje Nebelvír se Zmijozelem o školní pohár, který pokaždé - většinou kvůli Albusovi Brumbálovi - vyhráli Nebelvírští. Ale podle toho, jak si hadi vedli na trénincích, by se dalo s jistotou tvrdit, že to tento rok bude velice napínavé.

****

"Ahoj princezno, počítáš s tím, že ano." Zašeptal Zmijozelské princezně do ucha kapitán jejich družstva. Řekl to, ale dost nahlas, aby to bylo slyšet i u Draca, který postával vedle blondýnky v zástupu připravený na nástup na hřiště. Blonďák si nahlas odfrkl, a to přesně Maxmilien chtěl. Už od počátku nemá syna Luciuse Malfoye v lásce, a bylo tomu i naopak. 

Blonďák propaloval Boomova záda a když se k Betty přiblížil na moc blízko, pro jeho vkus, musel zasáhnout. "Kliď se Boome." Zasyčel. "Ale copak Malfoyi. To se nemůžu bavit s holkou s kterou jdu na rande. Tvoje chyba... měl si jí pozvat dřív, než ti to místo někdo zasedne." Vyplivl na něj černovlasí chlapec znechuceným tónem, který se blondýnce vůbec nelíbil. Max byl velice atraktivní muž, ale na jejího nejlepšího přítele si dovolovat nebude.

"Má pravdu Maxi. Kliď se, za chvíli vylétáme." Promluvila a tím si taky získala pozornost obou Zmijozelů. Na tváři jí hrál nevinný úsměv a na tváři Draca zase ten vítězoslavný. Kapitán si hlasitě odfrkl a zaujal své místo v první řadě jejich zástupu. "Na tebe si otevírat pusu nebude Dráčku." Ušklíbla se a poplácala ho po tváři. I když se mu její gesto nelíbilo, stále ale měl dobrou náladu z Maxmilliena. 

"Zvládl bych ho i bez tebe." Na jazyku měla stovky dalších protestů, ale to jí nedovolil Blaise, který se k nim hnal snad světelnou rychlostí, a to byli stále ještě na zemi. "Už jsem tady." Prohlásil. Upřímně si nikdo ani nevšiml, že chyběl, ale to mu rozhodně nikdo nepřizná. Všimni znají Blaise Uraženého, už i takovou přezdívkou ho přezdívají a už jen při tomto oslovení se urazí. 

"Co, že tak pozdě Blaisi? To jste si s Pansy vylízali ksicht?" Uchechtl se blonďák. "Proč by si s Pansy vylízávali ksicht?" Nechápala stále blondýnka. "Je to taková tradice. Vždy mu dávala pusu pro štěstí, ale teď to vypadá, že to bylo víc než jedna pusa." Na jeho slova se i blondýnka upřímně zasmála. Při pohledu na čokozmijozela se nedala přehlédnout rtěnka, kterou dala sama Betty černovlásce, jelikož se jí tam moc líbila. "No co? Tak jsme se trochu odvázali no... taky by si měl dostat pusu pro štěstí, jinak  tu zlatonku nechytíš ani ve snu." Řekl Blaise, začal si utírat pusu do rukávu. Nevšímal si ani obou Zmijozelů, kteří byli červeni studem až na zadku. "No tak na co čekáš? Polib ho na tu tvář." Opět je Blaise popohnal, aby ho políbila. On s tím neměl problém - vždyť to bylo jen na tvář, ale blondýnka se bála Dracovi reakce.

Po chvíli trapného ticha se odhodlala, nečekaně rychle se postavila na špička a jemně přitiskla své rty na jeho tvář, až se Draco lekl. Zatímco Blaise se spokojeně usmál. "Doufám, že tu zlatonku chytneš Malfoyi." Poukázala na něj prstem. To už, ale byl čas jít na hřiště, když madam Hoodová zapískala, aby obě družstva vzlétli do arény...

•••••🦋•••••

Omlouvám se za takové zpoždění. Tento díl je rozdělen na dvě části s tím, že ta druhá se již píše. 

Názory<333