Kráska A Zvíře (Klaroline)

kapitola 5

„Myslela jsem, že jsem ti řekla, abys na mě nemluvil," zasténám, vstala a zamířil do kuchyně. Sleduje mě. Vyprázdním nádobí do dřezu a pokusím se bojovat s nutkáním je vyčistit. Můj úhledný blázen ze mě dostane to nejlepší a já sbírám mýdlo a houbu a drhnu po špinavém talíři.

 "To nemusíš dělat, Emily se o všechno postará. Potkala jsi ji, ano?" jeho ruce mě chytí a já se otřásám jeho ledovým dotekem. „Ano, potkala jsem ji," uvědomuji si, že jeho ruce jsou stále položeny nad mými, a pokouším se je setřást. Chytí tu myšlenku a vezme je ze mě. Moje oči se setkávají s jeho a z  nějakého důvodu je nemohu sundat. Je divně lákavý ...

 "Myslím, že jsme se vydali na špatný start, Caroline. Obvykle lidem neříkám, co jsem, protože je nechci vyděsit -"„Nebojím se, jsem naštvaná. Zabíjíš lidi kvůli jídlu! m-můžeš běžet opravdu rychle a -" „Uklidni se, lásko. Jak jsem řekl, vystoupili jsme špatnou nohou.

 Chci znovu začíst. Já sám jsem Klaus Mikaelson, člověk, který chce druhou šanci. Dej mi šanci, Caroline. Prosím? Nežádám tě, abys mě měla ráda, žádám tě , abys mě tolerovala, "navrhuje. Zvednu obočí a podezírám ho z jeho skutečných úmyslů. "Pokud si myslíš, že ti odpustím po všem, co jsi udělal, jsi šílenější, než jsem si kdy dokázala představit. Zabil jsi muže přede mnou! Pak jsi unesl mě a řekl mi, že jsi zavraždil deset milionů lidí! Jsi klam, Klausi Mikaelsone.  Absolutně klam, "ušklíbla jsem se, prošel kolem mě a úmyslně si narazil rameno." Nechoď nahoru. Žádám tě, abys mi dala  druhou šanci, Caroline. Nejsem tak špatný, jak si myslíš.

 Prostě ... prosím, "povzdechne si, zdánlivě frustrovaný.„ Vsadím se, že jsi tak zvyklý neustále se prosazovat. Jen lidi nutíš dělat co chceš, nejsi zvyklý na to, že se někdo postaví za to, co je správné. Způsob, jakým žiješ ... je to nechutný. Nikdy ti to neodpustím, Klausi. Navrhuji, aby ses přestal obtěžovat, „zavrčím nahoře a z jeho pohledu. Nemyslím si, že jsem včera v noci vůbec spala. Slunce právě vychází a mé oči prosí o jakoukoli formu spánku, ale já odolávám. Místo toho sedím sáma v této vězeňské cele a čekám, až mě Klaus pustí ven. Proč mě tu vůbec drží? Je to maniak! "Caroline?" Slyšela jsem, trochu mě překvapil. Hlas není Klausův, ale místo toho Emilyin.„Pojď dál," řeknu slabě, tlačím se ze země a na postel. Právě ses vzbudila? "Zeptá se sladkým hlasem a otevřela dveře. 

Drží podnos s hrnkem naplněným s tím, co vypadá jako čaj. „Ani jsem nešla spát," třela jsem si oči. „Ach, drahoušku, musíš se brzy dostat do postele! Do rána budeš vyčerpaná," zoufale mi podala tác. Beru to a usrkávám šálek čaje a zjišťuji, že je to heřmánkový. „Kdy mě pustí?" Ignoruji její drahocenné prohlášení. Zamračila se. „Nejsem si jistá, ale zkus se s ním kamarádit, prosím. Je velmi osamělý, i když to neřekne ..." radí mi Emily.„ 

Pokud je tak osamělý, nemůže prostě někoho přinutit, aby s ním zůstal, místo aby mě držel jako rukojmí?" Zavrčel jsem otráveně. Emily ucukla mým rozzlobeným tónem. Posílám jí malý soucitný úsměv. Nechci ji vyděsit, je to jen, Klaus mě tak zhoršuje a toho muže znám jen pár dní! Něco na tom, jak si myslí, že je to všechno hra, mě nutí mu dát facku.  

Vím, že jsi rozčílená , byla bych také, kdybych Klause neznala tak dobře jako teď. Chápu, věř mi. Jen si odpočiň a dej tomu trochu času. cítíš se nepříjemně. Myslí si, že vám pomáhá, "vysvětluje.„  Pomáhá mi? Tím, že mi nedovolil jít domů nebo vidět své přátele?" Hádám se se starší ženou. Jen se usměje. „Dej si spánek," odpoví a zavře dveře.  Musím odtud vypadnout. Když se podívám z okna, výška pádu, pokud bych měla  skočit na útěk, je smrtící. To tedy venku ... A co přední dveře? Ne, také je musí mít zamčené, není hloupý. Jsem absolutně v pasti. 

Hlasitě zasténám a padám na postel. Teprve když cítím vůni košile, když si uvědomím, že jsem se už několik dní nesprchoval. Vana zní nyní uvolněně, ale netuším, kde je koupelna. Otevřu dveře a málem ječím, když Klaus stojí přímo před nimi. "Co to sakra děláš? Musíš s tím přestat!" Křičím a jeho úsměv zdobí jeho rty, když se chichotá. „Omlouvám se, nechci tě vyděsit. Právě jsem se chystal zkontrolovat  - " uřízl ho další nával smíchu a jeho tváře začervenaly. Je to opravdu docela rozkošné, jak se směje. Musím si připomenout, kdo to je, a vytrhnout z toho, i když je Klaus ďábelsky pohledný. 

„Zdá se ti to vtipné?" Ušklíbl jsem se a zkřížil ruce na prsou. „Omlouvám se, omlouvám se. Teď se mám dobře," ujišťuje mě a vypustil několik posledních smíchů. Sklopím oči. Skoro připravena ho začít urážet, došla jsem k závěru, že nebudu osvobozena od tohoto sídla, pokud k němu nebudu hodná.

 Musím dostat jeho stráž dolů, hrát tu milou dívku. Pak mě pustí ven. To je můj lístek odsud ... Jistě to může chvíli trvat, ale pokud to znamená, že můžu opustit tuto pekelnou díru, udělám to.

Přemýšlela  jsem, "oznamuji svým falešným sladkým hlasem. Podívá se na mě. ""O?" 

 "tobě " řeknu 

 "Mě?" ptá se a nevěřícně zvedá obočí. Přikyvuju 

. „Dala jsem ti druhou šanci. Bála jsem se, když jsem tě poprvé potkala, ale myslím, že už si  o něco lepší. Nechci tě soudit na základě tvých činů. Chci tě poznat," lež, hraní do činu. Dívá se na mě nahoru a dolů, podezíravě, ale nakonec se rozhodne souhlasit. 

 Děkuju za všechny hvězdičky a komentáře moc si jich cením. 
Díky za přečtení a zase další neděli.