Řekni mi své tajemství - POZASTAVENO

.kapitola 8.

Sedím na posteli a zpytuji svědomí do doby, než Kyle vejde do pokoje s velkou matrací v rukou. Chci mu pomoct s dveřmi, ale on to nakonec zvládne sám. I přesto si začnu v duchu nadávat, že jsem mu měla jít podržet dveře a bylo ode mě nevychované, když jsem na něj jen tiše hleděla.

Hodí matraci na zem a z prachu, který se z ní vyvalí, začne kašlat. Když přestane, obrátí svůj zrak na mě. Sjede si mě celou pohledem a pak dojde ke své skříni, ve které se začne přehrabovat.

„Vadilo by, kdybych ti půjčil svou košili nebo tričko?“ zeptá se s mírným uchechtnutím a já lehce zrudnu. Nebudu přece nosit jeho oblečení, i když ta nabídka o spaní v jeho věcech a cítit při usínání jeho vůni je velice lákavá.

„Nepotřebuji se převléct,“ řeknu nakonec a pohlédnu na své lehce mokré oblečení. ‚To určitě uschne‘ pomyslím si a jen nad tím myknu rameny. „Zůstanu v tomhle.“

„Nastydneš," řekne spěšně a podívá se mi vážně do očí. „Prostě se převlečeš a tečka,” dořekne to, co začal, rozhodným tónem.

„Však to uschne,” řeknu, ale nejspíš ho svou odpovědí zarazím, protože se na mě zoufale podívá.

„May...” povzdechne si s nadějí, že už konečně budu mlčet.

„Tak jo, obleču si to, ale ty odejdeš z pokoje, abych se mohla převléct!“ zavrčím a věnuji mu naštvaný pohled, protože vyhrál.

„To je samozřejmost,“ uchechtne se a hodí mi svojí košili, když si vyberu, v čem budu nakonec spát. Ihned mě zaplaví jeho vůně a já nemohu myslet na nic jiného.

‚Voní po něm – Ježíš, na co to sakra zase myslím‘ zanadávám si v duchu.

Když Kyle vyjde z pokoje, začnu se rychle převlékat, aby mi nedej bože nevlezl do místnosti zpět s tím, že tu na něco zapomněl, anebo se chtěl prostě jen podívat na to, jak vypadám ve spodním prádle. 'Proč by to asi tak dělal?‘ pomyslím si a hned na to, si taky odpovím ‘protože je to chlap‘.

Převlečená do Kyleovy košile si dám své mokré oblečení na topení, aby uschlo rychleji. Když se vracím posadit se zpět na postel, mou pozornost upoutá zrcadlo na skříni v jeho pokoji. Ihned mi dojde, proč mi chtěl dát tuhle košili, vždyť jsem to říkala, je to chlap. Košile je totiž průhledná a přes ni jde vidět mé sladěné spodní prádlo černé barvy. ‘Co jsem čekala?‘ zakňučím a v duchu začnu panikařit. V mé hlavě se začnou totiž vyskytovat různé scénáře, co hrozného by se mohlo stát.

Raději se vrátím zpět na jeho postel a ihned se zakryju i jeho peřinou, aby mi nešlo nic vidět, kromě hlavy.

Chvíli ještě přemýšlím, ale pak mě vyruší klepání na dveře a v nich se objeví Kyle, který si dal nejspíš ještě sprchu, protože se vrací v trenýrkách a ručníkem si suší vlasy.

‚Tohle už mé srdíčko nesnese,‘ zoufale si řeknu v duchu a pod peřinu schovám i svůj obličej, jinak by mé oči chtěly vidět mnohem víc a za to bych se proklínala do konce života. Už tak od toho teď nemám daleko.

Když vykouknu zpod svého úkrytu, vidím, že je všude tma. Nejspíš už zhasl světla a já to ani neslyšela, protože jsem přemýšlela nad tím, co by se stalo, kdybych se neschovala. Rozhlédnu se po pokoji a když uvidím Kylea ležet na podlaze, povzdechnu si. „Nebudou tě bolet záda?“ zeptám se tiše a on mi na to klidně odpoví: „Mně to nevadí, jsem zvyklý.“ Musím se nad tím uchechtnout, protože se mě zmocní představa, že takto leží na podlaze vždy, kvůli návštěvě svých fanynek.

„Řekl jsem něco vtipného?“ zeptá se a mně dojde, že tu vlastně nejsem sama.

„Řekl jsi, že jsi na to zvyklý. Takže tu máš furt nějaké holky?“ ušklíbnu se a i přes tu tmu vím, že vytřeští oči, toho si prostě nejde nevšimnout.

„C-co? Ne,“ zakoktá se a já mu věnuji pobavený pohled. „Jsi první,“ řekne po chvíli ticha a já překvapeně zamrkám, nemohu uvěřit tomu, co to mé uši slyšely. První? Vždyť někdo jako on si holky může zvát domů kdykoliv.

Dál už se ho raději na nic neptám a nechám mezi námi proudit trapné ticho, než mě napadne další hloupost, na kterou se ho zeptám. „Nechtěl by sis raději lehnout ke mně do postele?“

8.8.2021