Why are you so irresistible?.. [DOKONČENO]

Kapitola 20

Zajímalo by mě kde je.. Že by šel na záchody?..

Nevím jestli tam je ale můžu to zkusit..

Rychlejším krokem jsem se vydal na záchody.. Ale tam nebyl..

Kdybych byl v jeho situaci a chtěl bych být sám.. Kam bych šel?..

Netuším! Jedině mě napadají záchody, ale tu není takže.. Plán B..

Rychlejším krokem jsem se vydal Todorokiho hledat na chodbu..

Ale nikde jsem ho neviděl..

Když už začalo zvonit a já měl prošlé snad všechny kouty školy, rozběhl jsem se do třídy abych tam stihl přijít než přijde učitel..

Huh??? Todoroki je tady??

..Tak buď jsem byl slepý a neviděl ho tu.. A nebo šel prostě tak že jsem ho nepatřil..

Sedl jsem si na své místo, nachystal si věci a začal nad tím přemýšlet..

-----------------------------------------------------------

Můj otec si opravdu myslel že když se mi omluví tak mu skočím kolem krku?.. Na to může rovnou zapomenout.. Já mu to co udělal Izukovi opravdu jen tak nezapomenu..

Pustil jsem Izukovi ruku a sek radši do školy.. Položil si věci do třídy a šel se projít na chodbu..

Moc jsem se ponořil do myšlenek..

Bylo správné tam nechat.. Izuka s tátou o samotě jen pro vlastní lepší pocit?.. V tomhle jsem byl asi dost sobecký..

Byl jsem kousek od třídy a všiml si Izuka jak mě hledá pohledem..

Bylo mi jasné že mě půjde hledat a bude si o tom chtít povídat.. Ale já na to momentálně neměl náladu a tak jsem šel dál..

Pár minut před zvoněním jsem došel do třídy a sedl si na své místo..

Izuku přiběhl až se zvoněním a dal na mě zajímavý pohled nebo jako.. Jak ses tu objevil? Nebo tak něco.. Bylo to kawai...

Ale už teď se můžu připravit na mluvení do duše co mi Izuku bude říkat..

-----------------------------------------------------------

Chystal jsem si snad celou hodinu slohovku o tom co Todorokimu řeknu.. Ale ve finále jsem se rozhodl pro inprovizaci..

Jakmile zazvonilo už se Todoroki zvedal.. Jak kdyby předemnou utíkal nebo co..

Rychle jsem se tedy zvedl a chytl ho za ruku..

"Počkáš než všichni odejdou?.."

Zeptal jsem se a on jen přikývl.. Ani se mi nekoukl do očí..

Když všichni odešli do vedlejší třídy na hodinu a já byl s Todorokim ve třídě sám povzdychl jsem si..

"Todoroki.. Já.. Já vím že moc nemusíš svého otce.. Ale.. Nemyslíš si že od něho bylo pěkné to že.. Si uvědomil chybu a přišel se ti sám osobně omluvit?.."

Viděl jsem na Todorokim zajímavý výraz.. Něco.. Jak kdyby byl naštvaný.. Ale zároveň smutný...

"Midoriyo.."

Koukl mi do očí..

"Chápu že to myslíš dobře.. Ale na jeho omluvy je už pozdě.. Neříkám že je to nejhorší otec.. Ale hodně toho v mém životě pokazil.. Nejdříve kvůli němu odešel můj starší bratr.. Pak se kvůli němu má matka zbláznila.. A skončila na psychiatrické léčebně.. A teď ve finále ublíží i tobě?.. Já.. Já nevím.. Co mám jen dělat.. "