POZASTAVENO Meet Me In The Hallway | Larry Stylinson

2.

Korekce:

Ráno jsem se vzbudil v půl desáté a po ranní hygieně a úpravě vlasů jsem si oblékl obyčejné černé džíny a mikinu a vyrazil za rektorkou, neboli vysokoškolskou ředitelkou. Psala mi v emailu, ať se za ní zastavím tak jsem se to rozhodl vyřešit rovnou.

Ještě než jsem šel, zašel jsem se zeptat kluků, kudy se tam dostanu, abych nemusel její kancelář hledat v plánech školy. Zaklepal jsem a čekal, než se ozve jeden z nich. „Dále!" křikl Niall rozespale, já otevřel dveře a vešel do jejich pokoje. Naskytl se mi pohled na ty dva v jedné posteli, Nialla škrabkal Liam ve vlasech, zatímco ležel na jeho nahém hrudníku. Vypadali spolu rozkošně.

„Ehm.. Nechci být neslušný, nebo tak, ale.. Zdá se mi to, nebo je mezi váma dvěma něco víc? Omlouvám se jestli ne, jen už si od včerejška tak nějak vnímám, že jste si dost blízcí a tak," zeptal jsem se na otázku, která mě při tom pohledu pálila na jazyku.

„Nezdá.. Vlastně jsme spolu už dva roky," odpověděl Liam naprosto bez problémů na mou otázku. Zdá se, že si je jeho vztahem i orientací naprosto jistý a nevadí mu to sdílet, což je za mě obdivuhodné vzhledem k tomu, jak je na tom společnost s LGBTQ+ komunitou. I přes to, že je 21. století ji velká část obyvatel nedokáže přijmout.

„Jste spolu rozkošní. Přeju vám to," odpověděl jsem upřímně a chvíli mi trvalo než jsem přišel na důvod mé návštěvy, „Já se chtěl zeptat, jestli byste mi neukázali, kde najdu rektorku? Musím se za ní zastavit, chce o něčem mluvit, ale neznám to tady."

„Jasně, když ještě deset nebo patnáct minut vydržíš, můžeme tě tady provést. Jenom se potřebujem trochu zkulturnit."

To by bylo super, jasně, že počkám. Díky kluci." S těmi slovy jsem se otočil a odešel zpátky do svého pokoje, kde jsem si jen chvíli prohlížel sociální sítě.

Po patnácti minutách jsme opravdu vyrazili. Dojeli jsme výtahem do přízemí kampusu a pak došli pár kroků do jiné budovy, kde se nachází samotná škola. Kluci mě dovedli až ke kanceláři s tím, že na mě počkají venku. Zaklepal jsem na tmavé dveře a po vyzvání vešel do poměrně prostorné, moderně zařízené kanceláře.

„Dobrý den, já jsem Louis Tomlinson," představil jsem se.

„Dobrý den Louisi, posaďte se," poukázala na bílou židli na druhé straně stolu od černovlásky asi tak mezi 35 a 40. I přes ostré rysy a přísně vypadající tvář se tvářila mile a přívětivě. „Vy jste ten nový studen, že?"

„Ano, to jsem já."

„Skvěle, mám tady pro vás připravených několik dokumentů. Už jste se zabydlel? Co vaši spolubydlící, jste spokojený?" vyptávala se a vypadalo to, že se opravdu zajímá a neptá se jen ze slušnosti.

„Ano, zabydlel. Je to tady skvělé, jsem pro zatím mile překvapený.Spolubydlící jsou úžasní, už jsme se skamarádili. Dneska mě provedou po areálu a ukáží mi, kde co je."

„To jsem moc ráda, že už jste si našel přátele. Když už jsme u toho, mám tady mimo jiné plánek areálu, řekla bych, že se bude pro začátek hodit," podala mi barevný papír formátu A5 a mluvila dál: „Pak tady pro Vás mám studentskou kartu. Můžete s ní kupovat obědy tady v jídelně, platit s ní ve školních automatech, za kopírování ve škole a za všechny podobné služby poskytované naší školou. Nejdřív si jí ale musíte dobít. Pak jí můžete použít například v knihovně, když byste si chtěl půjčit knihu, pro vstup do některých učeben, otevřete s ní skříňku a můžete jí používat i pro slevy v hromadné dopravě a celkově studentské slevy."