POZASTAVENO Meet Me In The Hallway | Larry Stylinson

6.

Od rozdělování na chemii uběhlo už několik hodin. Teď je pět odpoledne a já se snažím učit text, co jsme dostali na zpěvu. Vůbec jsem se ale nemohl soustředit, v hlavě se mi neustále přehrával moment, kdy profesor řekl moje a Stylesovo jméno. Od té doby si měly rozdělené dvojice sednout vedle sebe a vylosovat si prvek, na který bude dělat přednášku. My máme Zinek.

S Harrym jsme se domluvili, že přijde v šest a začneme na tom pracovat, ať to máme hotový co nejdřív. Teď už je půl. Rozhodl jsem se, že si udělám ještě čaj, který mi pomáhá, když se stresuju. Ani teď nezklamal, ale ne na dlouho.

Ozvalo se klepání a já si uvědomil, že už to bude Harry, protože možnost, že si někdo z kluků zapomněl klíče, je mizivá.

Šel jsem otevřít a spatřil jsem vysokou postavu v černých džínách a tričku, s dlouhými kudrnatými vlasy a těma krásnýma očima.

„Ahoj," pozdravil jsem a on mě nazpátek. Pozval jsem ho dál a nabídnul pití. Nakonec chtěl jen obyčejnou vodu. Pak jsem ho pozval k sobě do pokoje, který teď byl uklizený, jako můj pokoj ještě nikdy nebyl. Jsem z Harryho dost nervózní, ale pořád mi tak nějak nedochází čím to je..

„Sedni si," vyzval jsem ho a ukázal na židli kterou jsem si půjčil od kluků. Harry tak udělal a čekal, až si sednu taky. Už jsem měl připravenej notebook, na kterém jsem předem na chvíli změnil tapetu, na které byla fotka mě, mamky a nevlastního táty za obyčejnou černou. Nepotřebuju, aby viděl moje soukromé věci.

„Budeme dělat prezentaci na prezi?" zeptal jsem se mezitím, co jsem v počítači hledal nějaké poznámky ze střední. „Proč ne. Mám najít šablonu?" Mezitím co mluvil, jsem se snažil nenápadně prohlížet jeho svalnaté ruce a vypracovanou hruď, kterou zakrývala průhledná černá látka jeho trička.

„Promiň, co si říkal?" zeptal jsem se, když jsem se vzpamatoval. Harry se uchechtnul a řekl: „Kotě, já vím že nemůžeš odolat a nejradši by ses povozil, ale jsme tu kvůli trochu jiné chemii. Ptal jsem se, jestli mám najít šablonu."

Zrudl jsem asi až na zadku, ale neodpustil jsem si tichou poznámku: „Nejsem kotě.." „Já tě slyšel. A jsi roztomilej, když se červenáš." Sakra, trapas..

Chvíli jsme se ještě dohadovali, kterou šablonu použijeme, ale nakonec jsme začali. Bylo už osm večer a my měli něco přes půlku. Ale ještě na to máme čas, takže jsme se rozhodli dodělat to někdy příště.

Když se za Harrym zavřely dveře, oddechl jsem si. Byl jsem unavenej, hladovej a bez špetky energie. Neměl jsem nejmenší náladu na to, něco vařit a tak jsem si zašel dolů do bufetu pro nějakou bagetu s bůh ví čím.

Po cestě zpátky jsem potkal Nialla. „Kde si byl?" ptal jsem se hned, protože jsem ho od oběda neviděl. „V parku, učil jsem se," řekl nejistě. Okamžitě jsem poznal že lže. „Kde si opravdu byl?"

Niall si povzdechl a pak zamumlal: „Brečel jsem na jednom místě v lese půl hodiny cesty od Londýna.."

„Pročpak? Co se děje? Je to kvůli Liamovi?" Malinko přikývl. „Pojď sem Ni," přitáhl jsem si ho do objetí a nechal ho se ještě vyplakat.

„Pojď, půjdeme nahoru, dneska můžeš spát zase u mě, jestli chceš, dobře?" nabízel jsem mu. „Mhmm," zamručel a popotáhl.

Vzal jsem Nialla kolem ramen a vydal se k výtahu. Cestou jsem se ho snažil ujistit, že bude všechno v pořádku a uklidnit ho.

Odemkl jsem dveře a na gauči jsem spatřil Liama. „Ahoj kluci," pozdravil nás oba. Niall vypadal trochu vyděšeně a jenom něco zamumlal nazpátek. Já se na něj trochu zamračil a pozdravil pouhým 'Čau'.

Nialla jsem vzal k sobě do pokoje a nechal ho posadit se na postel. S nepřítomným výrazem koukal kamsi před sebe. „Chceš něco přinést? Nějaké jídlo nebo pití?" staral jsem se. „Udě-lal bys mi pros-sím ka-kao? A něja-kou č-čoko-ládu, jest-tli jí na-ajdeš?" dostal ze sebe na konec. Chvíli jsem měl problém mu rozumět, ale nakonec mi došlo, že chce kakao a čokoládu.

„Dobře, vydrž. Hned budu zpátky." Šel jsem znovu do obýváku s kuchyní a dal se nejdřív do přípravy pití. Mezitím, co jsem ohříval mléko, jsem se pokusil najít nějakou čokoládu. Nakonec jsem našel tři, rozhodl jsem se vzít všechny. Když jsem měl hotové i kakao, dal jsem ho na malý tácek i s čokoládou a vydal se zpátky za Niallem.

Niall

Seděl jsem s nepřítomným výrazem na posteli, když se ozvalo klepání. „Dále," řekl jsem hned domnívajíc se, že je to Lou. To jsem se ale mýlil.

„Nialle? Chtěl bych si promluvit.." ozval se Liamovo hlas ode dveří. Cukl jsem sebou, ale skoro okamžitě jsem se zase vzpamatoval. „Dobře.. sedni si," ukázal jsem na židli naproti postele. Liam si jí přesunul blíž a začal mluvit.

„Ni, moc mě mrzí, jak jsem se k tobě choval, opravdu. Už chápu, že jsem se choval jak sobeckej idiot.. moc se ti omlouvám." Že ti to trvalo.. Řekl jsem si v duchu.

„Taky by se mi moc nelíbilo, kdybys chodil místo školy pít.. Až díky Louisovi jsem si to uvědomil. Tak moc mě to mrzí! Prosím, odpustíš mi to?" Liam se na mě celou dobu díval smutným štěněčím pohledem. Prostě jsem věděl, že to myslí vážně.

Místo odpovědi jsem se zvedl z postele a uvelebil se mu na klíně. Přisál jsem se na jeho rty a snažil se mu polibky předat zprávu ve smyslu: V pořádku, nic se neděje.

Liam na chvíli ztuhl a nic nedělal, pak mi ale polibky začal oplácet. Z ničeho nic se zvedl do stoje držíc mě za stehna. Obmotal jsem mu nohy kolem těla, rukama ho chytil za zátylek a stále ho líbal na rty.

Z ničeho nic jsme se ocitli v našem pokoji, já ležel na zádech v jeho posteli a on nade mnou, opírajíc se rukama vedle mojí hlavy.

Začal mi sundavat mikinu i s tričkem, kvůli čemuž na pár vteřin rozpojil naše rty. Po chvilce jsem sundal zase já to jeho.

Když jsme na sobě měli oba jenom kalhoty, přesunul se polibky na mou hruď. Střídavě sál moje bradavky, dráždil je zoubky a kroužil kolem nich jazykem. Zažil jsem to tolikrát, přitom mi to vždycky připadá jako poprvé.

Potom, co usoudil, že moje bradavky měli už péče dost, se přesunul rovnou dolů k mým džínám, které jedním pohybem sundal a zahodil někam za sebe. Vystavily se mu tak na obdiv moje průhledné krajkové kalhotky. Viděl jsem Liamovo spokojený úšklebek, hned potom jsem prudce zavřel oči a zaklonil hlavu slastí. Vzal si celou mou chloubu, která už značnou chvíli stála v pozoru, celou do pusy a začal hýbat hlavou nahoru a dolů, při tom jí držel za kořen abych nemohl vyvrcholit.

Zapletl jsem ruce do jeho vlasů a jemně ho tahal a hrál si s nimi. Udávat tempo bych si ale nedovolil.

Asi tak v půlce jeho dokonalé práce přestal, nad čímž jsem trochu frustrovaně zakňučel, pak si ale sundal i svoje kalhoty i s boxerkami a zasunul se do mě. Chvíli počkal, až si na něj zvyknu a pak začal nemilosrdně přirážet. Hned na začátku našel můj uzlíček nervů a já v tu chvíli křičel tak, jako kdyby to mělo být naposledy.

Liam přirážel už jenom tam. Nejspíš nás musel slyšet celý kampus, to bylo ale to poslední, co nás zajímalo.

„L-Li!" snažil jsem se upozornit Liama na to, že už jsem hodně blízko. „Udělej se pro mě, kotě," zavzdychal Liam a ještě několikrát do mě silně přirazil. Udělali jsme se oba najednou, s výkřikem jména toho druhého. Liam se na mě svalil, pak si ale lehl vedle a přendal si mě na sebe.

„Promiň," řekl Liam po tom, co jsme se vydýchali. „Omluva přijata. Miluju tě." „Miluju tě."

------------------------------

Ahoj všichni!

Tak jsem tady zase s novou kapitolou. Teď už se v příběhu bude objevovat víc Larry. Mimochodem, tohle je jeden z mých úplně prvních smutů, tak to prosím vezměte na vědomí. Ještě mimo - co říkáte na Niallovo novou collab 'Our Song'? Já jí třeba M-I-L-U-J-U! 

Vaše Zilim <3