POZASTAVENO Meet Me In The Hallway | Larry Stylinson

5.

Korekce:  

Ráno jsem se probudil dost zlámaný. Přece jenom spánek na malém gauči z intra není nic extra. Když jsem rozlepil oči, začal jsem se rozhlížet kolem sebe. Celou místností se linula krásná vůně. Niall stál u sporáku a z nějakého mně neznámého důvodu dělal palačinky v úterý ráno, když nás čekala škola.

Posadil jsem se a rukou si prohrábl vlasy ve snaze je trochu upravit. „Dobré ráno," pozdravil jsem, čímž jsem trochu vylekal Nialla, který měl za to, že ještě spím. „Dobré," otočil se na mě s úsměvem na tváři.

Podíval jsem se na mobil a zjistil, že bych mohl klidně ještě půl hodiny spát. Bylo teprve půl sedmé, ale už jsem byl vyspaný. „Proč děláš palačinky v úterý ráno? Ještě k tomu takhle brzo?" vyřkl jsem otázku, která mě pálila na jazyku už od momentu, kdy jsem ucítil tu vůni. „Pro tebe. Chtěl jsem ti nějak poděkovat a říkal jsem si, že sladká teplá snídaně do postele bude dobrý způsob," vysvětloval Niall. „To nemuselo být.." podotkl jsem. „Udělal jsem to rád. Co k nim chceš? Máme tu nutelu, marmeládu, javorový sirup a med." 

Po chvilce jsme se společně s Niallem ládovali palačinkami se vším možným. Niall měl úžasný palačinky. Měli jsme je snězené během čtvrt hodiny. To už nastal čas se začít připravovat.

Vzal jsem si oblečení a šel do koupelny. Tam jsem se převlékl a vykonal ranní hygienu. Nejvíc času mi zabrala úprava vlasů, jako vždycky. Oni prostě nemůžou držet tak, jak je chci.

Ve tři čtvrtě na osm už jsme byli na cestě do učeben. Já jsem měl zpěv a Niall ekonomii. Hned u vchodu do budovy jsme se rozdělili, jelikož jsou obě učebny na úplně jiné straně školy. Přede dveřmi už byla Josie, která vypadala docela naštvaně.

„Ahoj," pozdravil jsem jí. „Ahoj Lou, dobře že jsi tady.. Už tu čekám docela dlouho. Učebna je zamčená a ta blbá karta se zase sekla," stěžovala si. „Zkusím to se svou." Začal jsem se přehrabovat v batohu a nakonec jsem vytáhl kartu. Přiložil jsem jí k senzoru a dveře se odemkly. Díky bohu jsme tam nemuseli stát a čekat na někoho dalšího.

Učebna zpěvu vypadala z části jako klasická učebna na střední a z té druhé jako takové malé nahrávací studio. Spolu s Josie jsme si sedli do lavice vzadu u okna a čekali na ostatní. Za chvilku se učebna začala plnit a za dvě minuty osm už v ní nebylo snad ani jedno místo.

Se zvoněním vešel do třídy muž celkem velkého vzrůstu, s krátce střiženými vousy a vlasy černé barvy. Mohlo mu být kolem čtyřiceti. „Dobrý den třído," pozdravil. „Dnes probereme vystoupení na vánoční festival," obeznámil nás profesor s plánem na dnešní hodinu. Mezitím si sedl za katedru a otevřel desky které si přinesl s sebou.

„Budeme mít jedno společné vystoupení, kterého se zúčastní všichni a je povinné. Za chvíli vám rozdám texty a noty. A jelikož bude potřeba i doprovod nástrojů, chci se zeptat, jestli tady někdo na něco hraje?"

Několik studentů zvedlo ruku a já s nimi. Už od sedmi hraju na klavír a ve čtrnácti jsem se začal učit na kytaru. No a na začátku jsem taky zůstal, kytara není úplně pro mě.

Profesor začal postupně vyvolávat všechny studenty, kteří se hlásili a ptal se jich, na co hrají. Zazněly tam housle, několikrát kytara, klasická i elektrická, dvě nebo tři flétny,... „Pane Stylesi?" Styles. To jméno mi něco říkalo.

No jasně, Harry Styles. Ten kluk co přišel včera pozdě na matiku, s těma úžasně zelenýma očima, hnědými kudrlinkami, nádherným vypracovaným tělem... Ne, počkat co? Prostě jenom kluk co přišel pozdě na matiku. Jo.

„Já hraju na klavír," odpověděl. Když promluvil, přeběhl mi mráz po zádech. Jeho krásný chraplavý hlas mi zněl v hlavě pořád dokola. „Skvěle. Pan Tomlinson. Vy jste tady nový, že?" „Ano, jsem. A hraji na klavír a umím základy na kytaru, ale už několik let jsem na ni nehrál." Radši jsem rovnou řekl i na co hraju, doufajíc, že už tak nebude řešit, že jsem nový.

„Dobře. Tak to už byli všichni. Na další hodině řeknu, kdo bude na co hrát. A teď ty texty. Slečno Wilsonová, rozdala byste je prosím?" Josie vedle mě si povzdechla a já podle toho usoudil, že slečna Wilsonová bude ona. „Jistě," pronesla a zvedla se. No, co jsem říkal?

Po několika minutách leželi na lavicích papíry s textem a Josie si zase sedala vedle mě. „Proč nikdy žádný učitel nezvedne svou veleváženou prdel ze svojí židle a nerozdá to sám?" utrousila potichu, aby ji nikdo neslyšel. „To mě taky vždycky zajímalo.."

Profesor ještě nějakou dobu mluvil o tom představení. Zanedlouho ale díky bohu skončila hodina a mě teď čekala krásná hodinka volna před tím, než půjdu na chemii. Tu jsem vždycky nesnášel, ale je tady jako povinný předmět, takže tam chodit musím.

Rozhodl jsem se svou hodinu volna využít k procházce do nějaké kavárny pro kelímek latté s sebou. Protože Londýn ještě moc neznám, našel jsem si nějakou kavárnu na google mapách. Je dost možný, že bych se po cestě ztratil.

Nakonec jsem došel do celkem skromné kavárny kousek od univerzity. Už zvenku vypadala krásně a uvnitř ještě líp. Krásně to tam vonělo po kávě a zákuscích. Díky tomu, že bylo dopoledne tam ani skoro nikdo nebyl, takže jsem ani nemusel stát ve frontě.

„Dobrý den," pozdravil jsem mladou blondýnku za pokladnou. „Dobrý den, co si budete přát?" ptala se hned s úsměvem na tváři. „Jedno perníkové latté s sebou prosím."

„Hned to bude." Okamžitě začala připravovat mou kávu a já se mezi tím rozhlédl kolem. V kavárně byla spousta zelených rostlin, stolky pro dva, pro tři ale i pro šest lidí, podél stěny sedačka... Na stěnách, které byly až na jednu béžovou čistě bílé, visely obrazy. Měli i velkou nabídku jak všech možných nápojů, tak i zákusků.

„Tady to je," upoutala slečna za kasou znovu mou pozornost. „Bude to vše?" „Ano, vše, děkuji." „Tak to budou dvě libry." Zalovil jsem v peněžence a nakonec jsem vytáhl dvě mince, které jsem podal blondýnce.

Vzal jsem si kelímek s kávou, cukr a takovou tu špachtli na zamíchání a vyšel z kavárny ven. Pořád jsem měl asi 40 minut čas, než začne další přednáška a tak jsem ke škole šel přes park. Nakonec to byla pěkná dopolední procházka.

Do školy jsem přišel ve tři čtvrtě na deset. Zašel jsem si ještě do skříňky pro věci a vyrazil na hodinu. Učebnu jsem našel kupodivu hned. Byla ještě poloprázdná, většina studentů chodí spíš v posledních několika minutách.

Když jsem se rozhlédl, všiml jsem si Nialla na jedné z židlí u okna a opodál byli Liam a Zayn. Nijak jsem to neřešil a sedl si vedle Nialla. „Ahoj," pozdravil jsem, i když jsme se už dneska viděli. „Jak to jde?" docela mě zajímalo, jestli třeba nemluvil s Liamem nebo tak. „V pohodě.." No skvělý, tímhle způsobem z něj nic nedostanu. Ale tak nechám ho být, třeba mi to později řekne sám. „Tak dobře..."

Přesně v deset přišel do třídy profesor. „Dobrý den třído. Dneska vás rozdělím do dvojic a budete mít za úkol zpracovat přednášku na dané téma. Za ní dostanete potřebné kredity k ukončení semestru. Poté si řekneme něco o několika chemických prvcích."

Profesor si popondal brýle na nose a zadíval se do seznamu. „Jocelyn Wilsonová a... Zayn Malik," začal s rozdělováním. Nijak moc jsem nevnímal. Mě totiž zaujmul jistý kudrnatý kluk s těma tak dokonale zelenýma očima.. Až dokud... „Harry Styles a Louis Tomlinson." Když to řekl, měl jsem pocit, jako by mi srdce vynechalo úder a pak se rozbušilo třikrát rychleji, než je normální. Proč jsem z něj tak vedle..? Takhle jsem se cítil naposledy když.. To nemůže být pravda, jsem jenom zmatený z nového prostředí. Ano, tak to je.

-----------------------

Ahoj všichni!!

Dámové a páni, directionerky a directioneři, všichni larries a ostatní, co tohle čtete, potlesk prosím. Ano, pořád žiju a konečně mám napsanou další kapitolu! Teď bych ráda napsala ještě něco ohledně děje, ale už si to moc nepamatuju, takže si to jdu znovu přečíst. Tak třeba.. Jaký máte názor na situaci Liama s Niallem? Udobří se podle vás? 

 Zillim