POZASTAVENO Meet Me In The Hallway | Larry Stylinson

9.

Konečně pátek. Dneska už mě čeká jenom ten projekt s chemie a pak dva dny volna. 

Novinky? Včera byla další přednáška zpěvu, učitel chtěl abysme s Harrym zahráli společně na klavír a dostali jsme sólo. Skvělý. Vždycky jsem chtěl mít sólo s někým, kdo mě neuvěřitelně znervózňuje před celou školou s rodinami a kamarády.. A co se týče divadla.. Hádejte kdo hraje Rómea a kdo druhého Romea.

Správně. Já.

Zase správně. Harry. 

Ležel jsem v posteli a četl pýchu a předsudek, když někdo zaklepal. „Dále," řekl jsem s domněnkou, že je to Niall nebo Liam. 

Dveře se otevřely a dotyčný vešel dovnitř, já se ale ani nepodíval o koho jde a dál si četl. 

„Ani se na mě nepodíváš?" ozval se pobaveně ten známý chraplavý hlas kousek ode mě. 

Upustil jsem knížku a polekaně se podíval na Harryho, který stál hned vedle postele s rukama založenýma na hrudi. „Um.. promiň, nevěděl jsem, že jsi to ty. To už je tolik hodin?"

„Taky tě zdravím. Ano, už je pět."

„Jak ses dostal dovnitř?"

„Liam mě pustil."

„No jasně.. Tak začneme?"

„Proč ne." 

Zvedl jsem se a šel zapnout počítač, zatímco Harry se rozvalil na mojí posteli a začal listovat mou knížkou.

„Polož tu knížku," okřikl jsem ho. 

„Nebo co?" provokoval mě.

„Prostě jí polož!"

„Ne."

Jak, ne? Tenhle kluk mě tak neuvěřitelně štve..

Zvedl jsem se a zamířil zpátky k posteli s úmyslem mu tu knížku prostě vzít. Jenže on si mě všiml, takže si stoupl, knížku zvedl kousek nad hlavu a já s mou výškou jsem neměl šanci na ni dosáhnout..

„Dej to sem!"

„Nedám."

„Je to moje, vrať to," stál jsem si za svým.

Harry se uchechtnul.

„Čemu se směješ?" 

„Chováš se jak malý dítě, kterýmu ve školce někdo sebral oblíbenou hračku.."

„Nene!"

„Jojo," provokoval dál.

„Vrať mi ji, prosím," zkusil jsem psí oči.

„Proč ti na tom tak záleží? Je to jenom knížka," začal se najednou Harry vyptávat. 

„To je dost osobní," zamumlal jsem, „nemůžeš mi ji prostě vrátit? Půjč si jinou, támhle na poličce je jich spousta."

„Až mi řekneš proč ti na ní tak záleží."

„Neřeknu," vyplázl jsem na něj jazyk a odešel najít Liama. Jsou kamarádi, tak by ho mohl Harry poslechnout a vrátit to, ne?

Zaklepal jsem na pokoj kluků a následně poprosil Liama, aby šel Harrymu říct, ať mi vrátí knížku. Díval se na mě celkem zvláštně - celkem dost zvláštně - ale šel. Harry měl asi pravdu, chovám se jak malý děcko, ale ta knížka je pro mě moc důležitá, patřila totiž mojí mamince něž zemřela a až dokonce jí milovala. A ještě před tím, než jí měla maminka patřila babičce, která jí dostala od prababičky, které jí ji daroval pradědeček když se zasnoubili.