Lost dreams {paused}

7. kapitola

,,Ne, ne, nejsem, proč si to myslíš?" zeptal se starostlivě Taehyun.

,,Jen... Že jsi se choval tak nějak... Chladně," řekl Jungkook.

,,Ne, neboj, na tebe bych naštvaný být nedokázal. Ale všiml jsem si, že po tobě za pultem někdo pokukoval. A byl to zrovna ten číšník, který sem přišel nás obsloužit," objasnil mu Taehyun celou situaci.

,,Vážně?" zeptal se ho nevěřícně Jungkook.

,,Jo, díval se na tebe, jako na kořist," zamračil se Taehyun.

,,Tady to je," přinesl ten číšník jejich objednané nápoje.

,,Zbytek bude hotový za pár minut," oznámil jim a byl pryč. Taehyun hned vypadal, jakoby si sundal masku chladného kluka na usměvavého středoškoláka.

,,A kolik máš vlastně těch kamarádů?" zeptal se Jungkook.

,,Dva. Ale něco ti řeknu. Nikdy nebuď ve skupině tří kamarádů, protože dva z nich si vždy rozumí víc," řekl Taehyun.

,,A kolik máš kamarádů ty, kromě mě?" zeptal se Taehyun.

,,Žádnýho," řekl Jungkook se skloněnou hlavou.

,,Oh, tak to mě mrzí," řekl Taehyun a chytil Jungkooka za ruce, které měl položené na stole. Jungkook se na něj rychle podíval. Když si Taehyun uvědomil, co vlastně udělal, rychle své ruce stáhl a jeho tváře zčervenaly.

,,Promiň," omluvil se Taehyun se skloněnou hlavou.

,,N-nemusíš se omlouvat," řekl Jungkook stydlivě. Taehyun se na něj podíval a takhle by se do očí toho druhého dívali klidně několik hodin, kdyby je ovšem nevyrušil číšník, který jim přinesl jejich objednané jídlo. Taehyun ho propálil pohledem. Číšník se na něj jen ušklíbl a odešel.

,,Kokot," zamumlal si Taehyun pro sebe. Jungkook ho ale slyšel a potichu se zasmál.

,,Čemu se směješ?" zeptal se Taehyun s úsměvem. Jungkookův smích ho nutil se usmívat.

,,Ale ničemu," řekl Jungkook. Pak se pustili do jídla, aby jim nevystydlo. Zanedlouho dojedli. Přišel k nim ten číšník a dal jim stvrzenku. Jungkook už si vytahoval peněženku, jenže Taehyun byl rychlejší a zaplatil to celé jako první. Číšník si od něj peníze převzal a odešel. Jungkook se na Taehyuna zamračil.

,,Co to děláš? Proč jsi to celý zaplatil?" zeptal se ho naštvaně.

,,Pozval jsem tě," řekl Taehyun jen. Jungkook nafoukl tváře a odvrátil od něj pohled.

,,Jsi roztomilý," řekl Taehyun. Jungkook splaskl tváře, které okamžitě nabraly červeň a sklonil hlavu. Taehyun se nad jeho roztomilostí zasmál.

,,Kookie-" ,,Kookie?" U stolu najednou stál ten číšník. Podivil se nad roztomilou přezdívkou a sklonil se k Jungkookovi.

,,Kookie, mohl bys mi dát prosím tvoje číslo?" zeptal se ho a podával mu svůj mobil.

,,Já-" ,,Ne, je zadaný," skočil Taehyun Jungkookovi do řeči. Oba se na něj podívali.

,,Neříkej mi, že přítel takového roztomilého králíčka je nějaká troska jako ty," uchechtl se na něj povrchně ten číšník.

,,Co že jsi to řekl?" postavil se Taehyun naštvaně.

,,Tae," řekl Jungkook potichu. Taehyun se na něj otočil.

,,Prosím, nech ho být," poprosil ho zoufale Jungkook. Taehyun přikývl. Číšník se tomu zasmál. Jenže jeho úšklebek zmizel po další Jungkookově větě:

,,Promiňte, ale svoje číslo vám nedám." Číšník se ušklíbl a odešel naštvaně pryč. Jungkook se ihned podíval na Taehyuna. Taehyun pochopil proč se na něj díval a ihned se radši začal oblékat.

,,Neřeš prosím, co jsem řekl," pošeptal Jungkookovi do ucha. Jungkook přikývl. Taehyun mu pomohl se obléct a odjel s ním pryč z té pizzerie.