Lost dreams {paused}

Prolog

Přečti si ty moje kecy dole, pls.

Patnáctiletý chlapec si chystal věci na dovolenou v Itálii. Strašně moc se těšil, až uvidí všechny ty památky.

,,Jungkooku!" zavolala na něj jeho matka. Jungkook si vzal jen mobil se sluchátky a se svým kufrem a batohem na zádech seběhl schody.

,,Už jsem tady." usmál se. Do kufru od auta si uložil svůj kufr a batoh a nakonec zasedl dopředu, vedle svého otce, který zasedl za volant.

,,Tak rodino, jede se do Itálie!" řekl radostně otec. Jungkook se zasmál.

,,Tati, jedem nejdřív na letiště." řekla Jungkookova starší sestra, Nayeon.

,,Já vím, no." řekl poněkud smutněji otec. Jungkook se usmál a do uší si nasadil sluchátka, do kterých si pustil hudbu, na kterou se učil tančit.

Byl začátek srpna, prázdniny byly v plném proudu, ale Jungkook se těšil na prvního září. Měl totiž nastoupit na taneční školu, na což se velice těšil. Miloval tanec už od mala a taky měl talent.

Celá cesta probíhala v naprostém klidu, tedy... Až doteď...

Z vedlejší silnice na tu hlavní, přímo před auto Jeonových, vjelo auto.

,,Pozor!" zakřičela matka Jungkooka. Bylo však pozdě. Jumgkookův otec rychle odbočil a tím způsobil to že auto nabouralo do stromu. A to přesně na straně, kde seděl Jungkook.

***

,,Ten chlap byl střískanej a vjel před tebe, není to tvoje chyba." uslyšel Jungkook z dálky hlas jeho matky.

,,Já vím. Ale je mi Jungkooka líto. Až já toho hajzla dostanu do rukou, tak-.." ,,Tati, mami?" zachraptěl Jungkook a pomalu začal otevírat oči.

,,Kookie." povzdechla si jeho matka. Jungkook otevřel oči a podíval se na ně. Oba měli oči zarudlé od pláče a na obličeji pár modřin.

,,Co se stalo?" zeptal se Jungkook. Měl rozmazané vzpomínky.

,,Jeli jsme na letiště a vybourali jsme se, protože nám do cesty někdo vjel." vysvětlila mu matka.

,,Kde je Nayeon?" zeptal se Jungkook.

,,V jiném pokoji, má zlomenou nohu." řekla matka. Jungkookovi ale něco došlo...

,,M-mami? P-proč necítím n-nohy?" zeptal se rozklepaně Jungkook. Jeho matka začala brečet.

,,Je nám to líto, Jungkooku. Ale..." odmlčel se jeho otec a vzlykl. Jungkookovi už se do očí začaly hrnout slzy.

,,Ochrnul jsi." dořekl. Jungkook se cítil, jakoby se mu zastavilo srdce. Do očí se mu nahrnulo snad milion slz.

,,Ne, to... To není pravda. Já... Já musím jít na taneční školu.. Musím.. Musím tančit." začal vzlykat Jungkook. Nemohl tomu uvěřit.

,,Strašně nás-.." ,,Nechte mě být! Běžte pryč!" křičel Jungkook. Jeho rodiče pochopili, že musel být sám, tak odešli.

Zanedlouho však přišel doktor, který mu potvrdil všechny jeho obavy.

,,Ano, je pravda, že jsi ochrnul."

___

Upřímně... Chce se mi brečet.

Nicméně, vítejte u nové knížky!

Tato kniha je velmi speciální. Jelikož nenapadla mě, ale mou mámu. Jenže ta už to nyní bohužel napsat nemůže.

Tak jsem se rozhodla, že podle toho, co mi vše prozradila, napíšu tuto knihu já. Snad se vám tato kniha bude líbit a snad bych ji nezklamala :'))