Lost dreams {paused}

9. kapitola

Nayeon opět nechala Jungkook čekat před obchodem. Jungkook už si dával do uší sluchátka, že zase bude poslouchat nějakou hudbu, ale vyrušil ho hluboký hlas.

,,Jej, ahoj, Jungkookie." Jungkook se ohlédl za tím hlasem a uviděl Taehyunga. Měl hnědé kudrnaté vlasy.

,,Ahoj, Taehyungu," usmál se na něj Jungkook. Taehyung si k němu opět přisedl.

,,Zase tady čekáš na svou sestru?" zeptal se ho Taehyung. Jungkook přikývl.

,,Jak se ti jinak vede? Už tě nikdo neobtěžuje jako minule?" zeptal se Taehyung. Jungkook zakroutil hlavou v zápor. Bylo hezké, jak se o něj Taehyung zajímal, i když se moc neznali.

,,A jak se vede tobě?" zeptal se Jungkook.

,,Celkem dobře," odpověděl Taehyung.

,,Jak se ti daří ve škole?" zeptal se Taehyung. Jungkook si povzdechl. Nerad se bavil o škole.

,,Jde to. Mám nového kamaráda, takže se mám konečně s kým bavit," řekl Jungkook.

,,A tobě?" optal se Jungkook. Taehyung se zasmál. Jungkook se zamračil. Co mu příjde tak vtipné?

,,Jungkookie, je mi 25, já už do školy nechodím," objasnil mu Taehyung. Jungkookovi div nespadla čelist. Taehyunga by nikdy netipoval na 25. Myslel si, že mu je maximálně 18 nebo 19, rozhodně ne 25.

,,Aha, myslel jsem, že ti je tak osmnáct," řekl Jungkook.

,,To nevadí, hodně lidí se diví, že mi je tolik," uklidnil ho Taehyung.

,,Takže chodíš do práce?" zeptal se Jungkook, i když to nebylo potřeba. Co by jinak dělal, kdyby nechodil do práce.

,,Jo," odpovědě krátce Taehyung.

,,A jak se ti tedy vede?" otázal se Jungkook.

,,Dobře," odpověděl Taehyung. Dívali se jeden druhému do očí, dokud Taehyungovi nezačal zvonit mobil.

,,No? Aha, promiň, už jdu, ahoj," promluvil do telefonu.

,,Určitě ho shání jeho holka," pomyslel si Jungkook.

,,Omluv mě, už musím. Rád jsem tě znovu potkal, Jungkookie. Doufám, že se opět brzy setkáme," usmál se Taehyung a odešel. Jungkook ho pozoroval, jak odchází. Též doufal, že se s brunetem opět setká.