Lost dreams {paused}

2. kapitola

Jungkook přijel domů. Hned jel do svého pokoje, kde odhodil svůj školní batoh. Jel zpátky na chodbu a rovnou do otevřených dveří kuchyně.

Tam ihned mohl spatřit celou svou rodinu. Jeho matku, jak připravuje jídlo, jeho otce, jak si u stolu povídá s Nayeon. Ihned si ho všichni všimli.

,,Ahoj, Kookie. Jak bylo ve škole?" zeptala se jeho máma. Jungkook mlčky dojel k jídelnímu stolu.

,,Celkem dobře. Jako vždy." odpověděl. Matka nakonec všem donesla misky s jídlem a všichni se do toho pustili.

Jungkook jedl celkem rychle, protože už za pár minut mělo začít televizní vysílání jakési taneční soutěže. Vždy se na to díval. Bylo pro něj ale divné se na to dívat. Dívat se na to, jak někdo dělá něco, co bylo jeho snem. Který se ale nečekaně rozplynul.

***

Jungkook se díval na tu soutěž, která byla v plném proudu. Několik tanečních kroků znal, ale nějaké ne. Rád by se je naučil. Ale nemohl.

Najednou se však televize vypnula. Jungkook se zamračil. Podíval se vedle sebe a mohl uvidět svou matku. Povzdechl si.

,,Mami! Nech mě se na to dodívat." začal ji prosit, ale ona jen záporně zakroutila hlavou.

,,Ne, vidím, jak tě to uvnitř ničí. Půjdeš hezky s Nayeon něco nakoupit." řekla. Jungkook se na ni nevěřícně podíval. Nakupování s Nayeon bylo vždycky peklo. Vždycky ho nechávala čekat před obchodem.

,,Mami, já ne-.." ,,Už jsem řekla! Běž se do něčeho obléct, hned." řekla přísně. Jungkook si povzdechl a jel tedy do svého pokoje, kde na sebe navlékl nějakou mikinu a lehkou bundu. Vyjel zpátky na chodbu, kde na něj už u dveří čekala Nayeon.

,,Ať jste hlavně brzo doma." přišla k nim ještě jejich matka.

,,Tím bych si nebyl tak jistý." zamumlal si Jungkook pro sebe. Nayeon přikývla a už s Jungkookem jela na nákupy, u kterých Jungkook ihned věděl, že si je "náramně" užije.

***

 Zanedlouho dojeli před jeden obchod, kde Nayeon vždycky Jungkooka nechává čekat. A tentokrát to nebylo výjimkou.

,,Počkej tady, s nikým se nevybavuj a nechoď dovnitř. Jsem hned zpátky." řekla. Jungkook obrátil oči v sloup a nakonec přikývl. Nayeon ho vždycky brala jako dítě a to o moc starší není. Navíc Jungkook už měl osmnáct, postaral by se o sebe sám. Alespoň si to tedy myslel.

Nayeon už byla v obchodě a Jungkook znuděně seděl a čekal. Čas si urychlil posloucháním písniček. Zavřel oči a užíval si to, jak je najednou odřízlý od té reality a jediné, co vnímá, je hudba.

Najednou ale hudba ustala. Bylo to kvůli tomu, že mu někdo prudce vytrhl mobil i se sluchátky z ruky. Otevřel oči a uviděl nějaké tři kluky, jak se na něj povrchně dívali.

,,Ale, ale, kohopak to tu máme?" uchechtl se jeden z nich.

,,Co to posloucháš?" zeptal se ho.

,,Do toho ti nic není." odpověděl mu Jungkook drze. Oni se zasmáli.

,,Tak to se přesvědčíme sami." řekl a dal si do ucha jedno sluchátko, ve kterém stále zněla písnička, kterou měl předtím puštěnou. Yummy od Justina Biebera. Ihned se ten kluk začal smát a podal ten mobil se sluchátky svým kamarádům, kteří se taky začali smát.

,,Jsi snad hluchej, že posloucháš takový sračky?" zasmál se. Jungkookovi se nahrnuly slzy do očí, ale rychle je zahnal. Neměl rád, když někdo nadával na hudbu, kterou měl rád.

,,Vraťte mi ten mobil." řekl a nastavil ruku. Oni se zasmáli.

,,Ne, proč bychom měli?" zeptal se.

,,Protože vám to jasně řekl."

___

Tak a je tu další kapitola! Je hoodně dlouhá. Budu se snažit vydávat jednu kapitolu za týden, doufám, že se mi to bude dařit xd.