3. kapitola

265 17 12
                                    

Všichni se otočili tím směrem, kde slyšeli ten hlas. Stál tam vysoký černovlasý kluk, na pohled byl vážně hezký. Jungkook by na jeho tvář ani netipoval tak hluboký hlas. 

,,Nějakej hrdina, ne? Kliď se, než to schytáš." uchechtl se ten kluk. Černovlásek k němu s úšklebkem přišel. 

,,Nevím, co by mi nějakej debil, jako jsi ty, mohl udělat." řekl snad ještě hlubším hlasem, než předtím, z čehož Jungkookovi přejel mráz po zádech.

Ti kluci, kteří otravovali Jungkooka se zasmáli a jeden z nich chtěl černovláskovi dát pěstí, jenže černovlásek jeho ruku chytil a dosti nepříjemně mu ji zkroutil, div, že mu ji nezlomil. Další z nich ho chtěl napadnout zezadu, ale černovlásek, jakoby měl oči snad i vzadu, chytil jeho ruku a přes své rameno ho hodil na zem. 

Poslednímu z nich sebral Jungkookův mobil a ještě ho kopl do jeho zadku. Jungkook se nad tím mírně zasmál. Vzato těm třem moc do smíchu nebylo. Rychle vstali ze země a běželi,  jak nejrychleji mohli, pryč.

,,Tady." řekl zadýchaně černovlásek a podal Jungkookovi jeho mobil.

,,D-díky." zakoktal se Jungkook. Byl v jeho přítomnosti vcelku nervózní.

,,Co tady děláš tak sám?" zeptal se ho černovlásek.

,,Čekám na svou sestru. Šla něco koupit." poukázal Jungkook za sebe na dveře do obchodu. Černovlásek přikývl.

,,Radši tady s tebou počkám, kdyby si na tebe někdo chtěl zase něco zkusit." řekl. Jungkook se nad jeho větou zarazil.

,,N-ne, to je dobrý." řekl Jungkook. Černovlásek zakroutil hlavou a posadil se na schod vedle Jungkookova vozíčku. 

Seděli v tichosti téměř vedle sebe a čekali, než se Nayeon vrátí. 

,,Jak se vlastně jmenuješ?" zeptal se najednou černovlásek Jungkooka. 

,,Jeon Jungkook, ty?" představil se Jungkook.

,,Kim Taehyung. Rád tě poznávám, Jungkooku." podal mu černovlásek Taehyung, jak se sám představil, ruku.

,,Nápodobně." řekl Jungkook. 

,,Jungkookie!" ozvala se jeho sestra z obchodu.

,,Tak já už radši půjdu, jinak si tvoje sestra bude o mně myslet bůhvíco." řekl s úsměvem Taehyung a už byl pryč. Hned, jak rychle zmizel Jungkookovi z očí, k němu přišla Nayeon.

,,Tak co? Nenudil ses tu?" zeptala se ho. Jungkook se dále díval na místo, kde Taehyunga naposledy uviděl.

,,Ani ne."

___

Upsík. Zase mi dochází nápady :'))

Lost dreams {paused}Kde žijí příběhy. Začni objevovat