Hobit - Tajné dobrodružství

Výlet na Hadí skalku

Míša šla se skautama na výlet. Jejich oblíbené místo je Hadí skalka. Na louce vyčnívající malá skála a okolo ní stromi. Takový menší les. Bylo to ale nejlepší místo na hraní a zažívání dobrodružství. Skauti si dělali bunkry a schovávali se v lesíku.

Všechno bylo úplně v pohodě až na jednou kluci uslyšeli divný šramot, jako když někdo dupe. Na vedlejším kopci zvaným Pešťák uviděli něco jako velké psi. ,,Vrrci..." zakřičela Míša. ,,Vrrci?" zeptal se Honza nedůvěřivě. Míša odpověděla: ,,Ano vrci. Obrovští vlci na nichž jezdí skřeti. Jsou to něco jako jejich koně" Když to dořekla, vzpomněla si na svou kamarádku Evičku. Také skautka, ale dnes měla jezdečák. Pro ty co neví co je jezdečák, tak tam se jezdí s koňmi. Proto si na to Míša vzpomněla ,,Musíme rychle utéct!" volala Anastya. ,,Doženou nás." řekla Míša ,, Rozdělám oheň a vy najděte šišky. Naštěstí to jsou jen vrrčí zvědi co se bojí ohně. Vrrci vycvičení do boje se ohně nebojí. "

Míša rozdělala oheň a zapalovala jednu šišku po druhé. Ostatní je házeli po vrrcích. Takto je odlákali.

,,To není možný. Jak se vrrci  dostat sem. Jsou vymýšlení z knížky pana Tolkiena. Patří do středozemně. Né sem. " nemohla tomu uvěřit Míša. Víťa se jí chtěl zeptat, ale bál se co udělá. Měla zamyšlený obličej smíšený se smutkem a překvapeností. Nakonec překonal strach a zeptal se jí: ,,A co to znamená to že tu jsou." ,, To znamená něco zlého. Něco hodně zlého "

,,Raději bychom měli jít domů." přerušil jí vedoucí skautů. ,, Mohli by se vrátit "

,, Jenže to by znamenalo že končíme dneska dříve " řekl Štefan. ,,Ano, ale je to pro naší bezpečnost " odpověděl mu vedoucí skautů. Mimochodem jmenuje se Zdeněk ale budeme mu říkat vedoucí. Jestli chcete vědět jak vypadá tak má zrzavé vlasi a modré oči. Je mu přes dvacet. Není známo kolik mu je přesně. Všichni ho označují za velkého pohodáře a týpka co se jako skaut už narodil. Ale zpět k rozhovoru mezi Zdeňkem a Štefanem. Pardon. Vlastně vedoucím. Pokud někdy řeknu Zdeňkovi Zdeněk tak mi to prosím promiňte. Jsem to hlava zapomnětlivá. Teď tedy zpět. Štefan se cítil být dotčen. Připadalo mu že to není fér skončit dříve. ,, Teď si hraješ na frajera ale co když ti půjde o život. “ zařval Zde....pardon vedoucí. Štefan byl moc hodný kluk. Hold mu bylo patnáct tak si myslí že je nebojsa. ,, Jsme přece skauti "

,, Já už také půjdu domů" pronesla Míša ,, Nashledanou " Víte, Míša byla skautka z nejlepších. Dokázala se o všechny postarat. Všechno uměla. Jak přežít v přírodě nebyl žádný problém. Když šlo ale o život, domov byl přednější. Prý horké kakao nikdy neomrzí.

Navíc byla hodně zmatená z těch vrrků. Když vrrci, tak i skřeti. Ale je to všechno divný. Není to takový nadšenec jako její kamarádka. Také skautka. Dnes bohužel chyběla a tomu co se stalo nemůže uvěřit.