Hobit - Tajné dobrodružství

Střeštěná Evička

Odpoledne, po škole šla Míša na Pešťák. Vybavila se jako každá skautka. Papír, tužka, spínací špendlík, křída, březová kůra, sirky, svíčka, jehla a nitě, knoflíky, náplasti, kus drátku, gumičky, hřebík, poštovní známka, nějaké drobné, malé zrcátko, kostka zabaleného lihu , otvírák, lístek s tísňovými čísly, tableta hroznového cukru a pěkná krabička kde se to všechno vejde.

To vše patří do KPZ (krabičky poslední záchrany). Vzala si svoje oblíbené béžové kalhoty a nejoblíbenější černou mikinu. Své tmavě hnědé kudrnaté vlasy si svázala do culíku, přesto ale její nepoddajné kudrliny vyučuhovaly. Takto vypravená se vydala na kopec za vrrkama.

Po cestě si až moc uvědomovala jak je to nebezpečné, že to taky nemusí přežít a nikdy neuvidět své nejbližší.

Tyto myšlenky jí ale hned přešli, protože uviděla jak se vrrci ženou směrem od ní. Přišlo jí to divné. Otočila se do zadu ale nikdo tam nebyl. V tu chvíli ji do došlo. Kdo jiný mohl jít na Pešťák. Měla pocit že jí asi zabije místo těch vrrků. Evička si neuvědomuje co dělá, ale Míša si neuvědomuje co se najednou stalo s ní. Běží zachránit Evičku do nebezpečného území a vůbec jí to nevadí. Spíše má pocit že to musí udělat. Něco jí napovídá. Něco uvnitř. Najednou si uvědomí že teď nejde o život jí, ale její kamarádce, kterou má moc ráda. Co kdyby se jí něco stalo. Určitě jí tam honí vrrci a ona neví co má dělat.

Utíkala co nejrychleji k lesíku aby zachránila Evičku. Když tam doběhla, spatřila vrrky, jak si s ní hrajou jako s míčem. Sklouzla z jednoho vrrka a spadla na hřbet druhému. Využila příležitosti, kdy doběhla k vrrkovi s Evičkou. Vrrk se jí lekl a začal utíkat i z Evičkou. Volala o pomoc jen co jí hlasivky stačili. Míša utíkala za vrkkem a chytla se jeho srsti. Věděla že se moc dlouho neudrží, chytla Evičku za mikinu a stáhla jí sebou na zem.

Obě dvě se zvedly, protože věděly že nemajíc zbraně se můžou stát lehkou kořistí pro hladové vrrky. Utíkaly i když nemohly. Lesík byl ale nějak dlouhý. Nemohly najít konec. Jako kdyby utíkali do nekonečna. Jejich oči náhle oslepila bílá žár všude kolem sebe. Nic víc, nic míň. Víc si už nepamatovaly. Byly v bezvědomí.