K neuvěření

315 21 3
                                    

Míša celou noc nemohla myslet na nic jiného, než na vrrky na Pešťáku. Její mozek pracoval a pracoval, vymýšlel různé důvody, ale Míše to bylo málo. Zavřela oči a pokoušela se myslet na něco jiného. Nebo možná na někoho jiného. Nakonec usla.

Druhý den šla do školy. Ráno byla nevyspalá, nevrlá a pěkně protivná. Nechtějte ji takhle potkat. Ale co její kamarádka Evička. Ta má náladu pořád dobrou. Je to človíček co má dobré srdce a dokáže vás pořádně rozveselit. No nedivím se že jí Míša měla tak ráda.

Dnes na ní ale neměla vůbec náladu. Šla po chodbě, snila si a nikoho nevnímala. ,, Míšo!!! To mi nemůžeš hned říct? To je úžasný. U nás jsou vrrci. Prej si všechny zachránila. Jaki vždy co? Placák " Byla to Evička jak už jste určitě poznali. Placák je její oblíbený pokřik. Vždy si plácli. Ale Míša nic neudělala a jen vzdychla. Evičku to vyděsilo. Takhle mrzutou už jí nerozveselí. Sice včera se skautama nebyla ale moc dobře věděla co se stalo. ,,Ty si utekla, že jo. Bože. Vždyť je to úplně epický." ,,Jenže nás mohli zabít" ,, Ale ty jsi Tolkienova fanynka a ta se ničeho nebojí. Nechceš to místo jít dneska prozkoumat?"

V hlavě Evičky : Teď to musí zabrat! Neodolá. Je to sice strašpytel ale dobrodružství miluje. No tak, řekni ano.

V hlavě Míši : Dneska? A na Pešťák? Když já nevím. No jo. Jako vždy mě přemluví. Proč mě to tak láká. Ach jo. Nemůžu odolat. Musím říct ano.

,,Dobře. Tak já půjdu. " řekla nakonec Míša. ,,Jupí... " jásala Evička.

Tak jo. To zvládnu. Jsem skautka.

Hobit - Tajné dobrodružstvíKde žijí příběhy. Začni objevovat