Ahoj Tar, jenom jsem ti chtěl dneska popřát hezký den a říct ti, že ti to moc sluší, ostatně jako vždy. Taky jsem ti chtěl pochválit tvoje kresby, na ten tvůj obraz co mám v pokoji se nemůžu přestat dívat. Pokračuj v tom, jde ti to.
...
Pořád jsem nepřítomně skenovala pohledem vzkaz před sebou. Že bych se až moc unáhlila? Ten člověk nemusí být úplný magor, zatím to vypadá, že je to spíš jen tajný ctitel. Nad tím vzkazem jsem se musela usmát. Počkat cože?! Taro Claudie McDayliová! Vážně se právě usmíváš nad vzkazem od nějakého 'tajného ctitele' jako nějaká zamilovaná puberťačka?! Vrať se zpátky do reality, nejspíš si z tebe někdo jen utahuje. Zaklapla jsem blok a musela sama nad sebou protočit očima. Kolik ti je Taro?! 12?!
Bude asi lepší jít rovnou na terapii a vykašlat se na přemýšlení, nedělá ti to dobře na mozek Dayliová. Seskočila jsem z parapetu a vydala se do společenky. Posadila jsem se na jednu ze židlí a poslouchala Patrikův výklad. Co je tohle za člověka, že má pořád co říct? Patrik je prostě takový, pusu nezavře ani když spí. Což je mimochodem pravda, jednou si mi někdo, kdo má pokoj vedle něho stěžoval, že mluví fakt i ze spaní. Ještěže já mám pokoj daleko od něho, aspoň vyspat se chci v klidu.
Co se mi to děje? Patrik byl tady můj celkem blízký přítel a já s ním trávila čas i celkem rada, tak proč mi teď občas až leze na nervy?! Poslední dobou nerozumím vůbec ničemu. Už abych odsud byla pryč a vrátila se do normálního života.
"Taro, posloucháš mě vůbec?" Vytrhl mě z mých myšlenek Patrik. Upřímně? Netuším o čem mluvíš a možná ani nechci, ale nechci na tebe být hnusná.
"Jo jo, promiň, jenom jsem se zamyslela. Co si říkal?" Zeptala jsem se a pro jistotu se na něj usmála, aby moje chabá lež byla aspoň trochu uvěřitelná.
"Proč se mi zdá, že mě posledních pár dní vůbec neposloucháš Tar?" Zeptal se. Aghh Patriku nebuď hned tak ublížený...
"Promiň, jenom poslední dobou strašně moc mluvíš a já už to všechno nepobírám. Kdybych opravdu poslouchala úplně všechno co mi říkáš, měla bych každý den hlavu jak pátrací balón." Au. Tak to bylo fakt hnusný Taro. Za tohle bych tě nejradši propleskla.
"Tak sorry že ti mám co říct no" Odfrkl si a radši se otočil na někoho jiného, aby do něj mohl hustit svoje záživné řeči. Bože Taro, nemohla bys ty někdy taky držet hubu?!
"Ty si dneska jak žiletka Tar, není nebezpečné se k tobě přibližovat?" Williame zrovna teď bych tě za ty tvoje poznámky nejradši poslala do patřičných míst.
"Wille prosím, dej si s těma poznámka svátek." Řekla jsem a uměle se na něj usmála.
"Tak sorry." Zasmál se a zvedl ruce do obranného gesta. To už se ve dveřích objevil Jim, takže si radši sedl na židli vedle mě a mlčel.
Terapii jsem celou tak nějak přetrpěla, opět jsme nedělali nic moc zajímavého. Já se pak už jen odebrala na pokoj, kde mě napadlo, že bych se mohla jít znovu projít. Vzala jsem si větší černou mikinu přes hlavu a k tomu riflové legíny. Do ruky jsem si vzala svoje oblíbené konversky a vyrazila k Jimovu pokoji, abych mu mohla oznámit, že jdu pryč.
Přede dveřmi jsem se zastavila a zvedla ruku abych zaklepala, ale zabránil mi v tom mě už dost dobře známý hlas.
"Ty jdeš taky za Jimem?" Zeptal se mě Will s jemným úsměvem na rtech.
"Jo, právě jsem se chystala klepat. Jdu mu jenom říct, že jdu ven" Vydechla jsem.
"Tak to máme společnou cestu. Nechceš společnost?" Zeptal se mírně nervózně. Nechápu z čeho by mohl být nervózní, ale nechci se v tom moc šťourat.
"Proč ne?" Usmála jsem se na něj a už konečně zaklepala. Po Jimově vyzváni jsem otevřela dveře.
"Ahoj Jimi, jdeme se projít. Já a Will. Do večeře budeme zpátky." Vychrlila jsem to na něj všechno najednou a sledovala jak se na jeho tváří vytvořilo něco mezi úsměvem a úšklebkem.
"Ale, ale. Copak se nám to tady klube za hrdličky?" Přeslazeně a hlavně uměle se na nás usmál a když tu větu vyslovoval, trochu zašišlal.
"Něco pro tebe mám Jimi..." Řekla jsem, usmála se na něj stejně přeslazeně jako on na mě a začala šmátrat rukou v kapse od mikiny. "A tady!" Vytáhla jsem ruku z kapsy a ukázala na něj prostředníček. Máme spolu opravdu celkem přátelský vztah a já vím, že mi toto u něj projde bez problémů. U nikoho jiného bych si to asi nedovolila, ale Jim mě už zná.
"Ty se nikdy nezměníš Tar. No tak běžte ať stihnete večeři!" Zasmál se a já se s vitězoslavným úsměvem a zvednutým obočím otočila na Willa, který to celé jen zařazeně sledoval. Když jsem se na něj podívala, začal se smát.
"Prosimtě pojď" Za rukáv jsem ho se smíchem začala táhnout ven z Jimova pokoje přímo do parku. Prošli jsme hlavním vchodem stále s lehkým smíchem a já mu konečně pustila rukáv jeho mikiny. Až teď jsem si ho pořádně prohlédla a - no tyvole! On vůbec nevypadá k zahození. Na sobě měl volné šedé tepláky a vínovou mikinu. Radši jsem stočila pohled někam jinam abych na něj nezůstala jen tak zírat.
Zatím v tichosti jsme se rozešli směrem ke stejné lavičce, na které jsem seděla minulé a posadili jsme se. Opřela jsem si lokty o kolena, hlavu si položila na dlaně a zadívala se do parku. Will seděl opřený v rohu lavičky a s úsměvem na tváři mě pozoroval.
"Co je?" Otočila jsem na něj po chvíli opět se smíchem hlavu, ale nechala jsem si jí pořád na dlaních. Dívala jsem se mu přímo do očí. Proč já jsem si nikdy předtím nevšimla jeho očí?
"Nic" Odpověděl mi jednoduše a jeho úsměv se ještě víc rozšířil - pokud to tedy bylo ještě možné.
"Notak, co je?" Znovu jsem se zasmála, narovnala jsem se v zádech a opřela se o lavičku. Pohled jsem stále držela zapíchnutý v jeho očích.
"Jenom ti to dneska sluší. Jako vždycky." Musela jsem se nad jeho slovy začervenat a trochu jsem sklopila hlavu. Na tváři se mi stále držel úsměv. Po dlouhé době jsem se měla opravdu dobře. "A krásně maluješ. Na ten obraz co mám v pokoji se nemůžu vynadívat."
V tu chvíli jsem se zarazila. Upřímně, kdybych teď něco pila, asi to vyprsknu. Byla jsem šokovaná. Pusa se mi začala pomalu mírně otevírat do o, když mi to všechno pomalu docházelo.
"Takže to jsi ty?" To bylo to jediné co ze mě v tu chvíli vypadlo.
...
Ahojky🤗
Dlouho tu nebyl nový díl, mohla bych se za to zdlouhavě omlouvat, ale budu se opakovat - stejně to nikdo nečte.
Doufám, že se všichni máte dobře. Byla bych moc ráda, kdybych od vás měla nějakou zpětnou vazbu, abych se v tom mohla popřípadě zlepšit. Takže pojďte do mě naprosto upřímnou kritiku🙌
Mějte se krásně, já možná za měsíc znovu vstanu z mrtvých a něco napíšu 😭😭😭✋
Vaše Her💫🌿
ČTEŠ
"Neboj se, tohle se ti nestane..."
Random"Neboj se, tohle se ti nestane..." To je ta věta. Ta věta, kterou nás všichni vždycky utěšovali, když jsme byli mladší. "Tohle se děje jen ve filmech, tohle se stává jen zřídka." Tu větu jsem slyšela tolikrát, že jsem ji dokonce začala věřit a to b...
