Vrátila jsem se pohledem zpátky k Willovi, který mě pozoroval s nečitelným výrazem. Očima jsem sjela na papír v jeho ruce. Maloval další portrét a byla na něm stejná osoba jako na těch předchozích.
"Ty mě kreslíš?" Zeptala jsem se stále ještě dost zaskočeně. Nikdy dřív mě nikdo namaloval ani nekreslil.
"Ty jsi ale bystrá Taro!" Pronesl ironicky. Ale vypadá to, že na mě není naštvaný, to je dobré znamení. Vlastně proč by na mě byl naštvaný? Nemá za co...
"Já jen, že mě ještě nikdo nikdy nekreslil. Je to zvláštní." Konstatovala jsem prostý fakt.
"Jak vidíš, tak já už to stihl několikrát. Možná jsem ti teď vynahradil těch zbylých pár let, kdy tě nikdo nekreslil." Zasmál se. Evidentně se snažil odlehčit situaci a já se tomu nijak nebránila a zasmála jsem se taky.
"Kdy si mě začal kreslit?" Tohle mě zajímalo. Měl tady těch obrázků víc a všechny precizně zpracované. Tohle nemohl stihnout třeba za jeden den.
"Já nevím. Pár dní po tom co jsem sem přišel." Řekl a svůj pohled stále věnoval mým očím.
"Tak proto si na mě pořád tak zíral?" Zeptala jsem se pobaveně a jeden koutek se mi zvedl do křivého úsměvu.
"Hej! Víš jak těžké je vychytat detaily? Taky by ti to nemuselo být vůbec podobné." Řekl na oko uraženě.
"Tak se hned neurážej" Drbla jsem mu pobaveně do ramene a pak na chvíli nastalo takové zvláštní ticho. Až já jsem se ho rozhodla přerušit.
"Potřebuju pár vysvětlení Wille."
"Já ti jich moc poskytnout asi nemůžu, ale ptej se." Vyzval mě a já se pokusila si v hlavě utřídit myšlenky, aby ze mě vyšla smysluplná otázka. No, že by to ale nějak pomohlo se úplně říct nedá...
"Proč by ses se mnou nemohl bavit, kdo ti to zakazuje a kdo by nás sakra mohl zabít?!" Vychrlila jsem ze sebe po chvíli.
"Tebe by mohl zabít." Opravil mě. "Mě jen tak někdo nezabije." Dodal potišeji, ale pro jeho smůlu jsem mu já perfektně rozuměla.
"A tohle si zase sakra myslel jak Williame?" Už jsem začínala znovu být naštvaná.
"Tar já ti to všechno nemůžu jen tak říct. Prostě jsou určité věci, o kterých ty ani nikdo jiný nemáte ani tušení. A věř mi, že kdybych ti to vysvětlil, tak tě vystavím ještě většímu nebezpečí a to já nechci." Tak zaprvé, stále to nechápu. To je William členem nějaké podělané sekty nebo jako co?! A zadruhé, on mě nechce vystavit nebezpečí? Že by mu snad na mě záleželo? Ne, je to blbost Taro. Začni znovu racionálně uvažovat.
"To jsi v nějaké hodně zvrácené sektě nebo co jako?" Položila jsem mu po chvíli otázku, která mi vrtala hlavou a nechápavě zvedla obočí.
"Je to složitější Tar. Možná se to někdy časem dozvíš." Řekl a mezi obočím se mu vytvořila starostlivá vráska. Počkat, vážně tady teď sedím v pokoji člověka, který je evidentně členem nějaké hodně zvrácené sekty, kreslí moje portréty a říká mi, že by mě někdo mohl zabít? Co. Se. To. Sakra. Děje?! Dobře Taro, nádech výdech. Tohle se vysvětlí.
"Já vůbec netuším co bych ti na tohle všechno měla říct Williame. Říkáš mi tady, že by mě někdo mohl zabít jenom za to, že tady s tebou sedím v jednom pokoji. Ty jsi evidentně členem nějaké podělané sekty. Navíc si mi nějakou dobu prostě náhodně bral věci z pokoje a psal vzkazy. Co se to tady děje?" Jsem totálně zmatená. Vůbec nechápu o co tady jde.
"Hele Tar... Já bych ti fakt rád vysvětlil, že opravdu nejsem členem nějaké sekty, ale nemám k tomu teď ještě pravomoc. Když počkáš, všechno se jednou dozvíš, ale děj mi čas prosím. To s těmi tvými věcmi jsem dělal proto, že jsem tě chtěl poznat. Chtěl jsem vědět co máš ráda a prostě víc věci o tobě, chápeš? Zaujala si mě jako ještě nikdo před tebou a já se bál, že se mnou nebudeš chtít komunikovat, takže jsem to udělal po svém." Zaujala si mě jako ještě nikdo před tebou? A to si teď mám vzít jako kompliment nebo jak?
"Williame nechci být hnusná, ale někdo jako ty že by měl problém s tím, že se s ním někdo nebude chtít bavit? Podívej se na sebe, vždyť po tobě musí slintat půlka města a každá druhá holka by upsala duši, jenom aby si s ní promluvil." Ok Taro, někdy nemusíš vypouštět z pusy přesně to co se ti honí hlavou, protože tohle bylo trapné. Kdyby tys taky někdy držela hubu, že? Sledovala jsem jak se mu jeden koutek zvedl do pokřiveného úsměvu, následně odložil blok a naklonil se blíž k mému obličeji. Už je to tu zase. Cítím na tváři jeho dech a naše čela se skoro dotýkají.
"Ty po mně taky slintáš, jo? Komu si upsala duši?" Pronesl ironicky. Na jeho tváři stále zůstával úšklebek.
"Já nejsem každá druhá Williame." Zašeptala jsem mu do tváře a hlavu naklonila na stranu.
"Já vím. Moc dobře to vím. A víš co? Seru na pravidla." Řekl najednou a překonal tu vzdálenost mezi námi. Po chvilce ze mě opadl prvotní šok, já jsem mu položila ruku na zátylek a začala mu polibek opětovávat. On měl svou ruku zapletenou v mých vlasech. Válka našich rtů mohla trvat možná pár minut, než nám oběma začal docházet kyslík. Odtáhl se, ale ne úplně. Opřel si svoje čelo o to moje a vzájemně jsme si koukali do očí. Oba jsme na tváři měli úsměv.
Pokud bych vám měla popsat mou vztahovou minulost, tak kromě pár teenagerských 'chození' jsem žádný vážnější vztah nikdy neměla. Tohle byl všeho všudy jeden z mých prvních pěti polibků, ale byl suverénně ten nejlepší. Zatím sama ale netuším, co se z něj vyvine. To asi ukáže až čas.
"Asi bych měla jít." Řekla jsem po hodné chvíli, kdy jsme si jen tak hleděli do očí a neochotně odlepila svoje čelo od toho jeho. Vůbec netuším co se teď bude dít dál. To jsme teď jako pár? Nevím, ale teď to řešit nechci. Teď je mi dobře, tohle počká minimálně do zítřka.
"Asi jo, ať nemáš problémy. Za chvíli je večerka a ty bys měla být na pokoji." Vydechl a na rtech se mu stále držel úsměv. Vstala jsem a chystala se odejít, ale on mě ještě zastavil svou rukou na mém zápěstí.
"Počkej" Řekl, otočil mě k sobě čelem a věnoval mi na rozloučenou letmý polibek.
"Tak teda dobrou." Usmála jsem se. Teď už jsem opravdu došla ke dveřím a poslední co jsem slyšela byly jeho slova 'dobrou Tar'. Takhle hezky se mi už dlouho neusínalo.
...
Uuu zdravím s novým dílem přátelé 🙌
Poslední dobou mě uklidňuje fakt, že už mám svého prvního věrného čtenáře, který není z řad mých kamarádek😂
Snad vás bude přibývat🙌
Doufám, že jste si dnešní díl užili (i když přiznávám, že by mohl být lepší) a můžete se podělit o své dojmy v komentářích, budu vám za to vděčná.
Tak pac a pusu
Vaše Her💫🌿
ČTEŠ
"Neboj se, tohle se ti nestane..."
Random"Neboj se, tohle se ti nestane..." To je ta věta. Ta věta, kterou nás všichni vždycky utěšovali, když jsme byli mladší. "Tohle se děje jen ve filmech, tohle se stává jen zřídka." Tu větu jsem slyšela tolikrát, že jsem ji dokonce začala věřit a to b...