Rebecca si stoupla jako poslední do fronty a prostě a jednoduše doufala, že na ni nevyjde řada. Tohle bylo nebezpečné, skutečně nebezpečné. Rebecca věděla, co všechno by se mohlo stát. A jak hrozné by to mělo následky. Všichni se bavili, ale Rebecca se bála. Neustále se dívala z okna na věžní hodiny. Minuty snad nikdy neutíkaly pomaleji. Každá vteřina jako by se rozmýšlela, zda vůbec uplyne. Zbýval ještě čas, takže se Rebecca nenápadně skryla mezi těmi studenty, kteří už to měli na sebou. Bylo to hloupé, ale skutečně si myslela, že jí to projde.
,,Už byli všichni?" zeptal se Lupin. Všichni přikývli. ,,Tak vám přeji hezký nadcházející víkend." Všichni se vydali pro své brašny a začali odcházet. ,,Pane profesore, Becca ještě nebyla," ozvala se Claire. Rebecca po své kamarádce hodila šokovaný a vyčítavý pohled. Claire se na ni zazubila.
,,Ach, máte pravdu. Nemám už vyučování, tak si to můžete zkusit teď," nabídl Lupin.
,,Sejdeme se na obědě," rozloučila se s Rebeccou Claire, odešla z učebny a zavřela za sebou dveře.
,,Proč jste se neozvala sama?" zeptal se Lupin přívětivým hlasem. Rebecca couvla o krok dozadu.
,,Pane profesore, já nepotřebuju si to zkoušet..." řekla a snažila se znít klidně.
,,Všichni si to zkusili. A vy jste výjimečně nadaná studentka, nemusíte se obávat." Rebecca znovu o krok couvla. ,,Vždyť mi přece důvěřujete, víte, že bych vám pomohl."
,,O to nejde," pípla zoufale Rebecca.
,,Tak o co? Máte strach?"
,,To ano, ale ne kvůli..."
,,Musíte ten strach překonat," skočil jí do řeči jemně, ale nesmlouvavě Lupin. ,,Připravte si hůlku, jdeme na to."
Rebecca třesoucí se rukou zvedla svou hůlku a namířila ji k šatní skříni. Lupin máchl svou hůlkou a skříň e otevřela. Rebecca moc dobře věděla, kdo z ní vyjde. Remus Lupin to nečekal. Hleděl sám na sebe, mířil k Rebecce s kufrem v ruce.
,,Už se nikdy neuvidíme, slečno," slyšel sám sebe říkat. Její srdce se lámalo při té myšlence. Nedokázala si z toho udělat legraci. ,,Už nikdy mě neuvidíte. Už nikdy neuslyšíte můj hlas. Už nikdy se ani letmo nedotknu vaší ruky. Už nikdy neucítíte vůni mých vlasů," říkal Remus Lupin. Samozřejmě že bubák neměl v úmyslu skutečně odejít, místo toho se vyžíval v tom, že Rebeccu zasahoval přesně tam, kde to nejvíc bolelo. ,,Nic jste pro mě neznamenala."
V tu chvíli se Rebecca rozplakala. Ráda by byla silná, ale celá ta situace ji přemohla. Ani si přes slzy a vzlyky nevšimla, že Lupin bubáka zahnal zpět do skříně. Přišel k Rebecce a pevně ji objal.
,,Omlouvám se, omlouvám," šeptal. ,,Tohle jsem nechtěl způsobit."
Rebecca nevěřila vlastním uším. ,,Cože?"
,,Viděl ho Oliver Wood, říkal, že vypadá děsně," šeptala Mel. Rebecca vstala od havraspárského stolu a rozběhla se do učebny. Proběhla třídou, vyběhla schody a vpadla do Lupinova kabinetu. Tam však místo Lupina narazila na Pottrovic kluka. ,,H... Harry,...?" vydala ze sebe jen.
,,Odešel před pár minutami," odpověděl na její nevyřčenou otázku. Rebecca se otočila na podpatku a utíkala. Utíkala hradem. Utíkala bránou. Utíkala k cestě, po které na začátku a konci roku jezdili na vozech taženými testrály. Teď tam žádní testrálové nebyli, jen prašná, nekonečná cesta. Rebecca už skoro necítila nohy. Pak však uviděla postavu, která mířila k vlakové zastávce.
,,Pane...!" vykřikla místo celého oslovení. Remus Lupin se zastavil a otočil se k ní čelem. Zatvářil se provinile. Vydal se jí vstříc.
,,Odpusťte mi, myslel jsem, že to bude lepší... Odejít tajně," řekl Remus.
,,Bez... Bez rozloučení?" Rebecca se snažila popadnout dech. Ještě dlouhou chvíli se držela za bok.
,,Nevěděl jsem, jestli by bylo vhodné..."
,,Za měsíc budu dospělá," skočila mu do řeči, ,,studentka už nebudu, vy nebudete profesor... Teď konečně by to vhodné bylo."
Remus Lupin se nad jejími argumenty rozněžněle usmál. Položil kufr na zem. Přistoupil k Rebecce, položil jí dlaně na tváře a dlouze se jí zadíval do očí. Sklonil se a políbil ji. Nikdy svět nebyl hezčí. Nikdy věci nedávaly větší smysl.
,,Ať už tvé kroky povedou kamkoliv, najdu si tě," slíbil tichým hlasem plným hřejivé, sladké lásky. Odstoupil od ní, znovu chytil svůj kufr a zamířil pryč.
Rebecca se nebála. Věřila mu. Věděla, že jednoho dne budou spolu.
