Čtyři dívky seděly v kupé a povídaly si o posledním ročníku, který je čekal. Každá měla trochu jiná očekávání, ale všechny se zároveň těšily a zároveň bály. Když vyjížděly z Londýna, bylo poměrně hezké počasí. Posledních čtyřicet minut však pršelo.
,,Mohly bychom si konečně najít kluky," poznamenala blonďatá dívka a zachichotala se.
,,To by bylo fajn, Claire," přitakala Lucy a otočila se tázavě na zbylé dvě dívky. Jedna souhlasně přikývla hlavou, druhá založila rozečtenou knihu a pravila: ,,Moje drahé kamarádky, obávám se, že já nikoho nenajdu."
Dívky se zasmály. ,,Proč by ne?" zeptala se Claire. Zrovna zahřmělo, venku se snad všichni čerti ženili.
,,Mám vysoké nároky na muže," odpověděla knihomolka. Neznělo to arogantně, pouze konstatovala fakt.
,,Prosím tě, vždyť existujou i chytří kluci, Becky," řekla Lucy.
,,A někteří dokonce nejsou ani oškliví," dodala Melissa laškovně a mrkla na Becky jedním okem.
,,O to nejde..." špitla nesměle Rebecca. ,,Samozřejmě by měl být chytrý, ne že ne... Ale jde o něco víc." Všechny dívky nastražily uši a čekaly, co jim poví. Rebecca vzhlédla a zadívala se na své kamarádky. ,,Však víte, jak si zakládám na tom, že jsem z Havraspáru. Já bych si přála najít někoho, kdo by se dotýkal všech mých smyslů. Ráda bych našla někoho, kdo by ve mně probudil vše, co ještě spí. Tolik bych toužila po někom, kdo by mi byl blízký ve všech směrech, ve všech ohledech..."
Chtěla pokračovat, ale vlak začal brzdit. Dívky na sebe pohlédly. ,,Ještě tam nejsme," zašeptala Lucy nahlas to, co si všechny říkaly v duchu. Dostihl je chlad. Babí léto jako by se rozplynulo. Na Rebeccu padla tíseň. Věděla, že i její kamarádky to pocítily.
,,Hůlky," zavelela polohlasně Rebecca a připravila si svou hůlku. Ostatní ji napodobily. Tiše vyčkávaly. Nevěděly, co čekat.
Chlad pominul, jako kdyby někdo mávl kouzelným proutkem. Stále bylo venku ošklivé počasí, ale opadl ten tísnivý pocit. ,,Půjdu se zeptat průvodčího, jestli můžu nějak pomoct. Přece jen jsem prefekt," rozhodla se Rebecca, v ruce stále třímala hůlku.
,,Opatruj se," zašeptala Lucy. Becky se pousmála a přikývla. Vyšla z kupé a vydala se hledat někoho, kdo by jí řekl, co dělat. Ve tmavé uličce uviděla postavu mířící jí naproti.
,,Becky," oslovil ji mladík, ,,už je to prý v pořádku."
,,Nejsme v nebezpečí, Percy?" ujistila se Rebecca. Zrzavý chlapec zavrtěl hlavou.
,,Už jsou pryč.. Mozkomoři," zašeptal. ,,Hledali tady..."
Rebecca kvapně přikývla, že rozumí. Hledali Siriuse Blacka.
,,Brzy pojedeme dál. Můžeš obejít kupé a vyřídit jim, že je to v pořádku. Já je projdu odsud dozadu, ty můžeš jít směrem k lokomotivě."
Rebecca přikývla a začala obcházet kupé. Snažila se uklidnit hlavně vyděšené prváky. Ostatní na tyto nebezpečné situace byli zvyklí. Od té doby, co školu navštěvoval ten Potterovic kluk, se stále něco takového dělo.
,,S dovolením, slečno," ozval se hlas za jejími zády. Rebecca se spěšně otočila a když uviděla dospělého muže, který chtěl projít okolo, přitiskla se zády ke stěně vlaku a části zmrzlého okna. Prošel a jen letmo se otřel svým tělem o její. Pohlédl jí do očí, krátce se usmál. To bylo poprvé, kdy se Remus Lupin dotkl její duše, aniž by o tom vůbec tušil.
