Rebecca držela za ruce své kamarádky. Mellisa a Lucy se snažily přizpůsobit tomu, co Becka dělala a jak se chovala. Zrovna nyní rytmicky oddechovala a křečovitě svírala ručky svých kamarádek.
,,Už je čas," ozval se hlas za nimi. Rebecca se otočila ke Claire, která stála mezi stromy. ,,Těší se na tebe, neboj," dodala Claire a zářivě se usmála. Rebeccu to maličko uklidnilo. Pustila své kamarádky, které jí popřály šeptem štěstí a vydaly se napřed. ,,Půjdu před tebou, ale kdybys potřebovala, řekni a já počkám a chytím tě."
Rebecca přikývla, že chápe a souhlasí, ale ve skutečnosti vůbec nevnímala, co jí Claire povídala. Prostě a jednoduše ji následovala. Skrze stromy, na začátek uličky, mezi kterou seděli jejich známí a rodina. Rebecca se tak moc bála, ale netušila, co by jí pomohlo, nebo jakým způsobem panikařit. A pak... Pak se Remus otočil čelem k ní. A všechno bylo v pořádku. Rebecca se okouzleně a úlevně usmála na muže, kterého milovala z celého srdce. Remus se taky usmál. Kráčela k němu a dokázala vidět jen a pouze Remuse. Litovala každého, kdo nikdy takovou lásku nemohl zažít. Neexistovalo nic většího než jejich láska, tím si byla jistá. Rebecca si zakázala plakat dojetím, ale bylo to skutečně těžké neplakat. Musela nenápadně pomrkávat. A ještě víc ji dojalo, když si uvědomila, že Remus má stejný problém.
Rebecca často nemohla uvěřit, že měla takové štěstí a našla Remuse a Remus našel ji. Neznamenalo to, že nebyly dny, kdy se na sebe zlobili. Ale vždy našli společnou řeč a vyříkali si, co jim vadilo nebo s čím potřebovali pomoct. Rebecca byla neskutečně vděčná, že měla muže, který ji vždy podpořil, poradil a pověděl pravdu. Byl její jistotou, a ta jistota přesahovala cokoliv pozemského.
,,Slibuju, že se vždy budu snažit ti být nablízku, činit tě šťastným a pečovat o tebe."
,,Slibuji, že ti budu oddaným manželem, budu stát při tvém boku v časech dobrých i zlých."
A slíbili si toho ještě mnohem víc a všechno z toho dodrželi.
Remus se na Rebeccu díval se stejnou zamilovaností po celá desetiletí. Rebecca se po další dekády držela svého manžela. Chytili se za ruce pokaždé, když se procházeli. Remus líbal Rebeccu na čelo při každém loučení. Rebecca objímala svého manžela vždy, když se setkali po delší době. Přáli si dobrou noc, ať už měli za sebou dobrý či horší den. Rebecca vařila a pekla, Remus spravoval vše, co se rozbilo. Když bývalo ošklivé počasí, hráli deskové hry. Když se Rebecca naložila do horké vany, Remus jí předčítal knihu. Rebecca vyráběla věnce na hroby Remusových příbuzných a přátel. Dávali tomu druhému vše, co dokázali dát.
Jejich srdce se stalo jedním.
