Upozornění: Doporučený věk pro tuto kapitolu: 12 let
Remus stál ve dveřích. Neodvažoval se vejít do ložnice. Rebecca seděla na posteli, bělostné nohy semknuté k sobě. Stehna jí zakrývala sukně. Začala si pomalu rozepínat košili. Knoflíček po knoflíčku, Remusovi se tajil dech. Rebecca vypadala odvážně, ale ve skutečnosti se ohromně styděla. Nespustila však oči z Remuse. Svlékla košili, pod kterou skrývala nádhernou hruď. Remus byl okouzlen. Skvostné tělo, tělo dívky, kterou zbožňoval.
,,Dotkni se mě," poprosila šeptem. Remus nesměle vkročil do místnosti. Došel k posteli a poklekl před Rebeccou. Stále však otálel. ,,Nelíbím se ti snad?" zeptala se, i když nechtěla znát odpověď. Byla před Remusem odhalená, nejen svým tělem.
,,Ach, právě naopak," odvětil Remus a vzhlédl k ní. ,,Mám tě rád. Jsi přenádherná."
Stydlivě sklopila zrak, tváře jí zrudly, něžně se pousmála. ,,Přeháníš."
Remus zavrtěl hlavou. ,,Bojím se tě dotknout. Nezasloužím si dotýkat se tvého těla. Jsi tak mladá, tak krásná. Jak bych jen mohl...?"
Rebecca chytila jeho ruku a položila si ji na levé ňadro. ,,Cítíš to? Mé srdce bije jako o život... kvůli tobě. Chci jen tebe, Remusi."
Remus zapomněl na všechny pochybnosti. Položil svou druhou ruku na její stehno. Hladil její hladkou kůži. Rebecca se k Remusovi sklonila, aby ho políbila. ,,Jsem jen tvá," pravila.
,,Jsem jen tvůj," zapřísahal se Remus.
Lehla si na postel. Remus laskal celé její tělo. Rebecca se třásla nedočkavostí a strachem. Každým polibkem Remus odháněl její obavy. Doputoval k jejímu krku. Líbal ji a Rebecca vzdychala slastí. Políbil její čelist, její rty, její tvář. Jejich pohledy se setkaly. ,,Nemám odvahu se zeptat," řekl Remus.
,,Ano," odpověděla Rebecca na jeho nevyslovenou otázku. ,,Buď prosím trpělivý," dodala. Remus se přitiskl k jejímu tělu, rukou si pomohl najít správnou cestu. Rebecca chytila Remuse za ramena, pevně se držela, prsty zarývala do jeho kůže. Zhluboka se nadechla, pomalu vydechla a přikývla. Jejím tělem projela bolest, vyjekla, i když chtěla být potichu. Remus celý ztuhl, bál se pohnout, aby Rebecce nezpůsobil víc bolesti.
,,Promiň," zašeptal lítostivě.
,,V pořádku. Pokračuj, prosím," poprosila Rebecca. Byla odhodlaná překonat bolest. Chtěla patřit Remusovi vším, co mohla nabídnout.
Přála si navždy zapamatovat Remusovu zpocenou tvář zkřivenou rozechvělým vyvrcholením. Byl její. Jeho tělo patřilo jejímu. Spočinuli v sobě. Už nikdy nikoho jiného nechtěla. Remus byl ten pravý. Sklonil se k její tváři a políbil ji. Stále se jemně třásl. Rebecca pokrčila nohu, aby se mohl svalit na bok. Hned se k němu přitulila. ,,Bylo to nádherné," zašeptal a jeho oči hleděly do dalekých světů. Rebecca se pousmála. Byla moc ráda, že byl Remus spokojený. Nevadilo jí, že to bylo složité a trochu trapné. Věděla, že časem i ona pozná tu krásu milování.
,,Miluju tě, Remusi," pravila a políbila ho na paži.
,,Miluju tě, Rebecco," odvětil, otočil hlavu k ní a políbil ji na čelo.
Remus usnul během pár minut. Nedivila se mu, musel být opatrný a něžný, musel se hodně držet zpátky. Zasloužil si odpočinek. Rebecca však usnout nedokázala. Pořád si to přemítala v hlavě. Stále jí to nedocházelo. Byla teď žena. Odevzdala se mu. Netušila, co je čeká. Nevěděla, kam je život zanese. Ale doufala a modlila se, aby navždy byla po boku Remuse Lupina. ,,Tak moc tě miluju," špitla. Remus ze spaní zamručel. Nebyl to sen, musela se ujišťovat. Bohové stáli při ní. Rebecca mohla strávit zbytek života se svou spřízněnou duší.
