Nech mě - Dramione

Nevydařená odplata

,,Konečně !" vykřikla Ginny, když zjistila, že nám už zítra začínají prázdniny. Taky jsem se už nemohla dočkat, přece jenom jsou to Vánoce a ty já zbožňuju. Nejvíc na nich mám ráda ty veselé obličeje, nadšení a strávený čas s rodinou. Při té myšlence jsem si vzpomněla na rodiče a hned byla moje nálada horší. Také už jsem se rozhodla, kde chci zůstat na Vánoce a zvolila jsem Bradavice, protože u Weasleyových bych to nezvládla.

,,Hermiono přestaň už snít a něco si dej za chvilku máme hodinu" houkl na mě Harry a společně s Ronem se začali smát. ,,Můžete mi laskavě říct, co vám na mně přijde tak vtipného ?" řekla jsem trošku vážně, ale v duchu jsem se usmála. Kluci se pořád usmívali, ale nevypadali, že by z nich někdy ta odpověď vylezla. Protočila jsem oči, vzala si jen jablko a pomalým krokem odcházela od našeho stolu. Za zády jsem uslyšela, jak se snaží zadržovat smích. Na to jsem hned zareagovala a potichu vyslovila kouzlo. Najednou jsem místo smíchu uslyšela hlasitý výkřik.

Všichni ve Velké síni začali tleskat a jásat, když jim padl zrak na Harryho s Ronem. Mírně jsem se otočila, abych uviděla obličeje těch dvou, ale zrak se mi otočil jiným směrem. Všimla jsem si totiž pár zvědavých očí, které si mě se zájmem prohlížely.

Po tomhle divadýlku jsem hned zamířila na hodinu OPČM, která teď byla přesunuta do jiné třidy kvůli minulému incidentu. Druhý ročník si tam totiž zahrával s kouzly bez dozoru. Než jsem vylezla pár schodů a prošla několik chodeb blížil se začátek hodiny, ale i přes to jsem ve třídě byla mezi prvními. Sedla jsem si na volné místo úplně vzadu. Hned jsem si vysloužila překvapený pohled od Seamuse ke kterému ještě dodal ,, Svět se zbláznil" a pokračoval v chůzi dál do předních řad. Najednou se do třídy nahrnula skupinka lidí spolu s kluky, kteří si s nejistotou ke mně přisedli. Hodina probíhala v pohodě, prve jsme se učili o teorii a pak jsme kouzla zkoušeli ve dvojicích. Vzhledem k dnešnímu ránu semnou nikdo nechtěl být a tak jsem nakonec cvičila sama. Musím se pochválit za pár omylem provedených kouzel, které smetly Harryho. Pomalu začínal nabírat barvu do červena, tak jsem se nad ním nakonec smilovala. S úsměvem jsem pak opustila místnost a vydala se do sklepení, kde mě čekala dvouhodinovka lektvarů. Už při té představě se mi dělalo špatně.

Dveře do učebny ještě nebyly otevřené a tak jsem seděla na studené zemi a zády se opírala o kamennou zeď. ,,Dneska ráno si zaválela" uslyšela jsem někoho vedle sebe. S leknutím jsem se vyhoupla na nohy. Až poté jsem si všimla úsměvu, který se mu rýsoval na tváři. ,,Zasloužili si to" odpověděla jsem a pokrčila rameny. ,,Jinak na tu odplatu jsem ještě nezapomněl, nedělej si velký naděje" na to jsem se musela usmát, protože už to byli čtyři dni od jejich vzkazu, který nám nechali před společenskou místností. Když jsem odtrhla oči od země, abych Dracovi odpověděla, už tam nestál. Místo něho jsem uviděla procházet Blaise s jeho šibalským úsměvem na tváři, který jasně naznačoval přibližující se nebezpečí.

Hned prvních pár minut jsem si vysloužila vyhrožující obličej Snapa. Pak nám oznámil, že dneska budeme pracovat ve trojicích. Společně s Nevillem a Pansy jsme si rozdělili práci, a já stejně většinu času pokukovala a kontrolovala Ginny, která schytala Blaise a dokonce i Draca. Začala jsem krájet listy vonivky abych je mohla dát do vařící se vody, bohužel jsem si při tom vylila kousek inkoustu na plášť. Zakroutila jsem nad tím hlavou a lehce se koukla po trojici vedle nás, kde už pracovali jen dva lidé.

Draco

Hned když jsem slyšel rozdělění do trojic napadlo mě, že bych mohl Blaisovi trochu pomoct. Mrkl jsem na něj a po té jsem se vydal za Snapem před kterým jsem zahrál, že mi není dobře. Jediný co mi doopravdy jde, je simulování, za ty léta co jsem to používal před matkou, abych nemusel být s otcem, mám už jisté praxe. Snape mě jako vždycky poslal na ošetřovnu, ale místo toho jsem zamířil na chodbu, kde se v tuto hodinu nepohybovalo mnoho žáků. A tak jsem se rozhodl začít chystat naši odplatu. Do jednoho kyblíku jsem nalil svítivě zelenou tekutinu a do druhého jsem dal žlutou hmotu, která se jemně lepila. Když vše bylo připraveno stačilo už jen čekat na Blaise, který měl ty nebelvírské šprtky navést až pod kbelíky. Nevím jak to udělal, že ho doopravdy poslechly, ale už zdálky jsem viděl, že za nim pomalým krokem jdou. Nejistě jsem zatáhl za lano a jen čekal až uslyším křik, který se ozval skoro hned. Společně s Blaisem jsme se popadali za břicho, když jsme viděli dvě naštvané, vytočené tváře které nás vražedně pozorovaly, bohužel té třetí jsme si všimli až potom.

V rohu stál úplně promočený a naštvaný profesor Kratiknot. ,,Vy dva hned do mého kabinetu a strhávám zmijozelu 50 bodů za každého z vás'' řekl tím nejpřísnějším hlasem, který jsem kdy u něho slyšel. To ještě netušil, že když si hmotu umyje pod teplou vodou, začne ho pálit a štípat celé tělo a aby toho nebylo málo, tak se mu kůže zbarví do odstínu jablka.

Wow popravdě jsem nečekala, že tento příběh budete dál číst, když jsem dlouho nic nevydávala.
Ale po delší době jsem se koukla na přečtení a musím vám moc poděkovat.Pomalu ale jistě se blížíme k 2K.