Nech mě - Dramione

Sen

Sedět a myslet není tak těžké, jenže když okolo vás všichni piští a tleskají, tak se moc soustředit nedá.Zařazování skončilo a tak se všichni pustili do jídla, potom následovalo ticho a pár lidí co si povídalo.Většina z nich se bavila o prázdninách.

,,Hej Draco" otočil se na mě Blaise.Já jsem jen pokýval hlavou, že ho slyším a tak pokračoval dál ,, Nějaký plán jak sbalit Weasleyovou ?" a kouknul se směrem k hlučnému nebelvírskému stolu. Po chvilce mi vysvětlil, že se mu už nějakou tu dobu líbí.Ani jsem nemusel přemýšlet a hned jsem odpověděl ,,Promiň ale s nebelvíry nechci mít nic společného" po těchto slovech se Blaise odvrátil a začal se bavit s Pansy, protože právě v tu chvíli na nás koukali dvě nebelvírky, jedna rudovlasá Ginny a druhá mudlovská šmejdka Hermiona Grangerová.Obě si s tajuplným obličejem šeptaly.Něco na nich, ale doopravdy bylo jiné a i mě to přitahovalo, takové nejsou ani zmijozelské holky, pomyslel jsem si.

Byl jsem si jistý, že už nemá cenu tady sedět a přemýšlet, proto jsem se pomalu zvedl a odešel z Velké síně.Neodbočil jsem ale do společenské místnosti jako všichni ostatní zmijozelé, šel jsem se trochu projít po hradě.Chyběli mi Bradavice i když jsem si to nechtěl přiznat, kvůli otci, on ale nechápe, že tu mám pár dobrých přátel.

Když jsem zahnul do dlouhé chodby, na konci jsem uslyšel hlasy, byl to Potter s tím svým ubohým kamarádem Weasleym.Normálně bych se jim jen vysmál, ale dnes jsem cítil něco jiného.Potřeboval jsem přesně to co oni mají, žárlil jsem na jejich přátelství a nechtěl s nimi nic začínat, proto jsem rychle zahnul do temné chodby která vedla k učebně lektvarů.Tam jsem se schoval za velké černé dveře a počkal než zvuk jejich hlasů zanikne.Teď když už byli daleko jsem si vzpomněl na Blaise.Říkal jsem si jak chce vlastně sbalit Ginny, když je s Pottrem tak šťastná.

Míjel jsem i jiné lidi, čím více jich, ale bylo tím více jsem byl naštvaný, protože bylo nesnesitelné se koukat na ty zamilované a šťastné tvářičky.Každá zmijozelská holka na mě upírala svoje oči, ale mně to bylo úplně ukradené.Mít jen chvilku pro sebe to bych si přál.

Zašel jsem tedy do svého pokoje a zatáhl si všechny závěsy.Slyšel jsem už jen pár hlasů a s únavou usnul v zahřáté peřině.

Ocitl jsem se v tmavé místnosti, kam bylo zasláno několik smrtijedů, vklouzl jsem dovnitř a potichu jsem popošel dál až za mým otcem, který něco domlouval.Na zemi ležela mrtvá osoba, já ji neznal.Ostatní lidi kolem jen postávali s vyplašeným obličejem až na Luciuse, ten měl vítěznou tvář.V pokoji zavládlo ticho, ale to co následovalo potom mě vyvedlo z míry a s trhnutím jsem se probral.Viděl jsem vyděšený výraz Blaise a roztrhnuté zelené závěsy z jedné strany.Byla ještě tma, protože ostatní ještě spali.Pomalu jsem se posadil a ujasnil si co se ve snu stalo, když najednou se ozval chraplavý hlas.Koho to nevím byl tak vystrašený a křehký.Povídal, že potřebuje pomoc, ale nikde jsem nenašel odkud vychází.Dokonce jsem zaslechl další ozvěny ty, ale zněly odvážně a vůbec z nich nebyl znát strach a lítost.

Zaryl jsem se zpátky do polštáře, aby hlasy utichli.Blaise už byl dávno zachumlaný v posteli.Ale já nemohl dál spát, tak jsem pozoroval strop a padající prach z mého nočního stolku.Proč byli mé závěsy roztrhané, to fakt nevím.

Omlouvám se, že se zatím nic neděje.Pro upřesnění, tato kapitola byla vnímaná skrz Draca Malfoye.