Black Apple - Death Note

14. Přítel

Pov. Amaya

Mám otázku. Taky vás někdy unesl nejlepší detektiv na světě, začal vás podezřívat, že jste Hiro, ale i tak vás vzal k sobě do vyšetřovacího týmu a choval se jakoby to byl váš besto frendo a ještě k tomu vás držel v luxusním hotelu jako v kleci a vůbec se vám nakonec nevěnoval? Mě totiž ano. A vůbec to od něj není hezké. Vy si asi teď myslíte, že potom, co jsme reagovali s Ryuzakim na zprávu od Hiro se něco mezi námi změnilo. Nezměnilo (promiň Matsudo). Místo toho, aby se mi pořádně věnoval, abych se tu nenudila teď něco pořád řeší s Arnoštem a Pepou. Což je podezřelé. A když se mi jednou vzácně povedlo zastihnout samotného, nechtěl mi nic prozradit.

Ležela jsem na posteli i sebe v pokoji na hotelu a zírala do stropu. Já se taaak nudím! Kéž by tu bylo něco zajímavého. Co že jsem to vlastně dělala v realitě když jsem se nudila? Už ani nevím. Ach jo, kdybych si aspoň mohla si Ryuzakim založit tu cukrárnu...počkat. Zarazila jsem se. Zlověstně jsem se usmála. Vyskočila jsem z postele a mířila si to do kuchyňky. Ach Ryuzaki... udělala jsi velkou chybu. Nechat někoho jako já se nudit... to se nevyplácí.

V kuchyni nikdo na štěstí nebyl. Netrvalo dlouho a už jsem začala hledat a vytahovat ingredience na můj speciální recept. Dobře a teď otázka pro publikum. Co si myslíte, že se Amaya chystá udělat, ukuchtit ten nejlepší cake, co kdy svět spatřil, nebo podpálit kuchyni? A ano, správně byla ta první odpověď. Ti, co si mysleli to druhý tak jste mě opravdu urazili. To, že se jsem taková divná a jsem, jaká jsem ještě neznamená, že neumím vařit. A náhodou umím celkem dost slušně vařit. Proč bych jinak kdysi nabízela Ryuzakimu abychom si založili cukrárnu, kdybych vůbec neuměla vařit? Hele, já nejsem zas tak blbá jak vypadám. Fakt, že jsem blondýna ještě nic neznamená.

Nakonec se mi podařilo sehnat všechny ingredience a jsem neskutečně věčná tomu, kdo nás tady zásobuje. Dobře a teď dávejte všichni dobrý pozor. Protože začíná vaše oblíbená coocking show, Vaříme s Amayou! Ano je to tak, dámy a pánové. Dneska se zjistíte tajemství receptu Masterchefa Amayi Kiyomi!  Vytáhla jsem smetanu na šlehání a začala ji šlehat strojkem. Dělalo to sice velký kravál a ostatní hosté tohoto hotelu mě už nejspíš proklínají, jelikož je tři hodiny ráno, ale co se dá dělat. Když jsem došlehala, po lžičkách jsem postupně začala postupně sypat cukr. Ale pořád to nebylo dost sladký. Nakonec jsem tam vysypala skoro celý pytlík a to potom ještě jednou zamíchala. Miluju sladké. To je jedna z věcí, co s Ryuzakim mám stejně.

Uslyšela jsem hlasité kroky. Do kuchyně vtrhl Arnošt s Pepou v zádech. Naše pohledy se setkali.  Usmála jsem se co nejnevinněji co to šlo. Arnošt se jen ušklíbl a sedl si na pohovku co tam byla. Pepa se chystal jít za ním.

- Pepo, počkej! Nevíš co to s Arnoštem je? Vždycky je tak nabručenej jako kdyby každou chvílí měl někoho zabít.- zastavila jsem ho. Pepa na rozdíl od Arnošta mnohem víc vypadal jako povídaví typ. A možná by mi i odpověděl, kdyby jsem je neoslovila těmi přezdívkami. Taky se ušklíbl a šel si sednout. Ti dva si nejspíš myslí, že tu něco rozbiju. Odfrkla jsem si. Klidně si mě sledujte, víc publika neuškodí.

Chystala jsem se dál pokračovat ve své show, když do kuchyně vrazil Matsuda, který vypadala, že se každou chvilkou rozbrečí. Netuším co se mu stalo, ale odhaduju, že ho tam zase někdo z task force urazil. Při pohledu na mě se ale hned celý rozzářil a přišel ke mně.

- Co tu děláš?- zajímalo ho

- Peču.- jednoduše jsem mu odpověděla

- Ve tři ráno? Proč?- zíral na mě, jako kdybych si právě před ním dávala párek s nutellou.