Black Apple - Death Note

7. Zataženo

POV. Yuri

Miluju. Prostě Miluju život. Až na to, že právě když jsem chudák já, musela do obchodu pro jablka, začalo pršet tak, jakoby se nebe rozešlo s klukem, ztratilo nový mobil, umřel mu mráčkový křeček a z toho všeho mělo depresi. Chápete to? Nikdy tak strašně ještě nepršelo. A víte co je ještě horší? JSEM UŽ DALEKO OT DOMU, ALE DO OBCHODU JE JEŠTĚ VÍS NEŽ PŮL CESTY! A víte proč? Protože se Ryukovi líbí jablíčka právě z toho obchodu! Proboha, já se asi zabiju... Už delší dobu stojím pod jednou uliční střechou a čekám na kouzlo. Dneska je ten den s tím: I will take a potato chip... AND EAT IT! Ale v anime nepršelo! Dokonce bylo sluníčko! Light si stihl dojít pro "knížku" a koupit Ryukovi jablka a já nemůžu udělat ani jedno. Ohlédla jsem se... To ne... Tady žádná jiná střecha není?! Super! Jestli si ty, zlobivé počasí, myslíš, že mě to zastaví, tak tě zklamu! Nachladím se a umřu na zápal plic, ale koupím ty jablka! Byla jsem oblečená do košile, šortků, tenisek a tenkého svetrů navrch, takže nachlazení si zajistím. No nic. Promyslela jsem trajektorií běhu a šlápla pod déšť. Bylo to takové, jako když půjdeš do sprchy a s chladnou vodou. Leknutím a prudkým chladem jsem tiše vyjekla ale nepohla se z místa. Ježiš, nic nevidím! Udělala jsem si deštník z rukou abych viděla aspoň kam mám běžet. Všude byl strašný zvuk padání kapek deště na beton. Ok, už jsem úplně mokrá, zmrzlá a se špatnou náladou, takže vzdát se už nesmím. 

*****

Jo! Obchod! Rychlostí světla jsem zalítla do teplého místa, ale půlku cesty jsem proklouzala na mokrých teniskách. Cítila jsem se tak strašně trapně a ohlédla se, jestli mě někdo nesleduje. Prodavač se na mě podezíravě díval... No že jo, každý lupič k tobě přiklouzá mokrý jak krysa z kanalizace. Jsem tu pro jablka, ale aby to nebylo tak podezřelý, jako "v takovém déšti jdeš koupit jenom jablka? To je tak strašně potřebuješ?" si vezmu ještě něco. Opatrně jsem doklouzala do oddílu se zákusky a vzala dvě balení chipsů - jedny ze sýrem a jedny ze solí. Najednou jsem málem dostala infarkt, protože jsem zpozorovala... Chipsy s mandarinkovou příchutí?! Popadla jsem je a taky položila do tašky, kterou jsem z sebou vzala. A pak jsem málem měla druhý  infarkt. Pepsi s okurkou, čokoláda s krevetami a KitKat se sýrem?! Kde vůbec jsem?! Pak mi došlo, že jsem v Japonsku, kde se stojí gigantické fronty pro duhové sendviče, a uklidnila jsem se. Takže, chipsy mám, teď jablka. Došlapala jsem do oddílu s ovocem, který byl přímo u skleněné stěny a najednou jsem zpozorovala světlo... Tedy Lighta, který byl ve vedlejší budově, která, pravděpodobně, sloužila jako knihovna s žurnály, filmy, knihy atd... Ryuku! Zase tě miluju! Díky tobě mám geniální šanci! Naše pohledy s Ryukem se potkali a on se usmál. Slibuji ti jablka, jsi božský. Zahrála jsem na obličeji údiv a koukala na Lighta. Díky b̶o̶h̶u̶ Ryukovi, si mě všiml taky. Tak jsme na sebe zírali, a já, nenápadně nápadně upravila mokré vlasy. Kývl hlavou na kasu, a pak ke vchodu, jako by říkal, abychom napřed zaplatili a pak se potkali u vchodu. Já zase mistrovsky zahrála nechápavost a jistě nejistě kývla a přesunula ke kase.

-Konichiva.- pozdravila jsem. Strašně se mi líbí Japonština a taky to, že jí umím bez úsilí. Jen mě spapala díra pod postelí. Položila jsem své nákupy na takový ten prodavačský stůl a podívala se na prodavače. Mlčel. 

-A... Ehm... Můžu támhle tu CocaColu Light?- zeptala jsem se a ukázala na ledničku za ním. Ironie. Mlčky jí otevřel a položil k mému nákupu plechovku. Pak to vše odpípal a ukázal na kosovým aparátu sumu, kterou mám zaplatit. Zaplatila jsem a složila vše do mé hadrové tašky s místním Attack on Titan na obrázku. Zkontrolovala jsem Lighta. Platil za své "žurnály" a zamyšleně koukal na mě. Přemýšlíš, jak se mě zbavit, co? Ale já se takové šance nevzdám! I když můžu umřít... nebo ne... Vždyť budu na kamerách, a když najednou umřu, tak si L řekne že jsem se něco dozvěděla a proto mě Light, tzv. Kira, zabil. A Light to pochopil, proto přemýšlí jak mě odprovodit k sobě - ale já bydlím daleko! Hehe, nečekaně užitečné! Nechce abych ho zpozorovala, jak říkal, jednou rukou dělat domácí úkoly a druhou zapisovat jména. Jakmile viděl, že vidím jak mě "nenápadně" sleduje, otočil hlavu k východu. Pozdě, viděla jsem tě. Najednou mě napadla geniální věc. Light nedokáže číst ty své žurnály, kdybych s ním byla. Podívala jsem se doleva - byl tam regál z různými žurnály - no jo, ta konkurence. Přiblížila jsem se k němu a rychle hledala katalogy pro dospělé. Našla! Vytáhla jsem to a otevřela na random stránce - madamy jsou jiné, takže nic podezřelého. Zavřela jsem ho a zase přiběhla ke kase. Teď jsem taky mlčela. Bleskurychle jsem zaplatila a složila žurnál do tašky, ale nezapomněla předtím obal roztrhnout. Díky, prodavači, zabalil jsi mi to do obalu aby to nezmoklo, ale neřeknu ti to, protože taky mi nic neříkáš. I když ten obal nepotřebuji, jen zapnu tu tašku, hlavně že ten žurnál je. Vyhodila jsem obal. Ještě rychleji, než jsem sem přiběhla, vyběhla jsem z toho obchodu. Obchody ve kterých jsme s Lightem byli měli spojenou střechou, takže jsme nemuseli přebíhat k tomu druhému. Všimla jsem si deštníku v jeho rukou. Divné... Mohl ho "zapomenout" a měla bych méně šanci jít za ním. Ale na druhou stranu L by viděl že si ho Light zapomněl...