Black Apple - Death Note

5. Taktika

POV: Yuri

Den sedmý. Večer 18:41. Jsme připraveny na zítřek. Je to divné, ale nakonec ty staromódní mobily se velmi hodily. Ryuk nás navštěvuje každý večer a každý večer nám "mizí" jablka, které musíme skoro každý den kupovat. Ale díky Ryukovi se nám povede vysvětlit pár věcí Lightovi a taky se dostat k němu s Ryuzakym blíž. Dostaly jsme taky hodně pravidel a taky moc těch "Listů Života", které budeme strašně potřebovat. Ohledně těla toho cvoka - nenašla jsem o něm žádnou informaci. Bylo to jako kdyby zmizel. Žádné z pravidel, které jsme objevily to nevysvětlují. Už bych měla jít spát. Zítra musíme vstát 8 ať vše stihneme. Zavřela jsem Life Note, který jsem si dosud prohlížela a vstala z postele. Schovala jsem ho do místa tak tajného, že Vám ani neřeknu kam. Vrátila jsem se do postele. Dobrou...

*****

Nevím, nebo se nám do hlavy nainstaloval budík při přemísťování skrz dimenze, nebo jsme byly tak nervózní, ale probudily jsme se obě kolem 7:30. Skoro jsme nemluvili, a začali se připravovat k splnění našeho plánu. Dohodli jsme se že za Life Note bude zodpovědná May, protože bude lepší když jí bude Ryuzaki podezřívat, než mě Light. V čem podezřívat? Heh, no, když to řeknu už to nebude tak zajímavé. Nebo spíš epické... 

-Jsi nervózní.- řekla jsem.

-Až tak ne...- odpověděla May.

-To nebyla otázka. Není to nebezpečné, nic se nám když tak nestane. Jen zapíšeš pár jmen a instrukce, ani nebudeš blízko té stanice. Ani já se nemám čeho bát.- už poněkolikáté zopakovala jsem. Taky jsem se bála, protože Raye a Naomi pro mě hodně znamenají, stejně jako všechny postavy Death Note. Máme jedinečnou šanci neskončit pouhými diváky. Hodně mi to tu všechno ohledně smrtí připomíná Attack On Titan. Mé druhé oblíbené anime....

-Joj! Mám pro tebe motivaci.- usmála jsem se najednou.

-Motivaci k čemu?- zeptala se May.

-K rychlejšímu návratu domů.-

-No?-

-Ještě jsi neviděla Attack On Titan. Až se vrátíme tak ti to ukážu.- vysvětlila jsem.

-Hele, to by bylo vážně super, ale to, co jsem viděla - myslím ty obludy, které žerou lidi - se trochu bojím. Co když nás zase stáhne nějaká černá dírka a objevíme se tam?- navrhla.

-No ták! Jestli to tak bude, tak budeme se dívat jen na Lucky Star!- lehce jsem jí šťouchla do ramene. Pak jsme skoro pořád mlčely. Ale má pravdu, co když ta naše dimenze nás už nebude chtít a vyplivne nás někam za stěnu Marii a giganti nás sežerou? Tak, Yuri, teď přemýšlej o Death Note. Vyřeš napřed tyhle problémy a až pak řeš roztomilé obludky. Podívala jsem se na Kiru. Právě vylezl z pod postele a díval se na mě jakoby očekával že mu vysvětlím, co budeme dělat. 

-Ehm, Kiro, promiň, dnes budeš muset zůstat doma. Light už ví že tě mám a když uvidí na nádraží týpka s holubem tak hned ho to napadne.- sedla jsem si na zem k Kirovi. Uraženě se otočil a vrátil pod postel.

-Když ti koupím vlastní ponožku tak mi odpustíš?- protáhla jsem k němu ruku. Budete se asi divit, ale tenhle inteligentní holub je tak divný, že krade ponožky a pak s nimi dělá různé kraviny. I když to nejsou jenom ponožky. Když jsem počítala jaký přesně vlak přibude v ten čas když tam bude Raye, tak se začal strašně nudit a lítal po pokoji s toaleťákém. Musely jsme to pak vše uklízet, proto jsme se rozhodli, že bude lepší když si bude hrát s ponožkami. Ucítila jsem lehký uder do ruky. Jo, zapomněla jsem zmínit tu popáleninu. Byla jsem u doktora a teď mám obvaz. Řekl že to je na celý život a bude lepší, když ze začátku budu nosit obvaz a pak, když už bude tak trochu stálý, tak vždy když půjdu ven si vezmu rukavici. To mi ten doktor moc nevysvětlil, ale říkal něco že to o co jsem se popálila je velmi silné a je ještě dobré že jsem stihla odreagovat, a jestli se tam dostane nějaká špína tak to může být velmi špatné. Taky jste nic nepochopili? Já taky. Znovu jsem se podívala na Kiru. Znovu se schoval pod postelí, ale jeho pohled dával najevo, že tu ponožku chce a hodně.