Black Apple - Death Note

12. Láska

Probudila jsem se v neznámém pokoji. Teda, "neznámém". Byl neznámý do té doby, než mi došlo, že se momentálně nacházím v jiné dimenzi v cizím těle. A samozřejmě jsem si v tu chvíli hned vzpomněla na všechno, co se ještě včera událo. Ryuzaki Soichirumu vysvětlil důvod mé důležitosti během vyšetřování. Potom mu Soichiro předal kazety od druhého Kiry, které získal. Ale všichni jsme se dohodli na tom, že by bylo lepší se na to podívat společně až zítra (teď už dneska), jelikož jsme byli všichni unavení (teda až na Ryuzakiho, nechápu jak to zvládá). Podívala jsem se na hodiny. V osm bych tam už měla být. Zvedla jsem se z postele. Jsem vděčná, že mě Ryuzaki vůbec pustil domů, ale i tak bych byla radši kdybych se tam nemusela vracet tak brzo. Zvlášť když se mi chce spát. Jestli chce, abych s ním pracovala, bylo by hezké, kdyby mi už konečně prozradil své tajemství ohledně spánku. Otevřela jsem lednici co máme v kuchyni, ale po chvíli ji hned zase zavřela. Stejně tam Ryuzaki bude zase mít nějaký cake, když tak se se mnou podělí. Konec konců, pořád mi dluží tu pizzu. Rychle jsem si převlíkla do černého trika a tmavých džínů. Když jsem se potom podívala do zrcadla, měla jsem co dělat, abych se nerozesmála. Můj odraz mi trochu připomínal Misu. Dlouhé blonďaté vlasy, černé oblečení,... ještě si udělám ten její účes a bude to perfektní. Potom jsem se zase podívala na hodiny. Sakra, už bych měla vyrazit.

*****

V pohodě, nakonec snad stíhám. Metro přijelo o něco dřív, takže bych tam měla dorazit jen tak tak. Ale i tak se mi nechce riskovat. Rychle jsem vystoupila z metra a běžela směrem, kde je ten hotel. Nebo aspoň doufám. Jak jsem běžela, moc jsem nedával pozor a narazila do nějakého týpka.

- Omlouvám se- zamumlala jsem. Zarazila jsem se. Opravdu ten týpek měl na sobě mikinu, kde bylo napsané "Kira is justice"? Radši jsem nic neřekla, abych se ještě nedostala do problému. Ale i tak jsem se ušklíbla. Což byla chyba. Velká chyba. Ten týpek si toho totiž všiml.

- Co jsi tím jako sakra myslela.- zastavil mě

- Jak jako...- dělala jsem, že netuším co se děje

- Ty si myslíš, že Kira je debil?!- vyjel

- Jako nemám ho zrovna v oblibě, ale zas tak to snad-.-

- KIRA JE BŮH! COPAK TO NEVIDÍŠ?! KIRA JE NÁŠ ZACHRÁNCE!- začal křičet

- Asi bych už měla jít...- snažila jsem se vymotat z konverzace. V tu chvíli mě ale popadl a začal mlátit. Bylo tu celkem dost jiných lidí, ale i tak jenom přihlíželi a nikdo mě nešel zachránit. Po chvíli jsem se z jeho sevření vymotala, ale i tak jsem nevyvázla bez modřin. Na nic jsem nečekala a začala zdrhat.

-Máš štěstí, že jsem byl sám. Ale příště se to tak už nestane.- uslyšela jsem, jak ještě po mně ten chlap křikl. Netuším, co tím myslel, ale moc dobrý pocit z toho nemám.

*****

Výtah se zastavil na dvanáctém patře. Už o něco klidněji jsem přiběhla ke dveřím a zaklepala. Nic. Zaklepala jsem ještě jednou. Zase nic. Zkusila jsem otevřít dveře normálně klikou. Kupodivu nebyly zamčené. Otevřela jsem teda dveře a vešla do místnosti.

- Jdeš pozdě, už jsem na tebe chtěl poslat Arnošta a Pepu.- ozval se Ryuzaki, aniž by mě pozdravil normálně. Ani se nepokusil na mě podívat. Naše oči se střetli až v tu chvíli, když jsem si chtěla sednout na křeslo vedle toho jeho. Ztuhl. Nechápavě jsem naklonila hlavu na stranu.

- Co se ti stalo?- o něco zvážněl

- Co by se mi mělo stát- pořád jsem nechápala