Black Apple - Death Note

10. Pochyby

Pov. Amaya

- Tak zatím.- rozloučila se se mnou Yuri a zabouchla dveře. Podívala jsem se na Kiru, který seděl vedle mě.

-Hádám, že tady asi nějakou dobu budeme sami.- povzdechla jsem si. Yuri teď odešla za Lightem vyřešit tu Death Note záležitost a já tu zůstala sama. Jelikož už byl večer, měla jsem celkem hlad a ani neměla co dělat, objednala jsem si pizzu. Netrvalo dlouho a někdo mi zazvonil na zvonek. Popadla jsem peněženku a mobil a rychle přiběhla ke dveřím. Ve dveřích stál asi tak čtyřicetiletý chlap v uniformě poslíčka pizzy a z pohledu bylo jasně vidět, jak je svou prací otrávenej. Usmála jsem se, ale on se na mě jenom ušklíbl. Rozhlédla jsem se. Nikde jsem neviděla ani pizzu a ani motorku nebo auto v čem by přijel. Zarazila jsem se. Ještě jednou jsem se podívala na toho týpka od pizzy. Počkat to snad...ne. Ale to už mě popadl a začal mě táhnout někam ven. Kopala jsem a bránila, jenže ten chlap byl překvapivě dost silnej. Ale to já taky. Když už to vypadalo, že mu uteču, přihnal se ke mně další chlap a namířil mi pistol na hlavu. Hned jsem se zastavila a podlehla svému osudu. Zdá se, že ti dva spolupracují  došlo mi. 

Nakonec mě odtáhli ven. Zalapala jsem po dechu. Opravdu před naším domem stála... limuzína? ČERNÁ DLOUHÁ LUXUSNÍ LIMUZÝNA? Než jsem se ale z toho stihla vzpamatovat, tak mě tam už strčili a vyjeli jsme. Ticho. Naklonila jsem se lehce do předu. Řidičovi auta a ani spolujezdcovi jsem do obličeje neviděla, ale odhadovala bych, že se věkově blíží tomu poslíčkovi pizzy (který mimochodem seděl vedle mě a ten druhej týpek přede mnou). Odkašlala jsem si. Poslíček pizzy (odteď mu budu říkat Arnošt) a týpek přede mnou (ten bude Pepa) se hned na mě výhružně podívali.

-Um... jsou ty bonbóny jedlé?- ukázala jsem na mísu plnou bonbónu, která stála na stolečku přede mnou. Oba přikývli a přitom něco zamručeli.

- A jsou zdarma?- zajímalo mě ještě. Zase něco zamumlali na souhlas a já přikývla že chápu. Podívala jsem se na tu mísu si bonbóny. Rychle jsem jeden popadla a ochutnala. Když už tady jsou, tak proč si nějaký nevzít? Otrávené být nemůžou, pokud by mě chtěli zabít, udělali by to už dávno. A ty bonbóny ve mě vyvolávají pocit, že ta celá akce má něco spojeného s Ryugou. Hm... jahodová příchuť je moc dobrá. Vzala jsem si další bonbón a ochutnala. Ten zase chutná jako... počkat. Měla jsem co dělat, abych ten bonbón nevyplivla přímo do ksichtu Pepy. Ten bonbón měl příchuť toho potato-mandarinkových chipsů, které jsem kdysi jedla. "Nenápadně" a "elegantně" jsem ten bonbón vyplivla a zabalila do papírového ubrousku co se vedle povaloval. Samozřejmě by bylo lehčí to schovat pod sedačkou a nechat shnít, ale kdyby touhle limuzínou někdy jela Yuri, docela určitě by mi to nikdy neodpustila. Nebudu riskovat. Podívala jsem se znovu na mísu bonbónů. Začala jsem se v ní hrabat a cpát si ty bonbóny do kapes. Až mě potom zase nechají jít domů (což doufám, že mě nechají), tak mám v plánu všechny ty příchutě ochutnat s Yuri společně. Nerada zvracím sama. Arnošt vedle mě si odkašlal.

-Oh um... promiň.- rychle jsem přestala sbírat bonbóny a narovnala se. Chvilku bylo ticho. Celkem nepříjemný ticho.

- A kdy dostanu tu pizzu?- zeptala jsem se jakoby nic. Všichni se na mě nechápavě podívali.

- Já si přece objednala pizzu, tady Arnošt dokonce pořád má tu uniformu.- ukázala jsem na Arnošta a jezdec se nepatrně uchechtl. Naopak Arnošt po mě hodil uražený pohled. Uraženě jsem dala ruce do kapsy a kromě bonbónů jsem tam ještě nahmatala... peněženku!

-Klidně můžu zaplatit rovnou, mám tady pe-.- ani jsem to nestihla doříct. Ve chvíli, když jsem vyndala peněženku z kapsy, všichni na mě namířili pistolí, jako kdyby očekávali, že jsem Kira nebo co.