Pícháš často v kabinetě? [CZ]

6.část-doučování

Po škole jsem přišla celá naštvaná domů. Co to jako mělo bejt?! To si jako učitel uvědomil, že jsem jeho žačka? Nechápu to, opravdu to nechápu. Matka doma nebyla, takže buď je v práci nebo někde, kde by být opravdu neměla. Počítám spíš s tou druhou možností. Rozvalila jsem se na svou postel a hleděla do stropu. Už dlouho jsem s nikým nespala... něco se semnou děje, jako bych se změnila. Něco se ve mně pohnulo. 

Najednou se otevřely dveře a z nich křičela moje matka, že už je doma. "Pojď okamžitě dolů!,, křičela po mně. Otráveně jsem se zvedla z gauče a došla za mámou. Stála v kuchyni a vedle ní stál... MŮJ FYZIKÁŘ?! Ten kterému jsem ještě před chvílí cucala palec?! "Co...co tu dělá?,, zeptala jsem se mámy. "Neumíš ani pozdravit?! Omluvám se, pane Rickmane. Dcera není zvyklá na návštěvy,, řekla máma mému fyzikáři. "Domluvila jsem ti doučování fyziky, vidím tvoje známky,, křikla po mně a sedla si na židli. "Pan učitel si tě teď odveze k sobě domů a doučí tě co bude moct. Doučování budeš mít 3x týdně a žádné odmlouvání,, řekla mi matka a já se ani nepokoušela odmlouvat.

Nasedla jsem do jeho velkého BMW a naštvaně hleděla z okna. "Hele... Budeme to brát jen jako doučování... nic z toho nedělej, jen ti vysvětlím fyziku,, řekl a obrátil pohled na mě. "A co bych z toho jako měla dělat?!,, vykřikla jsem. "Já nevím...to ve škole... byl jsem nezodpovědný a za to se ti omlouvám,, řekl a otočil se znovu na cestu. Nastartoval auto a rozjel se. "Budu upřímná... nemůžu dělat, že mě fyzicky nepřitahuješ a nebudu popírat to, že nechci abys byl jen můj učitel fyziky. Jsme od sebe jen o dva roky, tobě je dvacet a mně osmnáct. Je možné, že kdybys nebyl učitel, tak bychom se stejně poznali,, řekla jsem naštvaně.

"Nechci aby mezi námi dvěma něco bylo. Jsem jen tvůj učitel, je ti to jasné?,, zeptal se a hodil po mně vražedný pohled. "No jasně,, odpověděla jsem a naštvala se ještě více. Po chvíli jsme dojeli k obrovskému domu na Heartest Road. "Tady bydlíš?,, zeptala jsem se. "Jo, zdědil jsem ho po otci,, odpověděl mi a otevřel mi dveře od auta. Vystoupila jsem a rozhlédla se kolem sebe. Nádhera, bylo to nádherné. "Pojď,, řekl a ukázal na dveře. Vešla jsem dovnitř a uviděla mramorovou podlahu, schodiště a spoustu dveří. "Budeme se učit tady,, řekl a ukázal na bílé dveře. Nelišily se od ostatních dveří, tedy kromě jedněch červených, ty byly jediné barevné.

Vevnitř měl něco jako obrovský dlouhý jídelní stůl, ale nejspíš to sloužilo pro jeho práci. Na zdi měl tabuli a spoustu tabulek s planetami a vesmírem. Nestačila jsem se divit všemu, co tu měl vystavené. "Posaď se,, řekl a ukázal na jednu z židlí. Poslechla jsem ho a sedla si. Sedl si naproti mně a vytáhl učebnici a sešit fyziky. "Ale noták, vážně se budeme učit fyziku?,, zeptala jsem se a sjela dolů po židli. "Dokud se to nenaučíš, nic jiného nebude,, odpověděl mi. Tahle věta mě hned namotivovala a začala jsem poslouchat.

_____________________________________________

"Tak... to bychom měli a teď už jenom těch dvacet příkladů,, řekl po asi hodině učení, co jsem doopravdy dávala pozor. "Ne! Už ne, prosím. Nechme to na příště,, prosila jsem ho. "Ne, chci to mít hotové,, odpověděl mi a podal mi papír s příklady. "Bože!,, křikla jsem. Znovu jsem sjela po židli, ale tentokrát za jiným účelem. Natáhla jsem nohu a podpatkem jsem mu přejela o rozkrok. Zavzdychal a zavřel oči. "Tak se mi to líbí,, řekla jsem a zvedla se ze židle. "Ne, takhle to nejde Lexi. Jsi moje studentka, já tvůj učitel. Je to nezákonné,, řekl a prosil mě. Já ho jen ignorovala a po čtyřech se plazila blíž a blíž na stole. 

Tak tady máte další kapitolu :D