„Tak Týnko, teď se potřebuješ něco naučit." prohlásil tatínek důležitě.
„A co to je?" zaptala jsem se.
„Orientace v přírodě, " zněla tatínkova odpověď „sedni si."
Posadila jsem se tedy a výuka začala. Dozvěděla jsem se, že ve dne se můžeme v lese kromě pachů, stop a různých orientačních bodů, také pohybovat pomocí slunce. To že slunce vychází a zapadá jsem už věděla, ale použít je k hledání cesty by mě nikdy nenapadlo. Dále jsem se naučila, že Malinový kopec leží naproti vycházejícímu slunci. Pokud by jsem se někdy ztratila tak bych tyto informace potřebovala, proto se je učil už hned na začátku mé cesty za poznáním.
„A jakto, že slunce svítí?"
„To nikdo neví," povídala maminka a usmála se ještě víc „je to prostě kouzlo."
Po teorii mi rodiče dali za úkol najít cestu domů. Podívala jsem se na slunce, které se už blížilo k západu. Už moc dlouho světlo nebude, pomyslela jsem si a vydala se tím směrem. Cestu jsem si ověřovala za pomoci našich stop a pachů, co jsme zanechali při cestě sem. Maminka s tatínkem šli za mnou. Za chvíli už se před námi objevil Malinový kopec.
„Dokázala jsem to! Já to opravdu dokázala!" zavýskala jsem radostí - ne moc hlasitě, protože mě učili, že v lese se mám chovat tiše, ale pořád to bylo o trochu víc než je správné.
„To ano, ale trochu se ztiš. Nezapomeň, že jsou tu vlci!" napomenul mě přísně tatínek, zatímco se ohlížel kolem sebe, jestli to někdo neslyšel.
Maminka byla víc vstřícná, přišla ke mně, olízla mě a pochválila mě slovy: „Jsi šikovná Týnko. Věř mi, že jsme velmi pyšní."
Vydaly jsme se tedy s maminkou k noře a tatínek šel na lov. V noře jsem opět téměř hned usla.
Probudilo mě zase to vytí. Než jsem si uvědomila, co to je, byla jsem na nohou a rozhlížela jsem se po noře. Viděla jsem rodiče, kteří seděli blízko otvoru. Rychle se otočili směrem ke mě, aby zjistili, co se děje. Když zjistili, že jsem vzhůru, uklidnili se. Pomalu jsem k nim přešla.
„Proč vlastně vyjí?" zeptala jsem se.
„Dávajím ostatním najevo, že tu jsou a také si tak dávají znamení." vysvětlila mi mamka.
„Aha." odpověděla jsem,stočila se do klubíčka vedle maminky a vystrašeně jsem poslouchala. Strach z vlků se opět vrátil. Nakonec jsem přecijenom usnula.
Tak další kapitola je tady! Velké díky patří Alea_z_Havrasparu, mojí kamarádce, která mě neskutečně podporuje.
Tak zase příště u další kapitoly.
TajfunTesi
ČTEŠ
Lesní stíny /probíhá menší korekce/
General FictionPříběh je o malé lištičce se jménem Týnka. Zprvu žije jako každé normální lišče, ale to se jednoho dne změní a Týnka bude muset čelit nebezpečí o jakém se jí ani nesnilo. Podaří se jí ho překonat? Jedná se o moji první knihu, kterou sdílím na wattp...
