Mad Story of Cheeky Girls/CZ

10. 10. 2020 (2. část)

9:28 a.m. (španělského času) - Eleanor Rodríguez

„Ach Noro, co by řekla naše babča, kdyby zjistila, že ležíš v jejím diamantovém křesle. Určitě by z tebe nebyla nadšená."

„Zacláníš, Ricku," zavrčím na svého staršího bratra, který očividně nepochopil, jak moc důležitou úlohu zastupuje slunce v procesu opalování, protože kdyby to chápal, nestál by všem slunečním paprskům v cestě.

„Ach, nejen že špiníš babiččino DIAMANTOVÉ KŘESLO svou velkou zadnicí, ještě k tomu se nechováš jako správně vychovaná mladá dáma, Eleanor."

Přejdu poznámku o mém velkém zadku, který jen tak mimochodem velký není a pousměji se, když můj bratr napodobí hlas naší babičky a zdůrazní slovo diamantové křeslo, úplně stejně jako to dělá ona, když o svém milovaném křesle mluví.

„Stejně to opalování nemá v tvé přítomnosti cenu," prohodím a začnu se vytahovat do sedu a sundávat si sluneční brýle z očí.

„Tak pověz, co tě tíží na srdíčku, že ses rozhodl poctít tvou milovanou mladší sestru svou přítomností," pozvednu obočí v otázce.

„Ty tady někde vidíš mou milovanou mladší sestru?" prohodí a začne se otáčet dokola a předstírat, že někoho hledá.

„No tak Noro, kde ji vidíš, kde je, strašně moc si přeji ji poznat," mumlá mezitím, co mě drží za ramena a jemně mnou třese.

Nakonec toho nechá, posadí se vedle mě do křesla, opře se zády o opěradlo a napije se z mého pití, které stojí na stolečku mezi námi. Pak se na mě vážně podívá a jemně se pousměje.

„Přišel jsem se rozloučit Ronnie, za hodinu mě papá veze na letiště."

Okamžitě mě hravá nálada přejde a vím, že Ricka taky, když mě oslovil Ronnie. Ronnie mi říká jenom rodina. Je to zdrobnělina mého jména, která vlastně nemá s mým jménem vůbec nic společného. Začali mi tak říkat rodiče, když se narodily mé mladší ségry, dvojčata, abych byla přesná. Když se totiž holky narodily, byla jsem jediná z nás čtyř, kdo neměl začáteční písmeno na "R", a i když mi to teď připadá jako hloupost, předtím to pro mě hodně znamenalo a vadilo mi, že mí sourozenci mají společné začáteční písmeno křestního jména a stejné iniciály, mezitím co já ne. A tak mi rodiče s bráchou začali říkat Ronnie, teďka už to používají jenom ve výjimečných případech, ale i tak to pro mě hodně znamená.

„Jsi v pohodě?" Luskne mi Rick před obličejem a starostlivě se na mě podívá, když mu delší dobu neodpovídám.

„Jo, já jenom nevěděla, že odjíždíš už dnes, myslela jsem, že máš ještě pár dní, než se budeš muset odstěhovat na kolej," zašeptám a skloním hlavu aby neviděl, jak moc mě zjištění že už odjíždí, zasáhlo.

„Ach, pojď ke mně," řekne mezitím, co si ke mně přisedne a pevně mě obejme.

„Budeš mi chybět, Ricku," řeknu, když se k němu tisknu.

„A já myslím, že na mě za celý rok ani nepomyslíš. Moc dobře totiž vím, jaké to je první rok na vysoké. Jenom samá, party, chlast, drogy, a hlavně hooodně sexu" ušklíbne se na mě a já ho při zmínce o sexu bouchnu do ramene.

„Hele El, jenom takový rychlokurz," řekne a odtáhne si mě na délku paže, aby mi viděl do očí.

„Choď na party, sem tam se ožer, ale zase ne moc, jasné?" věnuje mi vážný pohled a já jenom protočím očima.

„V žádném případě neber drogy, je to hnus, akorát ti je potom blbě, věř mi, vlastní zkušenost. A sex měj jenom s ochranou a hlavně často, však víš, uvolňuje to..." rychle mu připlácnu ruku na pusu.