přichází zima. | Calin

kamarádi hovada

michaela

,,No a pak mu to došlo, žejo," zasmál se Marek a potáhl si z cigarety. Konečně jsme si na sebe našli čas, abychom si opravdu popovídali. Jen tak, jako kamarádi.

,,A co plánuješ tenhle víkend?" usmála jsem se a napila se čaje, který mi po cestě koupil. Všude kolem nás už padala večerní mlha a občas jsem měla pocit, že padají sněhové vločky. To by tento rok přišel sníh až moc brzo.

,,Víš co, klasika, budu asi někde lítat s klukama, vždyť mě znáš."

,,Já jen že jsem přemýšlela že bych třeba přišla s kamarádkou, kdyby vás tam nebylo už třicet, nechci se cpát někam mezi lidma, rozumíš."

,,Noo, asi něco tento víkend vymyslíme, tak kdyby jo, dám ti vědět předem, aby sis to nechala ještě projít hlavou. Ale bude to asi u nějakýho z mých kamarádů, takže nebudeš mít kde přespat. Já bych tě u sebe přespat nechal, ale mám na něco takovýho malej byt. A klukům nevěřím tolik, že by tě nechali celou noc v klidu."

,,Proč? Jsou to hovada?" zasmála jsem se a silne svírala kelímek s čajem v ruce, protože mi ruce už namrzaly a já si doma nechala rukavice. Nechala jsem si tam vlastně i šálu a čepici. Rudly mi tváře a nos jsem měla určitě už zmrzlej.

,,Nejsou to hovada, ale jsou to... no prostě kluci, to bys poznala sama. Ne že by tě tam nějak obtěžovali, ale holky u nich nespěj vždycky."

,,Takže to asi nejsou moc divocí, když ani šanci s holkama nemaj," zasmála jsem se a koukala se všude kolem. Vločky už opravdu padat začaly.

,,Ale maj, ježiš nejsou to nějací panicové, to fakt ne, ale mít tam tebe tak šanci využijou, aspoň to u tebe zkusit, proto nechci abyste tam kdyžtak spali. Já vám klidně taxíka zaplatím."

,,To nemusíš... a ty tam u něj spíš? A o sebe se nebojíš?"

,,Ne," zasmál se, ,,o svůj anál se fakt nebojím, to by si nezkusil ani jeden."

S úsměvem jsem vydechla a dopila čaj. A teď mi nemá co ruce hřát. Tak jsem si ruku strčila do kapsy, tu ve které jsem nedržela cigaretu.

,,A ty hulíš? Nebo, hulilas?" zeptal se opatrně.

,,No ne že bych hulila aktivně, ale asi bych si dala, někde v bezpečí, u kamarádky a tak. A ty?"

,,Jo, tak já hulím. Ne pravidelně ale s klukama u sebe většinou vždycky něco máme. A něco tvrdšího?"

,,Ne, to už ne, absolutně," trochu jsem se zasmála, ,,neodsuzuju nikoho kdo si s tím zahrává, ale já bych to do sebe nedala ani omylem, hnusí se mi to. Ty snad něco bereš?"

,,Neee, to neberu, měl jsem párkrát nějaký Mko, když jsem byl mladší, ale dávám si na to pozor. Ale snad je ti jasný že něco takovýho na těch bytech je... a není toho málo."

,,Tak jasně že vím, viděla jsem to na vlastní oči, to mě zase tolik neodpuzuje."

,,A co tě odpuzuje?" upřeně se na mě podíval. Mlčela jsem, ani jsem sama tu odpověď neznala.

,,Asi lidi co nemaj soudnost, nebo vylitý lidi, co ani neví která bije a nejsou schopní se vůbec udržet na nohou."

,,Jo, takže polovinu mojí party," zasmál se, ,,ne, to byla sranda, my kluci si umíme na sebe dávat pozor všichni, to se neboj."

,,Ty máš kluky asi hodně rád, že?" lehce jsem se usmála a cigaretu odhodila. Zachumlala jsem se do bundy a koukala se na něj. Nohy se mi lehce zimou klepaly.

,,Tak vyrůstal jsem s většinou z nich, jasně že je budu brát jako blízký. Je to vlastně moje jediná rodina," usmál se. Jediná?

,,Jak to myslíš? Co mamka? Předtím jsi o ní tak hezky mluvil."

,,Tak mamka i taťka se odstěhovali daleko odtud, nevídáme se. Navíc mám teď menšího bráchu, tak všechnu pozornost věnujou jemu, žejo."

,,A nemrzí tě to?" špitla jsem, nacož jen zavrtěl hlavou a zakoukal se někam na strom za mnou.

,,Víš že ani ne? Jsem takto spokojenej, nic mi nechybí. Ještě si dodělat bakaláře, najít si manželku, udělat děti, postavit dům, zasadit strom," zasmál se, ale s docela smutným tónem. Asi mu stejně něco v životě chybí.

Nám všem v životě něco chybí, ale nedokážeme to identifikovat do té doby, dokud to nenajdeme. Potom nám dojde, že nám opravdu něco takového chybělo.

,,Helemese kdo jde!" zvýšil hlas na někoho za mnou. Trochu se mnou škublo, protože jsem se ho lekla. Celou dobu mluvil klidným tónem a pak křikne.

,,Vojta a Calin, kam jdete?" řekl klidněji. To už vedle mě stáli dva vysocí kluci, oproti nimž byl i Marek drobnej. Trochu jsem se jich bála.

,,Najíst se a něco nakoupit, co to tady máš za dívčinu?" zasmál se jeden z nich, ten s trochu tmavší pletí. Ačkoli znám jeho kamarády docela dobře, rozeznávat je mi dělá problém.

,,Nějaká nová?" řekl ten druhej. Měla jsem zmatek. Nová?

,,To je Míša, hoši, kamarádka," chytl mě Marek za paži a natočil mě k nim. Jen jsem se stydlivě usmála a přikývla. Oba koukali docela vyjeveně.

,,Jo kamarádka, aby to nebyla potom moje kamarádka."

,,Ten s těma kecma je Calin, ten druhej je Vojtěch," dodal Marek a já konečně pochopila, kdo je kdo. Ten velkej co na mě kouká a mluví se mnou je Calin, ten vyšší co se věnuje telefonu Vojtěch.

,,To asi neee," trochu jsem se zasmála nad výrokem Calina. No takhle se kamarádi neurčují.

,,Ale třeba jooo, kočičko, nikdy nevíš co ti život přinese," mrkl na mě a potom se už jenom zahleděl na Marka, ,,poslal jsem ti na mail nějaký beaty co jsem našel, tak se na ně koukni, jo? A ozvi se. My už jdeme, pojď Vojto."

Mávla jsem jim na rozloučenou a pořád se koukala směrem, kterým šli.

,,To jsou buzny, choděj furt spolu někam a mě nepozvou," zavrtěl se smíchem hlavou Marek.

,,Ale oni nejsou teplí normálně, ne?"

,,Ježiš ne, Vojtěch možná trochu, ale Calin určitě ne, ten by na nic jinýho než na holky nesahal," zasmál se.

,,A kdo jsou jako? Jak jste se poznali?" vyptávala jsem se. Ráda bych slyšela aspoň trošku backstory.

,,Tak Vojta je můj kamarád ze základky, chodili jsme na stejnou, jen on byl o ročník výš, měli jsme spolu tělocvik. No a pak se na střední seznámili ti dva, představil mi ho, tak jsme si začali dělat takovou partu. Jo a Calin chodí na tu stejnou školu jak ty, tak se třeba budete potkávat, třeba jste se už potkali."

,,Kam jako? Jako na Mendelovku?"

,,Jo, na Mendelovku. Chodil tam i Vojtěch, ale pak odešel. Já chodím na JAMU, ale to snad víš, já jsem daleko od vás."

,,Takže my jsme na stejný škole?" zeptala jsem se ještě jednou.

,,Jo."

,,A jak se jmenuje celým jménem? Já se kdyžtak poptám někoho, jestli o něm neví."

,,Calin Panfili. Ty mi nevěříš? Nebo proč to chceš vědět?" nadzvedl obočí. ,,Zalíbil se ti snad natolik, že bys o něm ráda něco víc věděla?" šťouchl do mě.

,,Ne, proboha, ale bylo by fajn mít někoho na doučování, kdyby něco."

,,To bys spíš měla doučovat ty jeho, on na to celý sere."

,,A co teda dělá, když je na tý škole doteď ale neučí se to?"

,,Zajímaj ho holky, hudba, chodí tam jednou za čas, ale má dobrý spolužáky, co mu to vždycky pošlou, jinak si to vysvětlit nedokážu. A už dost, nebudu ti dohazovat nějakýho mýho debilního kamaráda," zasmál se.

Proč ne?