přichází zima. | Calin

různý charaktery

Byla už noc. Všichni spali, mě vzbudila žízeň. Od tý doby jsem už do kuchyně pro pití nešla, protože jsem se s něma jednoduše nechtěla bavit. Nemám ráda opilé lidi, když sama opilá nejsem. To si prostě přestaneme rozumět.

Šla jsem pomalu do obýváku. Marek šel spát prej do nějakýho pokoje pro hosty. A Calin skončil... no tady. Bála jsem se, že ho vzbudím, ale očividně i to tichý napouštění vody z kohoutku do sklenice stačilo.

,,Co tam děláš?" ozval se chraplák za mnou, což značilo, že se opravdu vzbudil právě teď.

,,Šla jsem si pro pití," koukla jsem se na něj a napila se. Nechtěla jsem být tady sama, nevím kde přesně Marek je a jestli bych se k němu dostala, kdyby se něco stalo.

,,Jo? A co piješ?" trochu se zasmál a pořád jsme se na sebe koukali.

,,Vodu," pousmála jsem se a šla si k němu sednout. Vypadal neškodně. A bylo mu asi hodně špatně. Neměl chlastat. Vy si najdete příležitost vždycky, pak se divíte že vám roste pupek.

,,Nepřineseš mi taky pití? Něco sladkýho. A zvu tě na cígo, popovídat si, já už asi ani neusnu, nevím jak ty."

,,Já už asi taky ne. Jsem se prospala dostatečně, kdyžtak to doženu přes den. A chtěla bych se podívat na východ slunce," usmála jsem se a zvedla se mu pro pití do lednice. Vytáhla jsem nějakou flašku coly a donesla mu ji na stůl.

,,Půjdem na balkon, hádám, viď?" koukl se na mě a já přikývla. Po tom, co se napil, měl hlas už mnohem čistčí. A zase ten mužnej hlubokej hlas.

Ve tmě vypadá všechno líp. A nejlíp když to nejde vidět. A Calin ve tmě vypadal roztomile, když jsem z jeho tváře dokázala vyčíst jen tmavý oči, vlasy a vousy. Zbytek skoro splýval do tmy. Asi bych dokázala vymapovat víc míst z jeho obličeje, ale už teď jsem se na něj koukala dost dlouho na to, abych mu to přišlo divný.

Moje oči si strašně špatně zvykaj na tmu. Hrozně blbě se ve tmě orientuju, prakticky nevidím, ne jako ostatní, jejichž oči si po chvilce zvyknou a dokážou rozeznat základní obrysy. To ne, já nevidím. Já jdu podle instinktu, pokud ty místa znám. Ale temný uličky a nefunkční lampy jsou mým největším nepřítelem.

Zvedl se z gauče a šel pomalu k balkónu. Šla jsem za ním, toho jsem v tom šeru rozpoznala. Marek má takovej malej byt, ale ty pokoje samostatně jsem celkem prostorné. Ani by mi nevadilo tady bydlet, i když teď bydlím ve větším a víc v centru.

Sedla jsem si na plastovou židli a koukala se na do tmy. Slunce stejně vyjde asi pozdějc, když je zima. Měla jsem na sobě bundu co jsem vzala z chodby, Calin měl jenom mikinu a něco pod tím. Jemu není zima?

Napila jsem se nějaký coly co tady byla na vychlazení. K cígu vodu pít nebudu.

,,Na, nabídni si," podal mi jeho krabičku zlatých marlboro. Takhle si lidi dokazují, že maj peníze. Přitom ty cigarety nejsou zas takový zázrak.

Vzala jsem si jednu a zapálila si zapalovačem ze stolu. Větřík nefoukal, jen mrzlo.

,,Tobě není zima?" trochu jsem se zasmála a předala mu zapalovač. Jen přikývl a pousmál se.

,,Ale na cígo to vydržím," špitl a potáhl si. Dým z cigarety byl v zimě ještě větší.

,,A co jste měli vůbec v plánu s Markem? Tady tak sami, je to trochu divný, jako kamarádi, ne?" koukl se na mě. Asi jsem přímo tuhle otázku nečekala. Je to úplně mimo téma.

,,Prostě jsme chtěli bejt spolu, bavit se, nevím, nic hlubšího v tom nebylo, jsme jen kamarádi," trošku jsem se zasmála. Tohle je absurdní, ptát se mě za jakým účelem jsme se chtěli vidět.

,,Jo a víš že se Markovi líbíš?" vychrlil na mě.
Seděla jsem tam jak opařená. Jak jako líbím? A jak to ví?

,,Ne hele, Caline, to teď děláš nějaký teorie, co maj daleko od pravdy," zavrtěla jsem hlavou. Hlavně proč mi to říká? Teď a tady?

,,Ne, on mi to říkal, on si tě sem pozval abyste se sblížili. A já nechci abys dopadla s ním nějak, tak jsem se k vám přisral, víš."

Byla jsem z toho naštvaná. Trochu i smutná. Jestli se mnou chtěl bejt sám, tak se to mělo stát. Proč by to chtěl překazit?

,,No, tak super, ale nemusels to kazit."

,,A tobě se Marek líbí?" odsekl. Koukala jsem se nejistě na něj. No ne, ale ty mu to řekneš, jinak než to bylo, jeho to raní a nakonec budu já za tu špatnou.

,,Musím se rozmyslet, nedokážu ti odpovědět," zamumlala jsem a potáhla si, abych nemusela dál mluvit. Byla jsem v šoku. Hrozně nesvá.

,,To je odpověď, tyvole," zasmál se a zavrtěl hlavou. Ve vzduchu byla teď fakt nepříjemná nálada. Já ale nechtěla do tohoto tématu zabíhat, moje vina to není.

,,A ty máš kluka? Nebo holku..."

,,Proč se chceš furt bavit o vztazích? Myslím že jsem ti na to už odpověděla, ne, nemám, nehledám, tak to už neřeš, tebe tohle nemá co zajímat," řekla jsem mu do očí.

,,Nebuď hned taková. Tyhle věci jsou tématem dnešních konverzací. Nebo jsem snad jedinej člověk se kterým jsi za poslední dobu mluvila?" řekl s klidem.

Určitě seš jedinej tohoto typu.

,,Prostě mi to není příjemný se o tom bavit, nechci, chápeš? Mám po rozchodu."

,,Ahaa, takže princezně zlomil někdo srdíčko a zlost si vylívá na mě," zasmál se a já protočila očima. Tohle mě i trochu bolelo.

Pomalu poznávám různý charaktery.