přichází zima. | Calin

konverzace

michaela

Procházela jsem školou, chtěla jsem se kouknout do kantýny, jestli nemají dneska něco dobrýho.

Zastavil mě ten Markův kamarád, Calin, pokud si jméno pamatuju správně.

,,Čau, Michaela, že?" usmál se na mě a já přikývla. Taky si přece jen moje jméno pamatuje.

,,A ty Calin, viď? Odkud seš? Každej čech se přece jen takto nejmenuje." Chci začít mile, nechci aby mě Markovi kamarádi brali jako nějakou arogantní fiflenu.

,,Z Moldavska, ale skoro celej život žiju tady. Ty seš hádám z Brna, že?" zasmál se.

,,Vlastně ani ne, narodila jsem se v Budějovicích, ale jako malá jsme se odstěhovali sem. A tady se mi líbí, jsem spokojená," koukala jsem se na něj. Milej kluk náhodou, nepřijde mi jako někdo, koho mi popsal Marek.

,,Myslel jsem si, že tak pěkný holky se v Brně denně nerodí," mrkl na mě a já se tomu zasmála. To určitě byla sranda, tohle by neřekl vážně.

,,Ale určitě joo, jen jsi jich moc nepoznal."

,,No já jsem poznal holek docela dost, abych řekl, v tom bych být tebou mě nepodceňovala."

Tohle mě trochu ale zarazilo.
Ale třeba to řekl jenom tak.

,,Nevěříš mi?" dodal po chvilce. Jenom jsem přikývla a nervózně se koukala kolem.

,,No já si chci jít jako pro jídlo do bufetu, tak se asi rozloučíme, nebo můžeš jít se mnou, jestli taky něco chceš:"

Rovnou se rozešel k bufetu. Tak asi jde se mnou. Vypadal docela hladově.

,,A co vůbec děláš? Třeba ve volným čase, rozumíš. Jestli chodíš na koncerty nebo něco," koukl se na mě.

,,No, já nic moc nedělám, prostě se bavím, někdy někam zajdu, maluju a tak," vydechla jsem. Nejsem zase tak zajímavej člověk. A nebudu mu vyprávět že se chodím otužovat, když jsem byla jednou.

,,No, já nahrávám písničky, víš, proto po mně tak holky jdou," zasmál se a očkem se na mě pořád koukal.

,,Jestli po tobě holky jdou, proč se kolem tebe netvoří hloučky?" nadzvedla jsem obočí. Hm? Tak asi tak chtěnej zase nebudeš.

,,Nojo, po mně jdou holky co maj dobrej vkus, tahle škola je celá bez vkusu."

Nebo se tím snažíš zakrýt fakt, že tak chtěnej, jak říkáš, nejseš. To taky není moc přitažlivý si o sobě myslet bůhví co. Zas nějaký bůhví co taky nejsi.

Podle toho co jsem za tu chvilku odkoukala, jsi normální, trochu arogantní, kluk, co se rád baví. To je v pohodě samo o sobě, netřeba tvrdit co není.

Možná by pak byl chtěnej víc, když si na tom tolik zakládá.

,,A nechtěla bys někdy zajít na byt? I s klukama, ne jenom my dva, aby ses nebála, hm, co?" usmál se.
Ani nevím, jestli bych byla víc v klidu, kdyby tam bylo víc kluků, než ty. S Markem možná, ale i tak nechci jít jenom s klukama někam pít. Jedna ze zásad.

,,Hele, Caline, tohle je zas docela rychlý, nevím, možná někdy, ale vzala bych si s sebou kamarádku."

,,Jasně, čím víc holek, tím líp," zasmál se. Nebyl mi tolik sympatický, když mluvil o tomto. Působil tak, jak o něm mluvil Marek.

Sice nepotřebuju, aby byl nějak svatej, dokonce křesťanskej kluk, co na ženu nesáhl ani omylem. Jen se nechci obklopovat lidma jeho typu. Asi bych si s ním stejně nerozumněla.

,,Tak co? Přišla bys třeba tenhle tehdej? Určitě ti o tom Marek říkal, můžeš si teda nějakou kamarádku vzít s sebou, to ti nezakazuju, jen aby sis užila taky, máme chlastu hodně. Navíc jsem tě nikdy takto neviděl někde pít, bavit se, myslel jsem si že ses taková ta nudná knihomolka, víš," zasmál se. On mě zná už delší dobu?

,,No, tak asi přijdu, ale neslibuju nic, nevím jak to budu stíhat."

,,A proč bys to nestíhala? Máš na víkend snad nějaký plány? Nebo ti to zakazuje tvůj přítel?"

,,Nemám přítele."

,,To jsem si myslel, tak přijdi, nic ti nebrání, ani nějakej čas, toho ještě bude."

Mlčela jsem. Bála jsem se jít chlastat takto mezi kluky, ještě když jsou docela známí po Brně, to se jednou něco stane a ví to díky nim za chvilku celé Brno. A tak dopadnout nechci.

A taky kdybych nepila, tak bych tam byla kazič zábavy a tiše odsuzovala všechny okolo.

,,Musím si to promyslet," špitla jsem a zašla do bufetu.

-

Doma jsem to řešila s Dianou. Nevím jestli tam jít. Zábavu jsem si takto dlouho neužila a vím, že když tam pujdu s ní, že mě kdyžtak uhlídá.

Alkohol z nás všech dělá někoho, koho neznáme. A nikdo se pod vlivem nedokáže stoprocentně ovládat.

Jak by ses třeba ovládl ty, Caline, když o tobě vím, jakej na holky seš? Jedna konverzace z tebe jinýho člověka neudělá.

Jenže z tebe... z tebe by ani nápravný tábor jinýho člověka neudělal.

--
Dnes trochu kratší kapitola, protože rozepisuju ještě jiné knížky, snad se nezlobíte<3