přichází zima. | Calin

samota

calin

Bylo pozdě v noci. A já šel sám v dešti tmou. Byl jsem u nějaký holky, ale byl jsem tolik namol, že si ani nepamatuju důvod, proč tam už nejsem. Nevěděl jsem ani, kde jsem. Telefon jsem měl vybitej, takže jsem si ani zavolat nemohl. Byla mi zima. Hrozná zima. Bunda mi promokla a do očí mi foukal vítr smíchaný s deštěm. Bylo mi smutno. Tak strašně smutno.

Z kapsy jsem si vyhrabal poslední nalomené cigáro a zapálil si ho. Nevím kam jít. Jsem snad někde na kraji Brna, taxík z klubu volala ona. A tady jsem skončil. V úplný prdeli. Nejsem si ani jistej, jestli mám u sebe pořád svoje doklady, jestli jsem je nevytratil někde po cestě. Klíče mám, ty mi v bundě o sebe cinkají.

Asi by mě nikdy nenapadlo, že se v této situaci ocitnu. V situaci, kdy já jsem ten, kdo je odmítán a musím se sám po tmě vrátit domů. Zapomněl jsem teď na všechny problémy. Moje priorita byla dostat se domů.

Panečku, já jsem se i bál. Poprvé v životě jsem se bál jít sám v noci po městě. Po tváři mi pomalu sklouzávaly slzy. A mně bylo tak neskutečně úzko. Nejradši bych se teď omluvil všem těm holkám, kterým jsem toto udělal. Ale na druhou stranu mě to mrzelo ještě o něco méně. To je příčinou alkoholu, který mi pořád proudí krví. Ani nevím kolik jsem toho dneska vypil. Ani nevím kolik jsem utratil. Většinou nějaký víno šlohnu ve večerce, tím si nějaký to kilo ušetřím. Ale v baru jsou i ty panáky zatraceně drahý. A já jsem zrovna celkem v situaci, kdy mám hluboko do kapsy.

Jednou rukou jsem se začal hladit po paži. Jen abych měl pocit, že nejsem sám. Věděl jsem, že nakonec někde skončím, někam dojdu. Při nejhorším bych spal na lavičce, ale to se mi moc lákavé nezdá, vzhledem k tomu, že prší. Přežil jsem i horší podmínky, to je pravda.

A já bych se nejradši vrátil domů, za mamkou, za bráchou a tátou. Jen tam přišel, najedl se, popovídal si a šel studovat, jako chtěla máma. Ale vím, že tam není místo. Není místo pro mě. Já jsem se sám od sebe rozhodl, že se odstěhuju tak brzo. To bylo hádek, že jsem chtěl bydlet sám.

Promiň mami, že jsem na tebe řval, že už nechci aby ses o mě starala. Teď mi ta péče chybí. To rozcuchání vlasů. Když se mi tvoje rtěnka obtiskla na tvář a já si to potom smýval venku, kde mi výloha posloužila jako zrcadlo. To všechno mi chybí.

Utrápeně jsem si sedl na autobusovou zastávku a povzdychl si. Tady na mě aspoň neprší. Můžu doufat, že tudy projede autobus, abych přijel aspoň na nádraží. Odtama se už zvládnu dostat domů.

Seděl jsem tam asi dvacet minut, než mi došlo, že touhle zastávkou nejezdí noční autobus. Takže jsem tím promrhal čas, za který jsem už mohl být v centru. Super. Dneska se bude srát asi opravdu všechno.

Slyšel jsem hlasitou hudbu. Kousek odtud bude klub. Dojdu tam a poprosím někoho, aby mi zavolal odvoz. Kartu mám za krytem na telefonu. A Brněnský Uber má většinou i terminál na kartu. Tak bych to pořešil tak.

Vešel jsem do toho davu lidí. Bylo mi těsno, zase úzko. Byl jsem tak sám. A teď jsem zase mezi lidma a je mi snad ještě hůř...

Přišel jsem za nějakou partičkou holek. Bál jsem se, že by mě někdo zmlátil, kdybych došel takto škemrat za chlapama.

,,Holky, prosimvás, omlouvám se že otravuju, ale zavoláte mi prosím odvoz? Mám vybitej mobil," zamumlal jsem vyčerpaně a tak tak se držel na nohou. Motala se mi hlava. Zvedal se mi žaludek.

,,Jo, tak jo, moment," řekla jedna z nich a já se pousmál. Ani jsem nemyslel na to, jak ty holky jsou pěkný. Spíš na to, jak jsou hodný, že mě neposlaly pryč a ještě neobvinily ze sexuálního napadení.

Koukal jsem se do země a vyčkával. Už nikdy nebudu pít.

Hah...

,,Za chvilku ti to přijede, tak běž před klub, máš to i předem zaplacený, stálo mě to jenom dvacku, mám slevu."

,,Ježiš, fakt díky, holky... počky, dám ti za to něco..." začal jsem se hrabat v kapse. Položil jsem jí na stůl padesátikorunu s nějakým bordelem, co jsem měl v kapse. Jen jsem se pousmál a pohladil ji po vlasech.

,,A dal bys nám třeba tvoje číslo?" řekla jiná. Na to jsem se lehce zasmál a vydechl.

,,Holky, mám na spěch. A je mi zle. Určitě se ještě uvidíme, tak přijďte příště," zamumlal jsem a šel už ven. Nestává se často, že by mi někdo jen tak zaplatil taxíka. Stále milí lidé nevymřeli.

Vyšel jsem před klub a namířil to k nejbližšímu kanálu. Začal jsem zvracet. Toho alkoholu bylo na mě až moc. Neznám svoje meze, vím to. Nevím kdy je věcem dost, kdy je na čase říct si stačí.

Nikdy nemám dost.

Utřel jsem si pusu rukávem od mikiny. Tohle není poprvé, kdy jen tak zvracím venku, to se děje podivuhodně často.

Šel jsem od blitků dál a čekal na Uber. Je to pořád pohodlnější než se štrachat na tramvaj do centra, takto se aspoň v klidu projedu. Přímo před barák.

Nastoupil jsem si do auta a nadiktoval řidiči adresu, kam mě má odvézt. Byl jsem protentokrát rád, že řidič nebyl moc komunikativní a já se nemusel přemáhat konverzací. Teď jsem chtěl jen svoji postel a spánek. Už nikdy nepůjdu k holce bez toho, abych měl jistotu že mi fakt dá. Když holka dá, nechá vás tam přespat, to je zásada.

Takže dneska jsem si ani nezasunul, ještě jsem se ztratil, zmoknul, poblil se a opil se skoro do bezvědomí. A to jen kvůli tomu, že jsem zrovna dneska večer tu holku potřeboval pod sebou. Ani nevím jak se jmenovala. Agáta nebo tak nějak. Jméno pro mě není důležitý.

Hodil jsem řidičovi tringoš asi tři koruny, co mi zbyly v kapse a vyšel ven.

Odemkl jsem si a vpadl do bytu. Automaticky jsem se celý vysvléknul, hodil to všechno do pračky a šel si lehnout. Vím že ještě zítra ze mě ten alkohol bude cítit. To se nějakým chozením ven nebudu ani obtěžovat.

Dneska jsem to prostě přehnal. A dokážu to uznat i já sám.