Ms. Ideal

1. Probuzení

~~~ one okay rock - taking off ~~~

Bylo to dokonalé probuzení. Už dlouho se necítila tak odpočatě, jako v ten moment, kdy procitla. Nemohla si vzpomenout na nikdy v minulosti, kdy se cítila tak dobře. Protáhla své končetiny, do všech světových stran a slastně zaskučela, když se její svaly napnuly a uvolnily, podle toho, jak sebou házela v posteli.

Ještě se jí nechtělo otevírat oči, protože si vzpomněla na včerejší sen.

Povzdechla si, když si vybavila, jak realistické vše bylo. Zavrtěla prsty, schované pod teplou dekou, ještě stále cítila dotek jiné ruky. Nemohla si přeci, něco takového vymyslet. Nemohla si jen tak vymyslet, ten modrý pohled, ten smutek v nich, ani to čeho se stala svědkem.

Počkat...

Otevřel oči, konečně jí totiž došlo, o čem se jí zdálo. Nikdy předtím, neměla sen, který by byl tak reálný. Zdál se být naprosto opravdový, až na to, že nemohl být, protože to, o čem snila... byl konec knihy, kterou četla předtím, než ztratila vědomí.

Nikdy předtím, neměla problémy, vzpomenout si na chvíli, kdy se odebrala do postele, nebo usnula na gauči, což se dělo častěji, než by si chtěla připustit. Ani když došla domů v přiopilém stavu, vždy věděla, jak se tam dostala i s detaily, které by nejraději zapomněla. Felix, na druhou stranu měl opačný problém. Ona mu musela vždy odvyprávět, co vše se událo předešlou noc.

Proto, se cítila trochu divně, když si nemohla vybavit, jak se dostala do postele a kdy přesně. Prsty si promnula ospalé oči a protáhla ztuhlé končetiny.

Tiše si povzdechla a otočila na bok, měla v plánu se znovu ponořit do odpočinkového modu, jelikož si vzpomněla, že dnes je sobota a to znamenalo, že nemusela vytáhnout paty z postele v moment, kdy se probudila. Určitě bylo ještě moc brzy, v pokoji bylo ještě stále šero, díky probouzejícímu se dni.

Natáhla ruku k nočnímu stolku, prsty hledajíc její mobilní telefon, aby se mohla ujistit o času. Avšak nikde jej nemohla najít. Musela ho nechat dole v obývacím pokoji. Znovu si povzdechla. Chvíli zůstala jak byla, ale nevypadalo to, že se bude moci znovu pohroužit do snového světa.

Z nějakého důvodu, jí jakýsi pocit hluboko v jejím žaludku, napovídal, že by se měla probudit a přivítat nový den.

A tak stáhla pokrývku, která z poloviny zakrývala její hlavu, což tak odhalilo výhled k jejímu oknu.

Zamračila se, protože viděla jen dveře.

Zatřásla hlavou, musela být dezorientovaná. Otočila se tedy na druhý bok a konečně našla ztracené okno, až na to, že to nebylo to okno, které doufala, že najde. Její okno mělo být někde uprostřed zdi, s do poloviny zataženými roletami a květináči s různými rostlinami.

Tuhle scenérii však nenašla.

Viděla před sebou široké francouzské okno, které bylo zdobené těžce vypadajícími závěsy. Byly roztažené a u každé strany okna, uvázané stuhou, držíc je na jednom místě. Venku se pomalu rozednívalo, což ve stejnou chvíli rozjasňovalo její pokoj. Zamžikala kolem sebe, její hrdlo stahující se zvětšující se nervozitou.

Co to ksakru je?

Musela ještě stále snít, jelikož si byla stoprocentně jistá, že se nenacházela ve svém pokoji. A měla i podezření, že se to vztahovalo na celý její dům.

V mžiku se usadila, aby se mohla rozhlédnou kolem sebe. Přitáhla k sobě lem přikrývky, jako kdyby ji to mělo snad ochránit, ať už to bylo před čímkoliv.