Ms. Ideal

2. Procházka

  ~~~  Baekhyun - Bambi   ~~~ 

Pochopitelně se začala dusit na kusu toustu, který byl ztracen někde v útrobách jejího hrdla. Cítila, jak se její obličej proměnil v rudé rajče, jak se snažila popadnout dech a v tu samou chvíli dostat z krku kus jídla, který nepatřil do té konkrétní trubky.

Felicity na ni samozřejmě ječela a ona se zmohla jen na to, aby prstem ukázala na svá záda, nabádající ji k akci. Naštěstí Felicity se zdála být inteligentní žena a pochopila, že jí má pěkně fláknout, aby se její přítelkyně Eudora mohla zase nadechnout.

Ta síla bouchnutí ti málem odeslala na jinou planetu, ale pomohlo to. Sousto bylo venku a ona mohla zase svobodně dýchat.

„Děkuji," zasípala. Její hrdlo bylo v jednom ohni, ale už se nenacházela na pokraji smrti. Myšlenka prolétla její hlavou, kdyby zemřela v tomhle těle, zemřela by ona sama?

Další věc ji napadla. Když ona sama byla v Eudořině těle, kde byla Eudora?

Vlna paniky ji na vteřinu ochromila... byla Eudora pořád v tomhle těle? A když ne, kde přesně byla. Mohly se nějakým nedopatřením proměnit? A Eudora teď obývá její tělo doma? Zachvěla se nechutí nad tou myšlenkou.

„Jsi v pořádku, Eudoro? Vylekala jsi mě," postěžovala si Felicity, před tím, než se svalila zpět židli, ze které se k ní přihnala.

„Je mi dobře, jen jsi mě zaskočila," vysvětlila. Byla celkem pyšná na to, jak vyrovnaně zněl její hlas. Její prsty se trochu třásly, když se natahovala po roztíracím noži.

„Dokonale rozumím, že tahle novinka tě musela zaskočit, ale skutečně jsem neměla v úmyslu tě opět skoro připravit o život," Felicity opravdu vypadala jako, kdyby litovala svého svižného informátorství.

„Není důvod k tomu, aby ses cítila provinile. Je mi fajn," mávla nad její omluvou rukou. Felicity se na chvíli zatvářila nechápavě, ale nakonec to nechala plavat a usmála se na ni.

Uvědomila si, že neměla příležitost k tomu, si Eudořinu přítelkyni pořádně prohlédnout. Ale, kdo by se jí mohl divit. Jen se probudila a byla hozená, do řeky, kterou neznala a bez žádné znalosti toho, jak by se měla udržet nad vodou.

„Damon...," odkašlala si, chtěla se nadále nechat rozptylovat. Potřebovala vědět, kdo tenhle Damon člověk byl a pokud to byl ten, kterého znala tak dobře.

„Pan Wussex, přijel na začátku týdne, ale nikdo o tom nevěděl. Až včera se to rozneslo celám městem, myslím že jedna ze služebných si nemohla pomoci. Samozřejmě jsou na něj všichni zvědavi, jelikož hned po studiu se vydal na cesty a spravování majetku jeho otce," Felicity se vrhla nadšeně do vysvětlování a ona potřebovala zjistit více. Ale už jen to jméno v ní rezonovalo. Nemohla to být pravda... prostě nemohla.

„Jak dlouho byl vlastně pryč?" nevěděla, jak přesně se má ptát, aby nedala najevo, že nemá nejmenší tušení, kde je, jak se sem dostala a jak se má dostat zpět domů.

„Myslím, že jsme ho obě naposledy viděly, když nám bylo 12 let. Velmi jasně si pamatuji, jak jsi ronila slzy, po jeho odjezdu. A pokaždé, když poté přijel na návštěvu během Vánoc a nepřišel navštívit tebe," připomínala jí taktně Felicity. Na nic z toho, si však nevzpomínala, jak by mohla. Tohle nebyl její život.