Nový Král

8 1 0
                                    

Minulost


Oheň následoval Anastasii.
"Jak jako, že chceš navštívit naši drahou sestřičku?"
Oheň na ní pohlédl. "Viděl jsem budoucnost. Něco takového jsme si nedokázali ani představit. Musíme něco změnit a jediná možnost je pustit Vločku."
"Ale ona nás všechny zabije! Kdo ti vůbec takovou kravinu řekl?"
Oheň pohlédl na svou sestru a pousmál se. "Já sám."

Když boží poslové nasedali na koně, přiběhla za nimi Elizabeth. "Vezměte mě sebou! Prosím!"
"Kdo to je?" Nechápala Voda.
Oheň si povzdechl. Elizabeth viděla, jak se mu černé kruhy pod očima prohlubují a jak na koni sotva sedí. "Elizabeth, může to být nebezpečné."
Elizabeth na něj pohlédla nevěříčným pohledem, nastavila dlaň a v ní se jí objevilo malé světlo, které nechala proplouvat mezi prsty. "Nebezpečné? Já znám nebezpečí, Ohni. Já jsem nebezpečí."
Boží poslové na ní hleděli jako u vytržení.
"Kdo jsi?" Zeptal se Země a Elizabeth pohlédla do jeho hnědých očí. "Někdo, kdo udělal hrozné chyby. A jinak než takhle, je nikdy nesplatí."
Chvíli na ní hleděli mlčky, až nakonec Oheň přikývl a nastavil ruku. "Tak pojď."


Městem procházeli ledové postavy. Při jakémkoli doteku změnili na led cokoliv. Lidi, domy, děti. Boží poslové ovšem věděli, že jim nemohou pomoci. Ne teď. A tak nechali své vlastní město na pospas příšerám, které vytvořila jejich sestra a rozjeli se směrem k Černým horám. Cestou žádného z nich nepotkali. Jako kdyby Vločka věděla, že se blíží.
Když Elizabeth pohlédla na boží posli, uviděla, že všichni myslí na to samé. Proč je Sine Populo tak prázdná a pustá? Proč právě teď?

Černé hory byli plné temnoty, jež se jim zařezávala pod kůži. Boží poslové věděli, kde Vločku hledat. To oni sami jí přeci uzavřeli tak hluboko pod zem, že musela už zapomenout, jak vypadá světlo. Kráčeli po hřebenech Černých hor.
"Ohni, víš že to je šílenství? Pokud jí pustíme, okamžitě nastane nekonečná zima. To byl hlavně ten důvod, proč sme jí tam uzavřeli." Řekl Vítr a pohlédl před sebe na cestu plnou kořenů.
Oheň přikývl. "Ano. Ale je to jediná možnost."
"Jediná možnost na co?" Obořila se na něj Voda.
"Vy ste neviděli to, co já. Nemůžete to pochopit. Kéž byste mohli. Viděl jsem propast, uprostřed Království, ve které mizeli lidé. Viděl jsem Valkýrie našeho otce, jak útočí na Království, které ještě nebylo postaveno. Viděl jsem vás, jak se snažíte pomoci lidem, i když ste věděli, že proti něčemu takovému se bojovat nedá. Nežádám vás, abyste mi uvěřili, jen mi důvěřujte."
"Ne! Co sis myslel?! Vločka je nebezpečná!" Rozkřikla se Anastasia.
"Ale...."
"Žádné ale! Je to naprostá blbost!" Přidal se Země.
"Musím s nimi protentokrát souhlasit, Ohni. Tohle nikam nepovede." Přidal se Vítr.
"Já jdu zpátky. Dokud si budeš myslet, že jediná šance na zachránění budoucnosti je Vločka, nechci s tebou nic mít. Řekni, až se sbavíš šílenství." Řekl Země a vydal se na odchod. Ostatní ho následovali.
"Tohle je ono...."
Všichni se otočili na Elizabeth, která doteď stála mlčky.
"Cože?" Nechápal Vítr.
"Tohle jo ono. Nejde o osvobození Vločky, jako o samotnou věc. Jde o to, jestli to vůbec chcete udělat, nebo ne. Tohle se už stalo. Tohle všechno se stalo i bez toho, aby vám budoucnost pomohla. Tohle byla ta chvíle, kdy ste se rozpadli. Vločka ve vás vyvolala nenávist vám do té doby nevlastní. Viděla jsem to. Viděla jsem vás, jak se na sebe díváte. Tam, v budoucnosti. Ste sourozenci. A ste ochotni za sebe položit život. Ale tohle byl celou dobu její plán. Rozeštvat vás. Zničit vás zevnitř tak, jak to umí jen ona."
Všichni na ní hleděli jako u vytržení. Nikdo nic neříkal.
"Jak to ty můžeš vědět?" Řekl Země, otočil se a odešel.
"Promiň Elizabeth, ale tomu já prostě nevěřím." Přidala se Anastasia a vydala se za Zemí. Ostatní se k nim přidali.
Elizabeth zavrtěla hlavou. "Ne..." Pohlédla na Ohně. "...prosím."
Oheň na ní chvíli hleděl mlčky. "Odpusť mi. Ale asi nejsem tak silný, jako ten Oheň, kterého si znala."
Elizabeth chtěla něco říct, ale v tu chvíli si všimla, že se jí rozpouštějí ruce v malý prach, který mizel ve větru.
"Co se to děje?" Nechápal Oheň.
Elizabeth to věděla. Její čas se naplnil. Pohlédla na Ohně. "Nezapomeň. Ve všem se dá najít světlo. Běž a pomoc svým lidem. Zachraň je od temnoty." To už se jí rozpustili i nohy a tělo. Poslední co uviděla byla Ohňova tvář, jež na ní hleděla jakoby z dálky.



Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Mar 27, 2021 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Nitro - Boží poslovéKde žijí příběhy. Začni objevovat