Addicted || Larry Stylinson

Addicted - část 3 | Tak to bylo trapné.

"Takže vy všichni spíte v jedné místnosti?" podivil se Harry, když s Liamem vystoupal do podkroví. 

"V podstatě ano, jen Zayn s Lukem jsou spolu na pokoji o patro níž, ty polepený dveře, okolo kterých jsme prošli. Pak už je tu jen zkušebna. A-ale ty můžeš mít vlastní pokoj! Nikdo ti v tom nebrání." 

"Mně to nevadí, jen jsem to nečekal. Myslel jsem, že budete chtít mít soukromí a tak."

"Na to jsou ty volné pokoje. Když si sem někdo z kluků přivede dívku, má volné prakticky celé patro," uculil se Liam a posadil se pravděpodobně na svou postel. "Mimochodem, tahle nepovlečená palanda naproti je odteď tvoje, pokud tedy nechceš být sám." 

Harry zavrtěl hlavou a položil si na pelest batoh s biblí. Neměl nejmenší tušení, co by měl dělat. Jestli by si měl vybalit, seznámit se s novými spolubydlícími nebo se dát do řeči s Liamem. Cítil se nejistý a už teď věděl, že se stejně bude muset zeptat Liama, kde vzít peřinu a polštář. 

"Víš, že se mě nemusíš bát, že jo?" 

Harry se opřel dlaněmi o vrchní patro palandy a nepatrně přikývl. 

"Peřiny a polštáře jsou tady." Liam poodešel k Harrymu a zvedl jakési sedátko vedle postele. "Jinak je tohle jedno z nejvýhodnějších míst na tomhle patře. Můžeš se tady zašít s knížkou." Liam se předklonil, aby ukojil svou zvědavost. "Á nebo se pomodlit, taky možnost." 

"Nepřekáží to někomu?" špitl Harry a bibli položil do poličky. Liam měl pravdu, na poličky není z místnosti vůbec vidět. 

"Co? Že jsi věřící?" Harry opět přikývl. "Ne, to ne. Zayn je muslim a taky ho máme rádi." 

Harry už se necítil tak špatně. Informace, že není jediný, který má svou víru, ho částečně uklidnila, ale stále se obával, až ho Liam vezme dolů za ostatními. Povlékl si postel a vybalil si pár důležitých věcí. Chvíli jen tak hleděl do kufru plného oblečení a frustrovaně vydechl. "Můžeme jít dolů." 

"Možná bych měl zmínit, že i když kluci se občas chovají jako pitomci a ze všeho si dělají legraci, jsou to v jádru hodní hoši. Takže když se ozveš, že ti něco vadí, oni přestanou.

"Hm."

Harry nevěděl, co odpovědět. Stejně měl obavy. Je gay a byl vychován v křesťanské víře otčímem, který striktně odmítá homosexualitu. Sám Harry byl nucen chodit do baptistického kostela a to každý den, kde poslouchal, jak lidé hází špínu na jeho orientaci, že homosexualita je hřích, a že gayové by se měli jít léčit nebo zemřít. Do tohoto kostela chodil celý školní rok, než ho začátkem prázdnin zavřeli, protože majitel byl poslán před soud za omezování lidských práv. Bylo to mezi Harryho třináctým a čtrnáctým rokem, kdy si také začínal uvědomovat, že ho chlapci přitahují více než dívky, a také psychicky trpěl. Trpěl, protože se v něm přela dvě já. To správné a to vnucené od otce. 

"Harry? Vnímáš vůbec?" 

"Promiň, zamyslel jsem se."