Addicted || Larry Stylinson

Addicted - část 11 | Sitting by the window, thinking of you.

Ehm, hi there? :) Pokud zde i po mé dlouhé odmlce, někdo zůstal, přináším vám další díl Addcited. :) Pokud vás zajímá důvod mé neaktivity, naleznete ho v samostatném článku na mém blogu. 

.

"Takže, Harry, neublížil ti někdo? Louis? Zayn? Nebo snad Luke?" otázal se ředitel uplakaného chlapce. Oslovený zavrtěl hlavou, a mnouc si oči, se ohlédl za sebe oknem k sekretářce, kde seděl v jednom koutě Luke hlídán profesorem angličtiny, v druhém stál Louis. Hleděl do zdi a Zayn ho držel kolem ramen. Kluci po sobě občas něco štěkli, čemuž Harry díkybohu nerozuměl.

"A povíš mi, co se stalo?" zkusil to opět ředitel, ale Harry stále mlčel. Ani pohybem hlavy nenaznačil, zda by ředitel mohl odpověď očekávat. "Víš, jak do složité situace to teď všechno stavíš, Harry? Problémoví kluci se obrátili proti sobě."

Harryho roztřesený nádech jen ředitel usvědčil, jak si všechno bere moc k srdci. Dělat však nemohl nic, každý je přeci nějaký. Ale Harryho zamlklost nepomáhala nikomu ani ničemu. Harry moc dobře znal svůj hlas, který by ho zklamal, jen co by otevřel ústa. Proto si ze své tašky vytáhl blok, kam svá slova napsal.

Louis je v tom nevinně, jen mě bránil.

Jeho písmo bylo poněkud kostrbaté, což jen utvrdilo ředitelovu tezi o Harryho povaze.

"Děkuju, Harry, můžeš jít. " A Harry nezaváhal ani na sekundu. Ale i to možná nebylo nejlepší řešení. Kluci se opět hádali a přidala se k nim i ředitelova sekretářka.

"Fetko!"

"Hemmingsi!"

"Jsem čistej, ty zkurvenče, jsem, kurva, čistej!"

"Tomlinsone! Hlídejte si jazyk!"

"Lou..." špitl Harry, ale ten ho nevnímal. Sápal se po Lukovi, a kdyby ho Zayn nedržel, nejspíše by si s ním pěkně vjel do vlasů. A to nejen obrazně. Proto možná Harry vklouzl do Louisovy náruče.

"Kudrlinko," vydechl Lou a přesunul své dlaně na Harryho bedra. Byl oproti němu takový maličký. O hlavu menší a v jeho náruči se doslova ztrácel.

"Buzi, buzi," uchechtl se Luke a dostalo se mu tak zatahání za límec. Sekretářka nejprve předala list papíru Louisovi, "Do konce týdne po škole? Za co?" ale odpověď se nedostavila, zatímco Luke se opět rozesmál. I jemu však spadl hřebínek, když zůstal po škole také a to dvakrát delší dobu.

Harry poté s Louisem celý den nepromluvil, ačkoliv moc chtěl. Louis se od chlapce, který mu okouzlil, dožadoval jisté pozornosti, ale nebylo mu to nic platné. Hned po vyučování se odebral domů a zamkl se v prázdném pokoji s výhledem do zahrady. Každou hodinu mu na dveře klepal Liam a chtěl po něm nějakou zpětnou reakci ve formě ťuknutí, aby věděl, že je Harry v pořádku. Na to Harry přistoupil, ale stejně většinu času trávil se sluchátky v uších a na Spotify vyhledával playlisty s nejrůznějšími kapelami a interprety. Nejvíce se mu zalíbil melancholický zvuk Lany Del Rey. Z okna jistou část dne pozoroval oblohu, jak mění barvy a plují po ní mraky, dále i Nialla a Liama, kteří si na zahradě udělali pod stromem piknik. Mazlili se a jejich líné a sladké polibky jim Harry tiše záviděl. Vzpomněl si na dny, které trávil s Drewem po boku u něj doma. Jak ho Drew učil polibkům a dotekům, kdy to bylo poprvé, co rodičům lhal o tom, kde je a co dělá. Leželi spolu na posteli a jako kulisu měli nějaký cheesy film. To bylo jediné, co mu tu teď chybělo. Drewova společnost.

Harry je celou dobu pozoroval a neubránil se myšlence na Louise. Dokázal si představit sám sebe na Niallově místě a Louise místo Liama, jak opečovává jeho krk. Tak moc si přál, aby to byla pravda. To by však nesměl Louise po tom malém incidentu ignorovat. Měl pocit, jakoby si tím zničil tu malou cestičku, přes kterou se mohl k němu dostat.

Venku se pomalu stmívalo, když se dvojice milenců odebrala dovnitř a Liam si opět překontroloval, že je Harry v pořádku. Sice zaklepal, ale v pořádku rozhodně nebyl. Bolelo ho u srdce, že je taková citlivka a nedokázal Louisovi ani jednoduše odpovědět.

Opřel si hlavu zpátky o okno a zavřel oči. To však nezabránilo slzám, aby mu tiše stékaly po tvářích. Podařilo se mu usnout i přes nepohodlnost skleněné tabule a vzbudil ho až pípající mobil. SMS od neznámého čísla ho prvně znepokojila, ale po otevření se mu na tváři vykouzlil úsměv.

otevri mi okno kudrlinko louis

Už při oslovení věděl, od koho zpráva je. Okamžitě otevřel okno a vyklonil se z něj. Dole stál Louis, z úst mu visela cigareta, a tak upřímně se usmíval.

"Co tu děláš, Lou?" optal se Harry tiše a lokty se opřel o parapet.

"Chtěl bych si s tebou promluvit," oznámil Louis s úsměvem, ale jeho hlas zněl nezaujatě.

Harryho zamrazilo u páteře, ale nedal na sobě nic znát. "A-a nechceš jít tedy dál?"

"To nejde," ušklíbl se Louis a vyfoukl šedavý kouř, "Liam mě nemá rád. Ale můžu za tebou vylízt."

Harry šťastně přikývl a od okna poodstoupil. Lou uchopil cigaretu mezi rty, a sice trochu neohrabaně, ale vylezl po okapu a s pomocí říms k Harrymu. Zůstal však sedět na parapetu, aby mohl dál v klidu pokuřovat a Harry nedostal kázání kvůli tomu, že jde v pokoji cítit kouř.

"Harry, Harry," Louis s povzdechem zavrtěl hlavou. "Proč na mně tak visíš?"

Harry pouze vyjeveně civěl. Ústa pootevřená, oči vykulené a hlava prázdná.

"Nekoukej na mě tak!" vyprskl Louis a prudce mávl paží, až se i část popílku z cigarety dostala do místnosti a přistála na koberci.

"Jak?" špitl Harry.

"Jako bys byl chodící nevinnost, Harry, protože každý hřeší, nemám pravdu?"

"Jak tohle víš?" optal se Harry tiše.

"Hřešíš, Harry? Víš, upřímně ti povím, že nejsi moc dobrý v ukrývání faktu, že jsi jinak orientovaný. Což u mě budí větší zájem o tebe, hm, to je ten důvod, proč jsi tady? Protože podle přízvuku tě tipuju na Cheshire, Američan rozhodně nejsi."

Harry snad zapomněl i jak dýchat. Posadil se na zem doprostřed místnosti a jen hloupě hleděl před sebe. "A-a-a jak můžeš poznat tohle?"

Louis si vítězoslavně odkašlal a postavil se do středu místnosti, cigaretu ponechal na parapetu, kde dále doutnala. "Ehm-ehm, Louis Tomlinson, Doncaster. To snad víš, kde je. Jen přízvuk mi trochu vymizel, no jo, pár let v USA je poznat."

"A proč jsi tady ty?"

"Nerad si nechávám něco líbit, víš, Harry? Takhle vzdoruju matce, uh ne, chci si být svým vlastním pánem."

"Aha," pronesl Harry a sklopil pohled k zemi. Vzdoruje drogami? Proč s nimi vůbec začal?

"Ale teď nejde o mě, jde o tebe, proč ty jsi tu?"

"Můj otčím nedokáže přenést přes srdce, že je jeho syn gay, takže maminka mě sem poslala, než se věci urovnají."

"Takže gay, já to věděl." Louis přistoupil k Harrymu a naklonil se k jeho oušku: "A nevěř všemu, co o mně uslyšíš, Harry. Ale na to ty už přijdeš sám." To bylo to poslední, co od něj slyšel. Než se vzpamatoval, Louis už byl pryč. Zůstalo po něm jen otevřené okno, doutnající cigareta na parapetě a zvláštní závan jeho vůně.