Addicted || Larry Stylinson

Addicted - část 7 | Sweet naivety.

Na začátek musím říct, že mě wattpad každým dnem vytáčí víc a víc. V pátek jsem napsala fluffy Niam ffku, se kterou jsem byla za poslední dobu nejspokojenější a byla na ni opravdu pyšná, ale co se nestane. Uložím ji a běžím do práce, že se k ní večer vrátím a hle, otevřu WP appku na tabletu a tam jen pár prvních odstavců, v mobilní appce to samé, v notebooku téže. Vytočená na nejvyšší obrátky jsem se ke psaní mohla vrátit až dnes a musím přiznat, že si hledám alternativní ukládání, kde bych na něj ovšem měla přístup ve všech zařízeních.
Fuuu, hned se cítím lépe. :)
Abych zodpověděla dotaz v komentářích od @Wallerie, které patří dnešní věnování (Není to hned, je to osm dní, pardon :))... Harrymu je šestnáct, Louimu dvacet. :)
Za ostatní komentáře děkuji a teď již příběh. :)

.

"Tak koho pak to tady máme?"

Harry okamžitě zdvihl hlavu a pustil se svého zápěstí. Setkal se s Louiho prázdným a nic neříkajícím pohledem. Byl skutečně pohledný a to i přes propadlé líce a mastné vlasy. Pohrdavý úšklebek na rtech a sebejistý postoj. "Tak co? Neumíme mluvit?" Až teď si Harry uvědomil, že na mladíka před sebou jen tupě civí, ústa dokořán k tomu.

Polkl, pohladil se po zápěstí, kde zůstal otlaček zubů a pokusil se něco říci, hlas mu však uvízl v hrdle a on ze sebe vydal jen přidušený skřek.

"Dobře, začnu sám. Nikdy jsem tě tu neviděl, a to si piš, že znám celé studentstvo, z čehož vyplývá,. že bys měl být v prváku," usoudil Louis, "ALE, prváka by nešoupli sem, na čtvrťáka ani třeťáka nevypadáš, takže si tipnu, jo? Hm, druhák?"

Harry nepatrně kývl hlavou, mluvit se neopovážil.

"Ale vypadáš tak na čtrnáct, dítě, kolik že ti je?"

"Š-šš-š-še, uhm, šestnáct."

"A jméno mi povíš?"

"Harry."

"Ani to nebolelo," Louis se konečně usmál, dokonce to byl ten upřímný úsměv, který u něj viděl prvně. Posadil se naproti Harrymu do tureckého sedu, Harry se pro změnu odmítal hnout z místa, stále byl v křeči. Ale lhal by, kdyby řekl, že ho v téhle pozici nic nebolí.

"Mě už, koukám, znáš..." Další nepatrné přikývnutí a Louis se zamračí. "Nebuď tak nervózní, sakra! Zabít tě nechci, znásilnit taky ne, jen mě překvapuje, že dřepíš tady, když všichni paří na tý vysokoškolský párty, vožírají se a chrápou s kdekým, jen aby se ještě před začátkem školy s někým seznámili!"

Harry sklopil pohled na špičky svých okopaných tenisek a špitl: "Já-já to nevěděl."

"Jak nevěděl?" Louisův tón hlasu byl překvapivě klidný a Harry se tak dokázal uvolnit.

"Přijel jsem včera a nikdo se mi nezmínil, že se něco takového koná," zašeptal kudrlinka a Lou se musel naklonit, aby Harryho vůbec slyšel. "Ale stejně bych se něčeho takového nezúčastnil."

"Takže vožralý vysokoškolačky s nádhernejma dvojčatama připraveny na každou čuňačinku nejsou nic pro tebe, jo?"

Harry se začervenal, tváře celé rudé, a zavrtěl hlavou. Pak si uvědomil, že to možná nebyl nejlepší nápad. Teď ho bude mít za homosexuála, tím si je jist.

"Takže až po svatbě?" Tím mladšího chlapce zaskočil. Musel své překvapení rychle skrýt, aby si Louis nezačal domýšlet jisté věci. To, to že se mu líbí chlapci, rozhodně není jeho starost.

Prsten cudnosti! Tak proto! Ale teď ho postrádal. Vždy si ho na koupání sundával, protože se mu jednou stalo, že mu z prstu sklouzl a vydal se na cestu odpadním potrubím. Nepřejte si vědět, jak jeho otčím zareagoval. Dvacet ran rákoskou, domácí vězení na měsíc a ranní předčítaní bible v křesťanské školce také měsíc. Už nikdy víc. Na prstu otlačený kroužek, který značil, že tam opravdu něco bývá.

"Nebo je ti lépe se mnou, že s holkama, co? Harry?" Louis se smál. Harryho tak urazil, ale i přes to se začal smát s ním. Právě urazil jeho orientaci, ale on se nemohl přestat smát. Bylo mu s ním dobře, příjemně. Naposledy se tak cítil s Drewem a i to bylo jiné. Louis měl zvláštní osobnost. Byl drzý a milý zároveň. Pěkný a měl schopnost Harryho rozesmát, i když by se měl hněvat a odejít.

Harry si to neuvědomoval, ale s každou minutou, kterou strávil v jeho společnosti, se do něj zamilovával víc a víc. Naivní to chlapec.