Addicted || Larry Stylinson

Addicted - část 5 | Stay away from him.

Víte, co nepochopím? Jak něco, co má přes jedenácet slov, může postrádat smysl, ale snad se mi podařilo poodhalit něco z Louiho života.

.

Harry se od okna nemohl odtrhnout. Stále z něj hleděl a představoval si Louise, jak stojí dole. Měl z toho všeho zvláštní pocit, který se z podbřišku přesunul do páteře, kde se změnil v mrazení. Zachvěl se a konečně se odstrčil od parapetu.

Co si teď počne? Zamkl se tu a neměl nejmenší tušení, jestli se do pokoje někdo nedobýval, když spal. Dolů jít nechtěl, věděl, že červeň z jeho tváře jen tak nezmizí. Jednoduše hledal způsob, jak se zbavit myšlenek na Louiho. Takhle nezvykle se necítil, ani když se potkal s Drewem, a že tedy měl zmatek ve svých citech. Drew se mu líbil, ale sám tak nějak tušil, že k ničemu většímu nedojde. Prostě ho nepřitahoval.

Frustrovaně si zatahal za kudrlinky a zavrčel. Zněl jako štěně. Malé, bezbranné, roztomilé, nemotorné štěně. Být tu Niall, nejspíše by zavýskal a stiskl by mu tváře, tak jako to dělávala jeho tetička, kterou opravdu nerad vídával, ale říct to někomu? Aby nechodila? Na to nesebral odvahu. Je to stejné jako teď. Nedokáže se postavit chlapcům, se kterými bude minimálně jeden školní rok sdílet domácnost. Mohl jen doufat, že se alespoň budou o svátcích a prázdninách vracet domů a on se dočká klidu, kdy bude jen spát, jíst a hledat řešení svých problémů.

Jeho myšlenkové pochody se opět hlásily o slovo, ale on jim nechtěl dovolit znovu převzít kontrolu nad jeho myslí. Díkybohu za zaklepání na dveře, které odvedlo jeho pozornost, jinak by u něj určitě propukla apatie. Mobil položil na polštář, v duchu se uklidnil a pak odemkl dveře. Hned se na něj vyřítil Liam a stiskl ho v náruči.

"Oh, jeeez, ty žiješ. Už jsem se bál, že se ti něco stalo. Nesmíš se tu takhle zamykat, Harry! Kdyby se ti něco stalo...!"

Harry ze sebe vydal přidušený skřek a dech se mu zrychlil. Tahle fyzická blízkost se mu nelíbila ani v nejmenším. Jediný, koho akceptoval ve své náruči, byl Drew, pokud nepočítal mamku a sestru. Ale rozhodně to nebyl žádný Liam.

"Pusť ho, Li, vždyť ho dusíš!" uchechtl se Niall a šťouchl svého přítele do boku. "Harry je v pořádku, tak nám ho nepřizab hned první den."

Liam Harryho konečně pustil a ten dotčeně ustoupil o krok dozadu. "Už se mě takhle nedotýkej," zavrčel a v dlani si promnul levý biceps. Kluky, kteří již stáli za Niallem s Liamem, tak překvapil. To kuře, které jen mlčelo a klopilo pohled k zemi, teď rudlo vzteky.

"Hou, hou, Harry, kámo." Niall ho vzal za paži a otočil směrem od překvapených chlapců. Táhl ho zpět k oknu. Ne, tam ne. Proč jdeme zrovna tam?

"Harry, jsi v pořádku?"

"Nedotýkejte se mě, prosím," špitl Harry. "Nikdo z vás."

"Už si na to dáme pozor," pousmál se Niall. Už už chtěl Harryho poplácat po rameni, ale stačil se zadržet. Harry přikývl. Skopl ze sebe tenisky a schoval se pod peřinu. Ležel zády k nim, kdyby náhodou z něj někdo chtěl stáhnout peřinu, tak aby mu hned neviděli do tváře. Neznal důvod svého chování, prostě chtěl být sám. Což se příčilo se sdílením pokoje, ale to bude moci vyřešit zítra. Už je moc pozdě na přesouvání se do jiné místnosti.

Když uslyšel bouchnutí dveří, odkryl si hlavu, aby se mohl pořádně nadechnout. Jeho hlasité výdechy se od stěn odrážely zpět k jeho uším a znělo to, jako kdyby se tu vydýchávali běžci maratonu po skončení závodu a ne jen jeden chlapec.

Co se to se mnou děje? Proč se to děje? Maminko, pomoz mi!

Pak si vzpomněl na malou krabičku, kterou měl již hodnu dobu ve své kapse. Vytáhl si ji a věnoval jí polibek, jako by skrývala nejvzácnější poklad. A vlastně i skrývala.

Harrymu se třásly prsty, když krabičku otvíral. Ne, že by se bál. Jen byl zvláštním způsobem vzrušený, protože si nevzpomínal, že by někdy něco takového dostal. Tedy pokud nepočítá křížek, který dostal od otčíma ke křtinám.

V krabičce na něj čekal řetízek s Ježíšem přibitým ke kříže a malou Davidovou hvězdou, které si vážil ještě více, jelikož jeho maminka je Židovka. Ale jak každý ví - láska si nevybírá dle náboženství nebo barvě pleti.

Sevřel přívěsek v lani a přitiskl si ho k hrudi. Pro něj to skutečně poklad byl.

"Jsi si jistý, že jsi v pořádku?" ozvalo se za ním. Harry se polekal a řetízek skoro upustil. Trochu se bál otočit, ale stejně to udělal.

"Nemusíš předstírat, že máš o mě starost, Nialle. Slyšel jsem vás."

Niall se ušklíbl, což Harryho rozhodilo ještě více. "A co jsi slyšel, prosím tě?"

"Svoje jméno. Hádali jste se."

Blonďák se začal smát. Jen seděl na vrchním patře protější palandy a smál se. To donutilo Harryho posadit se, aby se cítil jistěji. "Co je ti k smíchu?" Zamračil se, ale vráska, jež vznikla mezi jeho obočími, ho dělala akorát roztomilejším.

"Nesmíš si domýšlet, Harry. Nebo alespoň poslouchej za dveřmi. Liam začal s tím, že teď bude muset přepisovat jeho plány na úklid domu a Zayn chtěl, aby jeho služby padly na tebe a on měl tak volno. Nic víc. Jednoduše chce šu-, eh, být se svojí přítelkyní než mýt nádobí."

Harry svěsil hlavu. To je celý on.

"Ale tebe trápí ještě něco jiného..."

Hlava mu vystřelila zpátky, když zaslechl tato slova. Copak jde na něm vidět úplně všechno? To jsem tak průhledný? Skousl si ret, jak byl nervózní, ale rozhodl se, že se Niallovi svěří, protože ten jediný vypadal důvěryhodně.

"Ten kluk, co tu před chvílí byl, ehm, ten... Louis Tomlinson."

Hlas se mu chvěl, ale tón, kterým vyslovil jeho jméno... Niall poznal, že tohle nebude snadné.

"Co je s Louisem?"

"No, uhm, v podstatě nic. Jen, mmm, jen jsem chtěl vědět, co je zač."

Niall si lehl, nohy mu stály visely z postele dolů, dal si ruce v týl a zadíval se na strop. "No, kde bych začal. Uhm, mám-li být upřímný, asi bych si s ním nic nezačínal a teď to nemyslím v tom milostném směru. Přátelství s ním je pro tebe jistým tabu, Harry. On kšeftuje s drogama a asi v něčem taky jede, jo? Ale to nevím jistě, jen se to o něm říká. Chápej, bude mu dvacet a je s tebou v ročníku. Taky loni na celej rok zmizel, vrátil se až před prázdninama a řešil něco s říďou."

Harry jen otevřel ústa v němém úžasu. Nebyl fascinován drogami ani ničím tomu podobným, jen Louis nevypadal jako junkie, i když možná trochu ano, ale to určitě bude to džínovou bundičkou.

Niall se zpět posadil a jeho starostlivý pohled Harryho nepříjemně spaloval. Jako by byl slunečními paprsky na rovníkové poušti. "Harry, jednoduše, drž se od něj dál, on není kamarád pro tebe. Vlastně není kamarádem pro nikoho."

A tak Harry ztratil první jiskřičku naděje, že by jemu sympatický člověk mohl být jeho kamarádem.