Začínám být frustrovaná. Vždy si něco usmyslím, vytvořím si skvělý plán, ale potom stejně to napíši, jak mě to zrovna napadne. Už si nebudu utvářet žádné myšlenky o konci tohoto příběhu, stejně to dopadne jinak.
Jeez, takhle se to vyvinout nemělo.
(Asi za to může to hokejové šílenství. Jo, to bude ono. Vidíte v tom tu radost a nadšení z vítězství? Celé to srší optimismem.)
*
Studená kachličková zeď se dotýkala jeho beder, jak se mu vytáhla mikina i s tričkem, když se posadil. Seděl sám v cizí koupelně a čekal, až si ho to Louis zase vyzvedne. Nechápal, proč ho tu takhle nechal, ale mohl si urovnat spoustu věci. Například kalhoty. Jako šestnáctiletý kluk měl své potřeby, ale nějak se k uspokojení neměl. Stále věřil v sex po svatbě a masturbaci považoval za hřích, proč také skončil v Americe, že?
Ono to držení se s Louisem za ruku, když se snažil projít přiopilým davem, mělo na něj trochu zvláštní účinek. Harry si však neuvědomoval, že by za to mohl Louis. Prostě se to tak občas stávalo.
Párkrát se pohladil a stáhl si mikinu, aby rozbouřený klín nějak skryl. Pomohla by sice studená sprcha, ale na ni se teď rozhodně necítil, ne v cizí koupelně. Ještě ke všemu se mu chtělo čůrat, seděl tu už hodnou chvíli, ale věděl, že s erekcí to nepůjde (S tím už určitou zkušenost měl.). Začal si přeříkávat matematické vzorce, myslel na svou tetičku, aby se neústupné erekce zbavil.
Přeci jen to pomohlo, akorát ve chvíli kdy do koupelny vběhl Louis.
"Děje se něco?" špitl Harry, sleduje udýchaného Louise.
"Běž pryč," vydechl Lou a posadil se vedle Harryho.
Mladší jen překvapeně hleděl na svého společníka. Třas jeho rukou byl patrný.
"No tak, slyšíš?!"
"Já-já musím čůrat," zašeptal.
"Tak zamkni a dej si na čas," zavrčel Lou.
"Ale já takhle nemůžu."
"Zapni si vodu a začni, já tě očumovat nebudu." Opět to nepříjemné vrčení, proto raději vyskočil na nohy, zamkl, otočil kohoutkem a postavil se k míse. Psychický blok ne a ne zmizet, tak se zaposlouchal do tekoucí vody, ale něco ho zaujalo více.
Cinknutí něčeho kovového o zem, možná zapínání pásku, pak ticho a úlevný vzdech.
Harry se neovládl. Jednoduše si zapnul kalhoty, odignoroval pulzování močového měchýře v podbřišku a otočil se. Možná to nebyl ten nejlepší nápad. Louis, vlastně už ani neseděl, právě prožíval něco, co by Harry připodobnil orgasmu a to o něm jen slyšel. Řasy se mu třepotaly, ve tváři měl blažený výraz a v pravé ruce prázdnou injekční stříkačku. Harry začal panikařit. Svezl se k zemi a začal plakat. Nezvládal myslet racionálně. Měl by mu pomoct? Je správně, když člověk jen leží a nehýbe se? A je vůbec v pořádku? Ale dýchá, tak to je snad dobře, ne?
Harry drogy neznal. Nevěděl, že něco takové vůbec existuje. Vždy mu jen bylo vtloukáno do hlavy: "Nikdy si nic neber od cizích lidí. Léky jen na předpis. Injekce dává pouze pan doktor." Ale copak tohle může dítě či náctiletého varovat před svinstvem světa? O tlumivých drogách neměl nejmenší a co potom o jejich účincích.
Pokusil se alespoň trochu uklidnit a vzít Louisovi stříkačku, aby se o ni nepíchl, až se dostane ze svého deliria. Ale neúspěšně. Lou se po něm ohnal a Harrymu tak na rukávu mikiny přistálo několik kapek krve z Louisovo předloktí. To už bylo na Harryho moc. Stres a fobie z krve udělala své a mladšímu chlapci se zatmělo před očima.
Probral se až ve své posteli, mohlo být tak půl třetí ráno, a první, koho spatřil, byl Niall. Polekal se. Záchvat úzkosti a pláče. Niallova utěšující slova a něčí křik z chodby. Postřehl jen pár slov, ale hlasy poznal bezpečně - Liam a Louis. Neměl sílu se vytrhnout z Niallovy náruče a všechno si ujasnit, ačkoliv moc chtěl. Třeba se mu všechno jen zdálo. S obrázkem Louise před očima ho Niall ukolébal ke klidnému spánku. Však to, co se odehrávalo za dveřmi pokoje tak klidné nebylo.
"Můžeš mi vysvětlit, jak ses dostal k nám do baráku?!" Liam křičel, podivuhodné bylo, že při jeho tónu neztratil hlas.
"Měl bych?"
"To bys, kurva, měl!"
"Jednoduché," začal Louis pokojně, "šel jsem na párty a to mládě vedle spalo na schodech verandy. To jsem ho měl nechat, aby si ho někdo odvedl a zbouchl? Znáš lidi, jsou schopný všeho."
"Ale že ty jsi zrovna svatoušek," reagoval Liam pohrdavě.
"Situace si nevybírá, Payne."
"Nepíchl si mu nic, že ne?!"
"A co jsem, kurva?!"
"Smažka?" Ani pořádně nevydechl a už byl přitisknut na zdi a držen za límec, který ho teď nepříjemně škrtil.
"Ještě jednou tohle o mně prohlásíš, Payne, a upravim ti fasádu!" Hluboké zavrčení a možná i rána, když sebou Liam praštil o zeď, vyhnala všechny z ložnice do dveří. Jako první se začal činit Niall. Když přistoupil k dvojici, stačil jeden Louisův pohled a byl zase o několik kroků zpátky.
"Tak v tom případě, eh, bys měl namlátit všem," zasýpal Liam z posledního. Nedusil se, ale mluva byla složitější, než se mohlo zdát. Louis ho konečně pustil a Liam si promnul krk.
"Harryho věci máte v koupelně ve vaně, nevim, jestli by se to měl dozvědět no, ale počůral se. Převlýkl jsem ho do prvního, co jsem našel, takže pokud má vaše spoďáry, je mi líto."
"Huh, tak dík?" špitl Niall. A Lou se usmál. A ostatní jen civěli, že i ten Louis Tomlinson se umí usmívat.
Za pět hodin a dvacet osm minut se Harry probudil s pláčem a ptal se po Louisovi. Nikdo ho nedokázal uklidnit.
ČTEŠ
Addicted || Larry Stylinson
Fanfic"Musíš to vydržet. Pak už budeme jen a jen spolu, nic tě nebude omezovat!" "Kdybys mě miloval, nechal bys mě si píchnout! Nenávidím tě, slyšíš?! Nenávidím!" V tem okamžik se Harrymu rozpadl celý svět.
