Pamatuješ si to Georgie~? - DreamNotFound (DNF)

1.

POV třetí osoby

Kluk se převaloval ve své, podle něj žluté, posteli. Opět se mu nedařilo usnout, tak jako každou noc. Skoro každou. Bylo mu chladnou. Byl v díře vykopané pod zemí. Okolo něj byla jen hlína a pod ním tvrdý studený kámen. Po tváři mu stékali horké slzy. Schoulil se do klubka a nechal si slzy stékat po tvářích dál. Jednou rukou si prohrábl své hnědé vlasy a zahleděl se do tmy okolo něj. Chvěl se mu ret a potichu vzlykal. Nechtěl tu být. Neměl tady nic. Jediné co měl byl crafting table a jeden dřevěný meč. A tuhle podle něj žlutou, ale ve skutečnosti zelenou postel. Slyšel jen ticho, které občas narušilo zavrčení zombie nebo chrastění kostí skeletonů, či zasyčení pavouků. Nepřipadal si v bezpečí i přes to, že věděl že pod zemí se mu nic nestane. Utřel si vlhké tváře do lemu jeho modrého trička. Byl unavený, ale spát se mu i tak nedařilo, dokázal jen ležet a koukat do tmy. Snažil se spát, ale nedařilo se mu to. V ruce držel bílé brýle s černými sklíčky. Byla to jediná věc která mu připomínala realitu. Svět mimo tuhle hloupou hru. Podařilo se mu přečkat noc. Příchod rána poznal podle světla prosvítajícího skrz malé mezery v hlíně nad tím. Už se chystal vykopat blok nad ním, aby mohl ven a aby mohl pokračovat ve své nekonečné cestě do neznáma, ale uslyšel nad ním hlasy. "Jasně jsem ti říkal, že na stavbu toho domečku potřebuju břízu a ne dub!" Zakřičel mírně naštvaně nějaký kluk. Mluvil trochu pisklavým hlasem. Strach v hnědovlasém klukovi pod zemí narůstal. "Ano, ale jestli chceš břízu, tak budeme muset projít nejdřív skrz dubový les a potom až se dostaneme k břízovému. Říkal jsem ti to už několikrát." Řekl někdo další. Zněl mírně naštvaně, ale trochu pobaveně. Nic dalšího už slyšet hnědovlasý kluk nemohl, protože hlasy se vzdálili. Ještě chvíli pro jistotu počkal a poté pomalu vykopal blok hlíny nad ním. Zničil svojí postel. Zadělal díru kterou vykopal pod zem a stále se slzami v očích se vystavěl na povrch. Pomalu se rozešel do opačného směru než předpokládal že šli dva kluci které slyšel. Třeba by mu pomohli, ale nechtěl riskovat, mohli by se ho taky hodně rychle zbavit, jestli měli lepší věci než on, což určitě měli. Pokračoval tedy ve své nekonečné cestě bez cíle a bez konce.