Go away! Please

♥36♥

„Děje se něco?“ Zachraptil, ale hned se ode mě odtáhnul, snad kdybych náhodou rychle potřebovala na záchod, no nebylo to tím, že mi bylo špatně. Jen se mi prostě nebezpečně zvednul tep.

„Jen-,“

„Bojíš se mě?“ Přerušil mou vymyšlenou řeč a já sklopila svůj pohled. Mírně jsem přikývla a čekala nějaké nadávky, no jeho ruka na mém koleni mě překvapila více, když konejšivě palcem přejížděl po mé odhalené kůži.

„Omlouvám se.“ Zašeptal a já rychle zakroutila hlavou.

„Ne, ne, ne, já prostě... Potřebuju prostě jen čas. Čas, až si moje tělo zvykne. Já tě za nic neviním, jenom moje tělo se jaksi brání.“ Pohladila jsem ho po paži a políbila do vlasů. „Hlavně už nedělej takový blbosti, jako ve Francii.“ Strkla jsem do něho a on rozšířil svůj úsměv, přičemž nás oba zabalil do teplé peřiny, kterou přes nás přehodil. Pevně se ke mně natisknul a já se rozesmála. „Chováš se jako malé dítě.“ Zatahala jsem ho za tvářičky a pozorovala jeho naštvaný pohled, který věnoval i Faith, když mu tohle udělala.

„Sprostě přemýšlející dítě.“ Ušklíbnul se a já nad ním protočila oči, než jsem ho lehce políbila. „A takhle se mě nebojíš?“ Rošťácky si mě vyzvednul na jeho tělo, tudíž jsem jeho boky pevně svírala svými koleny. Ruce měl volně položených na mých bocích, přičemž nezapomněl svými prsty mírně vyhrnovat tričko, které vůbec nebylo dlouhé. Bylo větší, to ano, ale kvůli tomu, že to bylo tričko, kdy byl nejspíše stejně velký jak já, tak nezakrývalo vůbec nic.  

„Takhle by ses měl bát ty.“ Vyplázla jsem jazyk a pohnula pánví, aby si uvědomil, kdo je tu teď dominantní. Jeho úsměv se znovu rozšířil a já nechápavě nadzvedla obočí, přičemž jsem si vlasy zastrčila za ucho.

„Tak moc jsem tě zkazil.“ Zachraptil a rukou mi sjel po paži až ke konečkům prstů.

„Jak to myslíš?“ Naklonila jsem hlavu na druhou stranu a pozorovala ho.

„Řekni mi, kdy by si za STŘÍZLIVA, provokovala?“ Přimhouřil oči a na slovo za ‚STŘÍZLIVA‘ dal velký důraz, snad abych si vzpomněla na mou aférku s alkoholem.

„Já tě provokuju?“ Vykulila jsem oči a poposedla si, přičemž jsem sledovala jeho zničený a bezmocný pohled, když jsem se znovu otřela rozkrokem o ten jeho.

„Ne, ty mě jen doháníš k šílenství.“ Zavrněl a já z něho pomalu slezla, abych si mohla zalézt pod peřinu k jeho tělu. Jeho paže si mě pomalu přivinuly k sobě a já se jen spokojeně usmála do jeho paže, na které jsem měla položenou hlavu.

„Dnešek byl vyčerpávající.“ Zašeptala jsem a nespokojeně se zavrtěla, když se Harry zase zvednul, ale hned jsem mu to odpustila, když jeho tričko letělo k zemi. Lehnul si ke mně jen v boxerkách a já opatrně, snad abych mu neublížila, položila ruku doprostřed jeho břicha a hlavu na hruď, která se v pravidelných intervalech zvedala a znovu klesala.

„Přemýšlím o tom, že až tě odvezu, tak sem ještě přijedu. Sice jsme si s Faith pokecali víc, než dost, ale dlouho jsem jí neviděl a těch pár hodin, co tu jsme, mi prostě nestačilo.“ Kouknul se na mě a já jen přikývla. „Nevadí ti to?“

„Proč by mi to mělo vadit?“ Zavrčela jsem a pevně se mu podívala do očí.

„Nevím. Prostě chci, abys to věděla a aby sis nedomýšlela nic jiného, když dnešek nestrávím u tebe v práci.“ Otřel se hřbetem ruky o mou tvář a já se zasmála.

„Děláš, jak kdybych byla nějaká žárlivá panička.“ Ohradila jsem se.

„Dobře, říkám to proto, že si nechci nic posrat, tudíž ti radši budu diktovat každičký krok, než abych byl terčem nějakého podezření.“