Go away! Please

♥19♥

Nobody

Nikdy neletěla letadlem, tudíž ani nevěděla, co má čekat. Vždy se jen koukala na katastrofické filmy, kdy selhal motor, nebo vletěli do silné turbulence, která je ihned poslala k zemi, a pár se doplavilo až na ostrov, kde přežívalo pár domorodců, kteří se je pokoušeli zabít. Přesně tohle si vybavovala ve své hlavě, a proto nahlas polkla, když uviděla obří letadlo za silným sklem haly. Podívala se na Harryho, který byl oproti ní klidný a spíše natěšený, že se konečně dostane tam, kam celý život toužil. Sice se mračil, ale nebylo to kvůli tomu, že by byl naštvaný, spíše přemýšlel, jaké to asi bude ve Francii a jaké to bude s Tessou.

„H-Harry? Nechceš jet sám?“ Zašeptá blízko u něho a ještě jednou se podívá na bílé letadlo, které ale odlétá až za půl hodiny, tudíž mají ještě deset minut čas, než je začnou všechny postupně pouštět dovnitř. Jeho tvář se pomalinku otočila k Tesse a musela se trochu sklopit, aby viděl do jejích očí. Byla o hodně menší, než on, ale jemu to na rozdíl od ní vůbec nevadilo.

„Ne, to určitě ne.“ Zašklebil se a přitáhnul si jí víc k sobě. Nedělal to proto, že by se jí něco mohlo stát, jelikož všude okolo jste mohli vidět silné chlapy s černými obleky a pistolí zastrčenou do černého opasku. Dělal to pouze proto, aby jí mohl cítit u sebe a trochu jí uklidnit, jelikož nechtěl, aby dělala jakékoliv scény a přitáhnout na sebe jakoukoliv pozornost, která nebyla nutná. Byl rád, že letí s ním.

„Budeš muset, jelikož já do toho letadla nevlezu.“ Hubené ručky si založila na prsou, čímž okamžitě zvětšila objem a Harrymu tak dost stěžila práci, aby se nekoukal do jejího výstřihu, který přímo křičel jeho jméno.

„Tess.“ Zavrčel její jméno a otočil si jí těsně před sebe, aby se na ní pořád nemusel otáčet. „Kurva, že vlezeš.“ Usmál se a štípnul jí do její tváře, za což si vysloužil jednu facku do jeho ruky. Neměla ráda, když jí někdo štípal do tváří, jelikož jí vždy zčervenaly a bolelo jí to. Proto nerada chodila ke své tetě Marii, která jí to dělala pořád. Kdykoliv a kdekoliv.

„Nevlezu-,“ zastavil její řeč svými prsty, když jí je přiložil na rty.

„Ticho.“ Zašeptal potichu a Tess měla problémy, aby ho vůbec slyšela, kvůli hluku, který se ozýval ze všech stran. Hudba, která se pořád opakovala. Rozhovory lidí, které se jí mísily dohromady, takže nepochopila ani jedno slovo. Hlas ženy, která říkala, na jaké ranveji je jaké letadlo a v kolik odlítá, či přilítá. Začala jí z toho všeho bolet hlava, jelikož ten zvuk byl o hodně silnější, když se v rozhlasu rozezněl hlas ženy, která oznámila, že se mají dostavit k přepážce, odkud je odvedou až k letadlu.

„Ne, ne, ne!“ Začala říkat Tessa, když jí vzal Harry za paži a táhnul jí směrem k přepážce.

„Tess!“ Zavrčel znova a velmi naléhavěji, než před tím. Pevně se jí podíval do očí, než se k ní sklonil úplně a letmo jí políbil. „Nic se ti nestane, slibuju, jasný?!“ Zavrčel a mírně se usmál, aby jí trochu uklidnil.

„Děje se něco, slečno?“ Promluvil hrubý hlas a oba dva se otočili na chlápka, který měl v ruce vysílačku a druhou měl položenou na opasku, kdyby náhodou dělal Harry nějaké problémy.

„Co?“ zeptala se poplašeně, jelikož ho nepochopila, kvůli všemu, co se právě odehrálo. Hlasité zvuky ze všech stran, odlet, polibek.

„Neobtěžuje vás?“ Zavrčel nepříjemně a podíval se na kudrnáče, který se jen pobaveně usmíval a pořád držel brunetku za paži, aby jí mohl rychleji a bezpečněji táhnout za sebou, protože když jí nedržel, hrozilo, že spadne anebo se zabije. Byla nešikovná, ale jemu to nevadilo, jelikož měl o jeden důvod navíc, proč jí může držet.