Go away! Please

♥28♥

„O můj bože!“ Vykřikl Tyler a rozeběhl se ke mně, tudíž mě uvěznil do jeho pevného objetí. Jimmy, jeho přítel, nás celou dobu pozoroval s úsměvem. Byla jsem ráda, když jsem ho zase viděla s jeho tyrkysovými vlasy a obrovským úsměvem na tváři. Jeho obětí mě začalo dusit, tudíž jsem se od něho chtě nechtě odtáhla.

„Chyběls mi.“ Zašeptala jsem a ještě jednou ho objala, abych se nabažila jeho stisku.

„Kdepak máš toho druhého svalovce?“ Pošeptal mi, když se ode mě odtahoval a očima zkoumal místo za mnou, tudíž jsem přesně věděla, na co naráží.

„Nevím, nejspíš u sebe doma.“ Jednoduše jsem pokrčila rameny a podívala se na Jimmyho, na kterého jsem jen mávla, přičemž mi opětoval mávnutí se zářivým úsměvem.

„Vyprávěj, jak bylo?“ Chytl mě za ruku a vedl k jedné židličce za pultem, na kterou jsem se hned posadila a podívala se na Nialla, jehož oči zkoumaly police s knížkami, tudíž jsem ho nechala být a znovu zaregistrovala Tylera.

„Řeknu ti to jindy, přišla jsem se jen domluvit, kdy můžu nastoupit. Nastoupím klidně zítra.“ Rukou jsem poklepávala po pracovní desce, přičemž jsem si prohlížela nejnovější novinky, které jsme tu měli vystavené.

„Zlato, můžeš nastoupit klidně hned.“ Zasmál se. „Pokud budeš teda chtít.“ Podíval se na Jimmyho, který zrovna obsluhoval nějakou zákazničku. „Ale jestli chceš, zvládneme to tu ještě týden sami.“ Lačně se podíval na Nialla, který listoval nějakou knížkou, a mrkl na mě.

„Ne! Je to můj kamarád a nastupuju zítra.“ Řeknu odhodlaně. „A neměl by ses na něj tak dívat.“ Píchnu ho do hrudi a podívám se na Jimmyho, který propaluje Nialla a Tylera střídavým pohledem. Tyler se okamžitě otočil na Jimmyho a nejistě se usmál.

„Promiň.“ Mile se usmál a pohladil ho po paži. „Jen jsem se koukal.“ Bránil se a otočil se zpátky ke mně.

„Kluci, já už půjdu. Chce se mi nějak spát.“ Řeknu po chvilce, když se jejich rozhovor začne stáčet k menší hádce ohledně Tylerovo zírání na ostatní kluky.

„Už?!“ Řeknou oba dva najednou, čemu se já zasměju. Jen nad němu pokroutím hlavou a lehce je obejmu.

„Už.“ Zopakuju a řeknu jim tiché ahoj, než se vydám zpátky za Niallem. „Jdeme?“ Promluvím, čímž ho vyruším z jeho čtení.

„Už?!“ Nadzvedne obočí a podívá se na knížku, kterou držel v rukou.

„Jo, už.“ Už podrážděně odpovím.

***-

Svoje ruce jsem měla založené v kapsách mého kabátu, jelikož venku panoval mrazivý větřík a já si nevzala rukavice, čehož teď popravdě lituju víc, než čehokoliv jiného. Zatímco já mrzla cestou domů, Niall se usmíval od ucha k uchu a nějak vůbec nevnímal, že je nejmíň deset stupňů pod nulou. Právě teď jsem chtěla být pod peřinou a užívat si tepla, které by mě okamžitě obklíčilo, jenže to jaksi nešlo, když nám zbývalo nejspíše ještě pět minut cesty.

„Jsi v pohodě?“ V mých myšlenkách mě zastavil Niallovo hlas a není vůbec divu, že jsem s sebou trochu trhla. Oči, které mi slzely, kvůli studenému větru, jsem přemístila na Nialla, kterému z úst unikala bílá pára, jako každému účastníkovi tohohle mrazivého počasí.

„Jo, jen už chci být v posteli.“ Zasmála jsem se a víc se zamuchlala do svého kabátu, což stejně nepomohlo. Podívala jsem se zpátky na Nialla, když nic neříkal a já se smála. „Sama.“ Zavrčím naštvaně, když mu na tváři panuje trochu znechucený a nejistý úšklebek.