Another world

2. část

Podívala jsem se na rozsvícenou obrazovku mobilu. Na display jsem přečetla zprávu od neuloženého čísla.

,,Jdeš s námi jezdit?''

Zamrkala jsem a usmála se. Já myslela, že budu trávit večer zavřená doma a sledovat GOTHAM.

Další zpráva, od jiného neuloženého čísla.

,,Čus, jdeš jezdit s námi?''

,,Co se to děje,'' šla jsem ke svému bráchovi do pokoje, abych mu s nadšením sdělila, že asi po 14 dnech konečně vypadnu z baráku.

V tom napsal ,,kamarád'' na instagram. ,,Jdeš s námi jezdit?''

,,Jime,'' zavolala jsem na něj a došla ke stolu, na kterém měl položený notebook a hrál svojí oblíbenou hru. Brácha byl velice introvertní, ale i přesto jsem zkusila se ho zeptat.

,,Co je,'' zamumlal zakoukaný do hry. ,,Hele dneska jdu ven, psal mi Aleš a ostatní, jestli s nimi nejdu jezdit. Chceš taky?'' zeptala jsem se, i když jsem předem znala odpověď. On opravdu nemá moc kamarádů, respektive žádný a snad mu to ani nechybělo.

,,Nejdu, hraju. A btw, nemaj na benal, proto ti píšou,''. Usmál se na mě a opět se věnoval hraní.

,,Jak myslíš,'' odešla jsem z pokoje, zavřela dveře a šla do koupelny se namalovat, abych vypadala jako člověk.

Nalíčená jsem byla za chvíli. Nerada se líčím dlouho, stačí i 15 minut a člověk se změní. Když jsem vylezla z koupelny, došlo mi, že jsem zapomněla všem odepsat. To, jak mi nikdo nepsal,mě naučilo nebýt tak často na mobilu. Odepsala jsem Alešovi , v kolik jsou srazy. Asi do minuty mi přišla odpověď, ať za 10 minut čekám u hřiště.

Vzala jsem na sebe lepší hadry, sbalila tabák, dutinky, baličku a další věci, narvala je do vaku, který si hodila přes sebe. Oblékla si bundu s tím, že už půjdu.

Šla jsem po schodech dolů. Na chodbě jsme se srazily s mámou.

,,Kam jdeš?'' optala se. ,,Jdu jezdit,'' řekla jsem jí prostě. Vnitřně jsem byla strašně šťastná, že jdu ven, ale na venek jsem se snažila působit dojmem prosté události.

,,Zase s těma debilama,'' poznamenala a odešla do obýváku.

A já jsem se přesunula na verandu. Obula jsem si svoje nike zoom, které byly už velice špinavé. Pomyslela jsem si, že bych si je mohla umýt.

Opustila jsem dům, odemkla dveře od branky, vykročila z pozemku a dveře za sebou zamkla. Mámi přítel byl velice přísný a za tohle nás seřvával. Musely jsme být přesný v každým směru.

Vydala jsem se směrem ke hřišti, byla jsem tam do minuty. Mára a spol nikde. ,Zapálím si,' pomyslela jsem si a vytáhla balenou cigaretu. Za ty 3 měsíce jsem se alespoň naučila balit pořádně.

Kouřila jsem cigaretu a čekala. Uběhlo 5 minut, cigareta dokouřená a nikde nikdo. Jako vždy. Vždycky měli zpoždění. Tak jsem si dala sluchátka do uší, pustila si video se songou animals od Maroon 5 na youtube s Jeromem Valeskou a rozplívala se nad ním. Pokaždé mě Jerome dokázal uklidnit.

Po chvíli jsem slyšela z dáli přijíždět auto, které určitě nejelo nejvyšší povolenou rychlostí ve městě. Auto se přibližovalo a zastavilo u chodníku. Nakráčela jsem do auta, otevřela zadní dveře.

,,Čus,'' slyšela jsem pozdravy od ostatních. Vedle mě seděl punda, Mára jako vždy v roli řidiče a na sedadle spolujezdce seděl Kápo s kapucí na hlavě, který jako jediný mě nepozdravil. Měl v ruce mobil a věnoval se svému koníčku, hádkám se svou přítelkyní.

Pozdrav jsem jim opětovala.

,,Tak co clio?'' zeptal se Jirka. ,,Zatím nic, furt tam stojí ani na to nesáhli,'' povzdechla jsem si a zapálila si další cigaretu. Nevýhoda byla, že vždycky, když jsem byla v autě, kouřila jsem mnohem více.

,,Kápo musíš bejt furt na tom mobilu,'' poznamenal rozhořčeně Jirka. ,,Kdyby něco tak sem s vámi nebyl,'' řekl nám Kápo jako upozornění na blížící se katastrofu. Nikdo k jeho poznámce neměl připomínku.

,,Hej pojedeme do Včelnice na cígo,''. Sdělil Jirka Alešovi.