Another world

8. část

  Zamrkala jsem úžasem. Tohle jsem opravdu dělat nechtěla. Jizvu?!

  ,,Jerome tohle po mě nechtěj,'' prosila jsem ho. Jerome mě ignoroval a procházel se po sklepě. Nakonec zareagoval.

  ,,Můžeš pošpinit sebe,'' usmál se na mě. Jen jsem letmým pohledem sjela po Demmim, který nebyl evidentně při vědomí. Vrtěl se a snažil se vydat ze sebe maximum, i přes hadr bylo slyšet, jak řve. Nemluvil, jenom řval, což bylo fakt psycho, ale chápala jsem to. Neměl ponětí o světě.

  Z lítosti, strachu či odvahy jsem se řízla nožem pod pravým okem. Nůž byl velice ostrý, takže stačilo opravdu málo. Cítila jsem, jak mi z rány pod okem stýká po obličeje pramínek krve.

  ,,No to je dost,'' ulevil si Jerome a popošel až ke mně. Upřeně jsem ho pozorovala a čekala, co z něj vypadne tentokrát.

  ,,Máme tu třetí kolo,'' díval se na mě a dal od sebe ruce, které naznačovaly překvapený gesto.  Zamrkala jsem a čekala. 

  ,,Teď přitvrdíme... co bys ráda?'' optal se mě a nespouštěl ze mě oči. ,,Chci vypadnout pryč,'' namítla jsem. Jerome se začal smát, ale ne normálně.

  ,,Pryč? A kam pak bys šla? Ty nemáš žádný kamarády, jsi úplně sama a jenom sis přála abys byla po boku mé přítomnosti a to se ti přece splnilo, že?'' a zasmál se tomu. 

  Hlavou se mu honilo tolik myšlenek a argumentů, že jsem se neměla včas k odpovědi. Plácla jsem blbost.

  ,,Představovala jsem si tě jinak, ne takovýho,''. To jsem si teď vyčítala.

  Jerome dal dost jasně najevo, že ho tahle diskuze nezajímá. Bohužel se vrátil ke svému původnímu plánu.

  ,,Prostě budeš muset uříznout ukazováček,'' nastal šílený smích. To byl ale vtipálek. Strašně humorný.

  ,,A proč? Jaký tohle má smysl, jestli nás chceš zabít, tak ušetři těch kravin a zab nás oba!'' zaječela jsem. Bylo mi to teď jedno.

  Nepochopila jsem, proč Jerome otevřel dveře, zamkl je za sebou a nechal po sobě jen zvuk svých kroků odcházejících nahoru do herny. Nechal mě tu s Kápou, který se kroutil a snažil se ječet.

  Ale netrvalo dlouho a velmi rychlé kroky se opět blížíly ke dveřím sklepa. Jerome odemkl dveře a opět přistoupil ke mně, ale držel v rukou nějakou krabici.

  ,,To je překvapení pro tebe,'' snažil se tvářit vážně. Nasměroval krabici ke mně a já pochopila, že si ji mám převzít. 

  ,,No tak otevři ji, nestyď se,'' usmál se na mě. Poslechla jsem ho. Krabici jsem rychle otevřela a v ní byl... dort?

  ,,A co má zase tohle být?'' dívala jsem se na něj s úžasem. 

  ,,Máš ráda dort?'' optal se mě a koutky úst mu cukaly. ,,No já nevím...'' ,,Když nevíš, určitě ten kapucák ocení takový dárek,'' pokrčil rameny, převzal si krabici zpátky a došel za Kápou. 

  ,,Jsem to ale hlupák, málem bych zapomněl,'' plácl se rukou přes čelo a ignoroval Kápuv řev. Rukou, kterou nedržel dort v krabici, vytáhl z kapsy jednu svíčku a zapalovač. Svíčku nasadil na dort, následně ji zapálil a zapalovač si schoval do kapsy.

  Poté sundal Kápovi z pusy hadr. Chvíli bylo ticho. 

  ,,Všechno nejlepší, něco si přej,'' usmál se na něj Jerome a dort se zapálenou svíčkou přiložil skoro k Kápovi obličeji.

  Zděšením začal Kápo tak šíleně řvát, až sfoukl nechtíc svíčku. ,,Pomoooc,'' ječel Kápo. Jerome se podíval na dort, pak na Kápu a pak na mě. 

  ,,Nemá rád dort,'' pokrčil rameny Jerome a pak hodil dort na Kápovu hlavu.

  ,,Spratku jeden. Pokazil jsi mi představení!'' zařval na něj Jerome, ale to bylo Kápovi jedno, jelikož určitě místo Jeroma viděl něco opravdu hnusnýho, jinak by takhle nevyváděl.

  Bála jsem se podniknout cokoli. Jenom jsem stála a čekala, co Jerome udělal. On byl opravdu šílenej, snad jako nějakej schizofrenik. Chce si hrát na mučení a potom přinese dort?

  V tom někdo vtrhl dovnitř do sklepa. Já i Jerome jsme se prudce otočili. Ve dveřích stál Mad hatter a... Ne, to není možný!'

  ,,Jime?'' natáhla jsem ruku přes pusu.